Zamyšlení nad evangeliem 23. neděle v mezidobí - cyklus B
Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři. Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: "Effatha!", to znamená: "Otevři se!" A hned se mu otevřel sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně. Ježíš jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však jim to přikazoval, tím více to rozhlašovali. Byli celí užaslí a říkali: "Dobře všechno udělal, i hluchým dává sluch, i němým řeč!" (Mk 7,31-37)
ZAČAL MLUVIT SPRÁVNĚ
Velký význam má v každodenním životě slovo. Spasitel při jakési příležitosti řekl s největším důrazem: Amen pravím vám, že v soudný den budou lidé muset vydat počet z každého zbytečného slova. – Některé řehole braly slova Krista Pána velmi vážně a zavázali se k úplnému mlčení, které přerušovali jen pochmurným pozdravem: Memento mori!
Dnešní evangelium nám vypráví, jak Kristus Pán vrátil sluch a řeč hluchoněmému. A ten „začal mluvit správně“. Můžeme tomu rozumět v dvojím smyslu, buď doslovně: nekoktal, nešišlal, ale mluvil správně jako jiní lidé; obrazný význam nepoužíval jazyka k hříchu, ale mluvil správně, pravdivě a čestně.
Zamysleme se dnes nad tím, co znamená: mluvit správně!
Slovo je mocný nástroj. Když do něj vložíš obsah, stává se mocí, která ve formě řeči nebo kázání dovede uchvátit, rozohnit a přivést člověka k velkým věcem a vznešeným ideálům. Slovo, řeč je mečem ducha, který proniká do největší hloubky. Dobré slovo pozvedá, zlé degraduje, pustoší. Vzpomeňte, jak krásné ovoce přineslo slovo křesťanství!
Pán Ježíš mluveným slovem získal posluchače pro svoje učení, slovem je rozhřešoval, slovem je uzdravoval z nemoci.
Apoštolové a všichni misionáři živým slovem získávali ovečky pro Kristův ovčinec. Jak to zpíváme v cyrilometodějské písni? Zaznělo nám slovo pravdy věčné ústy Soluňanů před věky: podnes v lahodě zní nekonečné!
Ano, správně použité slovo se stává velmocí, opravdovým mečem ducha. Přináší požehnání a štěstí jednotlivcům i celé společnosti.
Ale slova se dá i zneužít. Nelaskavé, hněvivé a nečisté slovo je jako jiskra, která způsobuje velký požár, je jako zrádně vystřelený šíp, který smrtelně zraní srdce člověka. Jako žíravý louh je zlé slovo, dovede jen ničit a usmrcovat. Kolik ubohých lidí ztratilo pro ně to veliké dobro, které nazýváme ctí, dobrou pověstí! Nejeden dobrý člověk přišel o existenci, protože jej zlé jazyky pomluvily.
Nelaskavé slovo je jako bodání jehlou, které vniká hluboko do těla. Mnoho lásky se tak pochovalo, protože pod dechem bezcitných a urážlivých slov láska umírá. Nejedno mateřské srdce už od nich puklo a na náhrobku nejedné matky, nejedné manželky by se mohlo napsat: „Zemřela na bodnutí a údery, které ji svým jazykem způsobily vlastní děti, vlastní manžel.“
Nezneužívejme proto jazyka, zvláště ne k řečem neslušným! Připomíná to i sv. Pavel: Nečistota nebudiž ani jmenována mezi vámi!
Bylo by to asi zajímavé, kdyby tak někdo natočil na magnetofonový pás všechny hrubé, neslušné a pohoršlivé řeči, které tvá ústa vypověděla za všechny roky tvého života! A kdyby je veřejně vysílali rozhlasem s udáním, kdo to řekl, pochybuji, že by sis ještě přál dále chodit po světě, protože by ses asi hanbou raději viděl někde pod zemí.
A přece je někdo, kdo nepotřebuje žádný aparát se zvukovým pásem, aby zachytil tvé řeči, někdo, kdo se dobře pamatuje na všechny od začátku až do konce: vševědoucí Bůh, který by je určitě jednou před veškerým lidstvem zveřejnil a snad i přísně tě za ne odsoudil, kdybys vše podle možnosti včas nenapravil!
A nezneužívejme daru řeči ani k mluvení nepravdy, ke lži! Měli bychom každý den začínat lovy, která pronášejí denně kněží před čtením evangelia. Pán buď v mém srdci i na mých rtech! Neměl by nás v pravdomluvnosti zahanbovat starozákonní Job, který prohlásil: Dokud bude duše ve mně, moje rty nesmějí mluvit nespravedlnost, ani jazyk nepravdu.
Lidé mohou žít z dobroty, lásky, obětavé pomoci, a ne z tvrdosti a nelaskavosti. Proto se vždycky snažme svým slovem šířit kolem sebe jen požehnání a štěstí, abychom jednou mohli sklízet požehnání a štěstí věčné. Amen
