V této náročné době se setkáváme – možná dokonce i v našich
rodinách či ve vlastním srdci –
se strastiplnými situacemi, které nás tíží,
snad nám nahánějí strach a chtějí nás obrat o vnitřní klid a radost ze života. Proto
potřebujeme Ducha Svatého, jehož jsme
přijali ve svátosti biřmování...
Jeho dary
však často přijdou nazmar, jelikož je neumíme využít. Již ve 4. století svatý Ambrož napsal: „Proto si zopakuj také to, že
jsi dostal duchovní pečeť, ducha moudrosti a rozumu, ducha rady a síly, ducha poznání a zbožnosti, ducha posvátné bázně,
a chraň si, co jsi dostal. Bůh Otec tě označil, Kristus Pán tě posílil a vložil ti do srdce závdavek Ducha.“ (De mysteriis 7, 42:
CSEL 73, 106; PL 16, 402–403)
Proměňující síla Ducha Svatého
Ačkoliv evangelia přímo nevzpomínají,
že by Ježíš dal svým učedníkům příkaz, aby
udělovali svátost biřmování, skutečnost, že
již krátce po Letnicích tak apoštolové činili, naznačuje, že je Ježíš o této svátosti
musel poučit. Nejdříve však museli sami
zažít něco ze síly Ducha Svatého, aby ho
poznali. Jan, milovaný učedník Pána Ježíše, popisuje jejich stav po zmrtvýchvstání
Pána těmito slovy: „Když byli učedníci ze
strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi...“ (Jan 20,19) A pak v den
Letnic se najednou všechno změnilo: „Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde
byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali ve vytržení mluvit jinými
jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“
(Sk 2,2–4) S jakým úžasem naslouchal
shromážděný lid v Jeruzalémě Petrově řeči, když tento prostý rybář z Galileje silnými slovy vydával svědectví o Ježíši Kristu!
To již nebyl tentýž Petr, který v ranních hodinách Velkého pátku třikrát zapřel našeho Pána. Rovněž členové velerady se divili, s jakou odvahou Petr a Jan dokazovali
a svědčili o tom, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn. (srov. Sk 4,1–13)
Pánova zaslíbení se naplnila: „Když neodejdu [k Otci], Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.“ (Jan 16,7)
„Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy...“ (Jan 16,13)
Stejně tak důvěřovali apoštolové slovům
svého Mistra, když je později vyslýchali:
„Když vás povedou ... před úřady ... nedělejte si starosti ... co řeknete. Vždyť Duch
Svatý vás v té hodině naučí, co je třeba říci.“ (Lk 12,11–12
Bez mimořádného Božího zásahu
v den Letnic by se z nich nikdy nestali ti
neohrožení, smělí a výřeční svědkové víry, kteří byli ochotní dokonce položit svůj
Celina a Terezie Martinovy život za pravdu evangelia.
Duch Svatý je od toho okamžiku posiloval a vedl a pomáhal jim, aby dokázali
zůstat věrní Kristu i vmučednictví. Skutky
apoštolů nás též informují o tom, že Petr
a Jan kladli ruce na pokřtěné a vyprošovali jim zaslíbeného Utěšitele: „Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra
a Jana. Oni tam přišli a modlili se za ně,
aby také jim byl dán Duch Svatý, neboť
ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli
jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Petr
a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali
Ducha Svatého.“ (Sk 8,14–17)
Svátostná milost
V prvotní církvi následovala prosebná modlitba o Ducha Svatého většinou
hned po křtu zejména proto, že žadatelé
o křest byli dospělí. Časem se ale biřmování osamostatnilo a začalo se jasně rozlišovat jako svátost odlišná od svátosti křtu,
i když zůstala se křtem spojená. Zatímco
křtem vstupujeme do Ježíšova synovského vztahu k Otci, biřmování způsobuje,
že se sjednocujeme s posláním Vykupitele. Křest se týká posvěcení vlastní duše,
zatímco biřmování uschopňuje pokřtěného, aby dokázal účinně spolupracovat na
budování Božího království. Obě svátosti
patří neoddělitelně k sobě, jsou zároveň
počátkem i završením.
Svatý Tomáš Akvinský srovnává nadpřirozený účinek obou svátostí s přirozeným životem: Ve křtu se uskutečňuje duchovní znovuzrození člověka, zatímco
narození je počátkem přirozeného života na této zemi. Stejně můžeme přirovnat
biřmování jako svátost posilnění pro rozvoj vnitřního života s tělesným růstem.
Spolu s prvním svatým přijímáním
se křest a biřmování označují jako tzv.
iniciační svátosti či svátosti uvádění do
křesťanského života; to znamená, že kdo
je přijal, byl uveden do katolické věrouky a byl plně přijat do společenství věřících. Latinský název confirmatio (biřmování), který je odvozen od slovesa
firmare – znamená upevnit, posílit, potvrdit – popisuje podstatu svátostné milosti: Pokřtěný člověk je vkládáním rukou,
pomazáním a modlitbou vnitřně posílen
dary Ducha Svatého a je uschopněn vydávat svědectví o Kristu. Od okamžiku
Letnic v Jeruzalémě již nespočetné zástupy lidí milujících Boha, svatí a mučedníci dosvědčují proměňující sílu Ducha Svatého ve svém životě.
Život z milosti biřmování
Naskýtá se však otázka: Proč tak zřídka cítíme účinky této svátosti, jsme často
tak nerozhodní, znechucení, nahněvaní,
smutní, bezmocní či bezradní? Je to proto, že dary Ducha Svatého přijaté při biřmování zůstávají nevyužity, příliš málo anebo vůbec s nimi nespolupracujeme, a tím
je naplno nerozvíjíme. Co znamená spolupracovat? Nejprve nám musí být jasné,
že přijetí Ducha Svatého není jednorázová
záležitost, ale musí se prohlubovat každý
den. Velký starec a patron Ruska svatý Serafim Sarovský (1759–1833) o tom vyprávěl svému duchovnímu synovi Nikolaji Motovilovi. Tento rozhovor o Duchu Svatém
se stal všeobecně známým, ale především
slova: „Skutečným cílem křesťanského života je získat Ducha Svatého.“
Tím se myslí, že kdo vlastní Ducha Svatého, ten bude moci skrze něho, který je
zosobněná láska, žít všechny situace každodenního života v lásce. Cílem každého
křesťana je, aby se celý proměnil v lásku,
aby se stal láskou. Jak ale můžeme získat
tohoto Ducha, Boží lásku?
Svatý Serafim Sarovský vysvětluje:
„Každý skutek vykonaný z lásky ke Kristu nám přináší milost Ducha Svatého, ale
nejvíce modlitba, protože ta je vždy nástrojem v našich rukou pro získání milosti Ducha.“ Zkušený starec zdůrazňuje, že
především účast na bohoslužbě a charitativní služba lásky rozvíjí dar Ducha Svatého, který sám je Láska. Avšak ne vždy má
člověk tuto možnost. „Modlit se ale může
každý a vždy. Jak velká je síla modlitby...
Ze všeho nejvíce přitahuje Ducha Svatého.“ Modlitba otevírá duši. Pak může Duch
Svatý působit a my zakusíme, jak nás jeho dary budou proměňovat v laskavé lidi.
Z mnoha prostředků, které nám pomáhají zakusit dary Ducha Svatého, chceme
vzpomenout především dva. Při modlitbě,
která je nenahraditelná, je dalším silným
prostředkem také odevzdanost, zasvěcení
se Panně Marii. Touto odevzdaností žije
duše vroucí jednotu s Pannou Marií, která je nevěstou Ducha Svatého.
Svatý Ludvík Maria Grignion z Montfortu píše: „Když ji Duch Svatý, její Ženich,
najde v duši věřícího, pospíchá tam vstoupit a vlévá se do ní v takové míře, v jaké
tato duše dala prostor jeho Nevěstě. Nejvážnějším důvodem, proč nyní Duch Svatý nedělá tak zjevné divy v duších, je, že
v nich nenachází dostatečně velké sjednocení se svojí věrnou a nerozlučnou Nevěstou.“ (O pravé mariánské úctě, č. 36)
Ovoce dobré přípravy
K tomu, aby svátost biřmování mohla
přinést ovoce, je určitě nevyhnutelná dobrá příprava, při níž biřmovanec pochopí význam, účinky a cíl biřmování, uvědomí si
zodpovědnost, kterou přebírá, a též je poučen o darech Ducha Svatého. Protože jen
to, co známe, můžeme milovat, a co milujeme, po tom také toužíme. Blahoslavený
Paul Josef Nardini (1821–1862), zakladatel řádu mallerdorfských sester a významný reformátor v sociální oblasti, dosvědčil už jako kněz: „Náš rektor nás důrazně
upozorňoval, abychom se dobře připravili na přijetí svátosti biřmování. Já jsem si
na přípravě dal skutečně záležet. Později
jsem měl neustále dojem, že bych od Boha nikdy nedosáhl toho, co mi ve své milosti udělil, kdybych se tenkrát tak dobře
nepřipravil.“
A svatá Terezie od Dítěte Ježíše, která
byla vyhlášena učitelkou církve, píše ve své
autobiografii, jak důležitá byla příprava na
biřmování, které přijala jako jedenáctiletá:
„Krátce po prvním svatém přijímání jsem
znovu začala duchovní obnovu před biřmováním. Velmi pečlivě jsem se připravovala
na návštěvu Ducha Svatého a nechápala
jsem, že se přijetí této svátosti lásky nevěnuje dost pozornosti. (...) Jako apoštolové jsem blaženě očekávala návštěvu Ducha
Svatého. (...) Měla jsem radost při pomyšení, že brzy budu dokonalou křesťankou ale zejména že budu mít věčně na čele tajemný kříž, kterým mě pan biskup označí
při udělování této svátosti. (...) Konečně
nadešla šťastná chvíle: v okamžiku sestoupení Ducha Svatého jsem necítila prudký
vichr, ale spíše lehký vánek, jehož šum zaslechl prorok Eliáš na hoře Chorebu. (...)
V ten den jsem dostala sílu trpět, protože
brzy se mělo započít utrpení mé duše...“
Biřmování je zpečetěním vyznání víry, které
se modlili rodiče a křestní kmotři jménem
biřmovance, pokud byl pokřtěn jako dítě.
Aby na své cestě životem nemusel kráčet
sám, zvolí si biřmovanec kromě biřmovacího
patrona – světce také biřmovacího kmotra,
jehož úkolem je provázet ho na cestě víry
a být mu příkladem.
Její sestra Celina později vyprávěla,
s jak velkým očekáváním její malá sestra
přijala tuto svátost, stejně tak i o tom, že
tato milost vysloveně přešla na ni samotnou: „Jinak tichá Terezka byla k nepoznání: překypovala nadšením a v jistém smyslu jakýmsi opojením. Když jsem jednoho
dne během její přípravné duchovní obnovy vyjádřila podivení nad jejím stavem, vysvětlila mi, jak chápe tuto svátost: že tehdy
se Duch lásky zmocní celé její bytosti. Při
vyprávění byla tak unešená, její pohled tak
zářivý, že se mě zcela zmocnily nadpřirozené pocity a odcházela jsem od ní s hlubokým dojetím. Tato událost se mi natolik vryla do paměti, že ještě dnes ji vidím
před sebou, její pohyby, její postoj, místo, kde stála, a nikdy na to nezapomenu.
Vysluhování svátostí
Svátost biřmování může vysluhovat
pouze biskup anebo jím pověřený kněz
a běžně se uděluje v rámci mše svaté. Před
samotným udělením svátosti biřmovanci
obnovují křestní sliby. Pak biskup anebo
pověřený kněz s rozpjatýma rukama vyprošuje sedmero darů Ducha Svatého, ak to popisuje prorok Izaiáš v 11. kapitole, a přitom vztáhne ruce na biřmovance.
Na závěr křižmem (olivový olej smíchaný
s balzámem, který biskup žehná na Zelený čtvrtek přímo pro tento účel) označí
ve tvaru kříže čelo každého biřmovance,
přičemž říká: „Přijmi pečeť daru Ducha
Svatého.“
V okamžiku pomazání se naplní svátostná milost biřmování, což znamená, že
duši je vtisknuto nesmazatelné znamení
a je v ní završena křestní milost. Pomazaný
biřmovanec od tohoto okamžiku navždy
nosí nesmazatelnou pečeť Božího dítěte
a bojovníka za Boží království.
Vyzbrojen pro duchovní boj
Každý, kdo chce opravdově žít jako
křesťan, projde ve svém životě také duchovním bojem, o kterém píše svatý Pavel
v listě Efezanům v 6. kapitole. Proto nám
Bůh přislíbil Ducha Svatého jako pomocníka. Dokonce i malé dítě může být naplněno Duchem Svatým a stát se skutečným
bojovníkem za Boží království.
Jedinečným příkladem toho je čtyřletá
Nellie Organová, polosirotek z Irska. Nellie měla těžkou tuberkulózu a pár měsíců
před svým odchodem na věčnost (8. října 1907) přijala biřmování. Již během přípravy na tuto událost vyzařovala z děvčátka mimořádná radost. Všem, kdo se s ní
v den biřmování setkali, včetně biskupa
zCorku, Dr. O’Callaghana, a jejích pečovatelek, vysvětlila: „Nyní jsem vojákem Ducha Svatého.“ A brzy se ukázalo, že jasně
pochopila, co to znamená. Ode dne biřmování snášela své velké bolesti tak statečně a bez reptání, že dokonce její ošetřovatelé byli dojati vnitřní silou tohoto dítěte.
Duch Svatý v kazašské stepi
Pavol Mária Hnilica SJ, slovenský biskup-vyznavač (1921–2006), vyprávěl o jedné mimořádné zkušenosti, kterou měl při
biřmování v září 1992 v německy mluvících oblastech Kazachstánu.
„Když jsem dorazil na místo, lidé byli
plní nadšení, protože většina z nich ještě
nikdy neviděla biskupa. Ve vesnici Krasnoarmejka stálo mnoho věřících v zástupu
před domem, který jim sloužil jako kostel,
aby mě přijali spolu s místním biskupem,
který přijel spolu se mnou. Dvě sedmileté
děti nás pozdravily s kyticemi květů a asi 30 děvčat v šatech z prvního svatého přijímání rozsypávalo lupínky květů na cestu, po níž jsme šli. V jedné vesnici si mě
dokonce spletli s papežem, protože jsem
přijel z Říma a měl jsem oblečený bílý misijní hábit. Mnozí ani nevěděli, zda už byli biřmováni, nebo ne.
Jedna žena se mě zeptala: »Otče biskupe, potřebuji k biřmování bílé šaty, věneček
a závoj?« Biřmování jsem již uděloval za
nejrozmanitějších okolností, i uprchlíkům.
Ale to, co jsem prožil zde, bylo jedinečné.
K biřmování nepřišli téměř žádní mladí, zato mnozí sedmdesátníci a osmdesátníci, oblečení ve víceméně bílých šatech.
Když jsem spatřil tyto hluboce věřící
křesťany, ptal jsem se sebe samého, proč
jsem vůbec přišel. Udělit svátost biřmování? Tito lidé již přijali biřmování od samotného Ducha Svatého, protože odkud
by jinak vzali sílu zůstat věrnými své víře během celých těch roků komunistického režimu, a byli dokonce ochotni riskovat vlastní život za pravdu. Mnozí z mých
biřmovanců z Pavlodaru a přilehlých míst
strávili pro svoji víru deset i více let ve věznicích či v různých táborech. Celá desetiletí byla důkazem toho, co způsobuje svátost biřmování: být věrným bojovníkem
a svědkem své víry. Z jejich očí vyzařovala síla Ducha Svatého: jásot a radost, které
se nedají popsat a které svět nemůže dát.
V ten den jsem byl i já jedním z těch, které Duch Svatý obdaroval nejvíce.“
Biskup Pavol Mária Hnilica, který byl
v době pronásledování komunistickým režimem označován za nepřítele státu číslo jedna, sám zakusil, jak mu Duch Svatý
dal v nebezpečných situacích statečnost
a odvahu, aby zůstal věrným víře katolické církve. Také proto měl vždy mimořádně blízko k věřícím, kteří – podobně
jako on – pro víru přestáli pronásledování a velké soužení. Proto to byla pro něho skutečně velká radost, když ho místní
biskup pověřil vysluhováním svátosti biřmování v těchto vesnicích v Kazachstánu.
Rád vzpomínal: „Na závěr liturgie zpívali
starší věřící s celou vroucností píseň Bože,
chválíme Tebe. Pro uši hudebníka by tento zpěv nezněl obzvlášť sladěně, ale pro
mne to bylo to nejkrásnější Te Deum, které jsem kdy slyše.
Zdroj: Světlo- Týdeník Matice Cyrilometodějské, č. 20/XXX. ročník, 22. května 2022, str.10-12
