V katolicismu se svatost chápe jako život v jednotě s Bohem, snaha o morální a duchovní dokonalost. Svatost je však často nesprávně interpretována, což vede k falešným představám o tom, co skutečně znamená být svatým.
Abychom objasnili katolické chápání svatosti, uvádíme 15 věcí, kterými svatost není:
1. SVATOST není nadřazenost
Svatost neznamená myslet si o sobě, že jsem morálně nadřazený druhým. Skutečná svatost vyžaduje pokoru a uznání, že všechno dobro pochází od Boha, ne z osobních zásluh.
2. SVATOST není perfekcionismus
Svatost nevyžaduje bezvadné chování ani život bez chyb. Uznává lidskou slabost a hříšnost, ale podporuje neustálé obrácení, pokání a spoléhání se na Boží milost.
3. SVATOST není izolace
Být svatý neznamená stáhnout se ze světa nebo odříznout se od druhých. Svatost často zahrnuje styk se světem, službu druhým a budování komunity.
4. SVATOST není zvyk
Nejde o striktní dodržování pravidel bez lásky a porozumění. Zvyk se zaměřuje na vnější shodu, zatímco skutečná svatost vychází ze srdce proměněného láskou k Bohu a bližnímu.
5. SVATOST není pasivní stav
Svatost vyžaduje činnost – následování Krista, praktikování ctnosti a službu druhým. Není to jen kontemplativní nebo pasivní stav, ale zahrnuje aktivní prožívání víry.
6. SVATOST není jen pro kněze a řeholníky
Svatost je univerzální výzvou pro všechny pokřtěné křesťany bez ohledu na jejich životní stav.
Laici, manželské páry a svobodní jednotlivci jsou všichni povoláni ke svatosti ve svých jedinečných povoláních.
7. SVATOST není odmítnutí fyzického světa
Katolické učení nepovažuje svatost za popírání fyzických nebo materiálních aspektů života. Bůh stvořil svět jako dobrý a svatost zahrnuje používání světských dober zodpovědně a k Boží slávě.
8. SVATOST není o vyjadřování zbožnosti navenek
Svatost se neměří vnějšími projevy zbožnosti, jako jsou časté modlitby nebo náboženské obřady, které se konají proto, aby nás ostatní viděli. Je to o upřímnosti srdce člověka a jeho úmyslech vůči Bohu.
9. SVATOST není únik před utrpením
Svatý život se nevyhýbá utrpení, ale přijímá ho s důvěrou v Boží vůli. Katolické učení tvrdí, že utrpení, když je spojeno s Kristem, může být vykoupením a cestou k posvěcení.
10. SVATOST není sebestřední
Pravá svatost zahrnuje nezištnost a lásku k druhým. Není to osamělá cesta zaměřená výlučně na osobní duchovní pokrok, ale zahrnuje láskyplnou službu druhým.
11. SVATOST není soud
Svatost neznamená přísně soudit druhé za jejich hříchy nebo nedostatky. Namísto toho podporuje soucit, milosrdenství a touhu pomáhat druhým přibližovat se k Bohu bez odsuzování.
12. SVATOST není pocit
Nejde o neustálý pocit blízkosti Boha nebo prožívání duchovních výšin. Svatost často vyžaduje vytrvalost ve víře, dokonce i v dobách sucha, pochybností nebo opuštěnosti.
13. SVATOST není statická
Svatý člověk je otevřený Boží vůli a není tvrdohlavě připoután ke svým vlastním plánům nebo touhám. Zůstává flexibilní a přizpůsobivý tam, kam ho vede Boží milost.
14. SVATOST není nedosažitelná
Katolické učení zdůrazňuje, že svatost je na dosah každého. Není to něco vyhrazeného pro svaté v nebi, ale každodenní cíl pro každého křesťana, který se snaží následovat Krista.
15. SVATOST není okamžitá
Svatost je celoživotní cesta růstu, obrácení a proměny. Není to něco, co se uděje přes noc, ale vyžaduje to neustálé úsilí, modlitbu a spolupráci s Boží milostí.
Svatost, jak ji chápe Katolická církev, je dynamická a vztahová cesta, jak se více podobat Kristu. Nejde o to, abychom dosáhli dokonalosti ve vlastní síle nebo se povýšili nad ostatní, ale o pokornou spolupráci s Boží milostí, život v lásce a hledání dobra jiných.
Svatost vyžaduje rovnováhu mezi kontemplací a jednáním, vírou a skutky a otevřeností pro proměňující Boží lásku.
Když pochopíme, co svatost není, můžeme se vyhnout běžným mylným představám a lépe usilovat o skutečný smysl svatého života v Božích očích.
Převzato z
FC - Matka Božia,
článek naleznete
zde.
