V sobotu 31. srpna byl v Šaštíne za blahoslaveného prohlášen seminarista misijní společnosti sv. Vincenta de Paul, Ján Havlík. Nabízíme k přečtení text kázání, které zaznělo během této slavnosti. Kázání vedl kardinál Marcello Semeraro, prefekt Dikastéria pro kauzy svatých...
Během obřadu blahořečení, které jsme slavili na začátku této mše svaté, a potom při poslouchání Božího slova, mi v paměti rezonovala slova z Preface o mučednících, která říká: "To ty, Otče, zjevuješ svoji moc v slabých a bezmocným dáváš sílu mučednictví." Toto, co platí pro všechny mučedníky, je zvlášť zjevné u blahoslaveného Jána. Jisté svědectvím o něm říká, že byl vyrovnaným, radostným člověkem, veselý ve společnosti, otevřený a pozorný vůči potřebám druhých. Po zatknutí se však jeho zdraví postupně zhoršovalo. Bylo to způsobené těžkou a namáhavou prací, které byl vystaven, a i trvalou izolací, krutým týráním a mnohým utrpením, které snášel. Zemřel tři roky po propuštění úplně odevzdaný do Boží vůle. Odpustil svým pronásledovatelům. "To ty, Otče, zjevuješ svoji moc v slabých a bezmocným dáváš sílu mučednictví."
V prvním čtení jsme slyšeli slova apoštola Pavla: "Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Ani soužení, úzkost, pronásledování, hlad, nahota, nebezpečí, nebo meč?" Právě Kristova láska, díky které přemáháme slabost, je zdrojem, díky které přemáháme strach, je světlem díky kterému vítězíme nad temnotou. Svatý Augustin řekl: "Hle, díky tomu, kvůli kterému si bojoval, hle, díky tomu kvůli kterému ses namáhal, hle díky tomu, kvůli kterému si neomdlel, hle, díky tomu, kvůli kterému si zvítězil." (Serm. 297, 4, 6: PL 38, 1362). A při jiné příležitosti sv. Augustin řekl: "V naději může mučedník opakovat slova svatého Pavla. Právě naděje poskytuje útěchu na cestě. Poutník, když se během cesty namáhá, snáší únavu proto, protože doufá, že dosáhne cíle. Vezmi mu naději, že cíle nedosáhne, a hned se zhroutí jeho šance na to, aby pokračoval v cestě."
(Serm. 158, 8: PL 38, 866).
Chtěl bych zdůraznit, drahé sestry a bratři to, že blahoslavený Ján Havlík byl člověkem naděje, a byl jím od samého začátku. Právě ctnost naděje způsobila, že jeho povolání rostlo. Byla to naděje, která živila jeho povolání. Znakem naděje bylo vlastně už jeho rozhodnutí být následovníkem sv. Vincenta de Paul. Tento světec je ve skutečnosti znamením naděje pro chudé, trpící a opuštěné. Tento světec říkával, že je potřebné "napodobovat světlo slunce, které osvěcuje a rozehřívá, a i když prochází skrz nečisté věci, přesto se nezašpiní." Náš blahoslavený určitě poznal tato slova a pro ty, kteří se s ním setkali byl opravdovým slunečním paprskem. "Byl mimořádně přátelský", uvedl jeden svědek. "Měl v sobě tichou radost...bylo vidět, že z něho vyzařuje hluboký duchovní život." V jiném svědectví čteme: "Lásku k bližnímu bych označil za charakteristický rys jeho osobnosti. Ján projevoval svoji duchovní hloubku nejintenzivněji možným způsobem, kdy prožíval utrpení, když motivoval jiné k naději i přesto, že sám prožíval mnoho těžkostí.
(Pravidlá pre misionárov, IX, 2).
Jsou známy důvody, kvůli kterým byl vězněný, vystaven nelidské práci, krutým výslechům, fyzickému a psychickému mučení. Nebyl jediný. V Positio připraveném pro kauzu o mučednictví se připomíná, že náš blahoslavený se během svého vězení setkal se saleziánským knězem Titusem Zemanem, který byl blahořečený v roce 2017. Byl obětí režimu, který chtěl zničit náboženství a nejvíce Katolickou církev a její služebníky. Ve svědectví se také uvádí, že nás blahoslavený během svého vězení po nocích pro ostatní tužkou přepisoval dílo Integrální humanismus Jacquesa Maritaina, francouzského filozofa, kterého Pavel VI. označil za "mistra v umění myslet, žít a modlit se." Toto dílo má přibližně 350 stran! Uvažoval jsem nad tím proč se vydal na takovou namáhavou a dokonce riskantní práci. Našel jsem v této knize stránky, které popisují situaci, kterou prožíval Ján Havlík. "Pravda je taková", čteme tam, že "jde o zamaskované pronásledování, ale ve skutečnosti je to zápas proti Bohu, jde o vyhubení náboženského díla, o duchovní destrukci. Podstatné je uvěznit Boží slovo." (porov. ed. it. Borla, Turín 1963, s. 129). Tomu všemu náš blahoslavený kladl odpor tak, že zůstal věrný Bohu, vlastnímu povolání a svému rozhodnutí milovat bližního. "Vytrval na cestě povolání i během krutého vězení," uvedl papež František v apoštolském listě blahořečení.
Dnes je tento vzor věrnosti oficiálně prezentován nejen Církvi na Slovensku, ale i všem křesťanům a chtěl bych dodat, všem těm, kteří pracují ve prospěch lidské společnosti a svobody svědomí. Právě v tom spočívá aktuálnost tohoto blahořečení, protože v mnohých případech a i v různých kontextech je těžké až hrdinské zůstat věrný Kristu. Stále platí slova Pána Ježíše, které zazněly v dnešním evangeliu: "Kdo si chce zachránit svůj život, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mne ztratí, zachrání si ho." (Lk 9, 24).Svatý Řehoř Velký to vysvětlil takto: "Je to, jako kdyby někdo pověděl rolníkovi: když si necháš zrno pro sebe, ztratíš ho, ale když ho naopak zaseješ, obnovíš ho a vyroste. Vždyť kdo neví, že když se zasévá, zrno odumírá před očima a padá do země? Ale na místě, kde se rozkládá, tam vyroste a obnoví se. Tak se to děje i v dobách církve: je čas pronásledování a čas klidu. Čas pronásledování je časem, kdy se ztrácí život." (porov. Homiliae in Evangelia, 32, 4: PL 76, 1235).
Ježíš to však završuje říkajíc: „Kdo ztratí svůj život pro mě, zachrání si ho“. O tom byli velmi brzy přesvědčeni všichni, kdo Jána Havlíka znali, a pověst o jeho mučednictví se brzy rozšířila i za hranice. Dnes to uznává Církev a potvrdila to před chvílí slovy papeže: Ján Havlík „byl věrným učedníkem Pána Ježíše, kterému velkodušně obětoval svůj život a odpustil svým pronásledovatelům“. I ve skutcích darování a odpuštění, se čistě podobá Ježíši Kristu, zvelebenému navěky. Amen.
zdroj: www.janhavlik.sk, článek naleznete
zde., 15. září 2024
