Sv. Leonard z Porto Maurizio: „V Bohu pozoruji upřímnou snahu vás spasit, ale ve vás nacházím rozhodný příklon k zatracení“

Sv. Leonard z Porto Maurizio, mariánský lidový misionář se narodil v r. 1676, knězem se stal v roce 1702 v klášteře sv. Bonaventury. Zemřel v r. 1751. Již za života byl nazýván „apoštolem Itálie.“ Dochovalo se 17 svazků jeho díla. Níže najdete kázání, které ve své době šokovalo mnohé a i v té dnešní - i když jsou to slova, která nejsou vůbec populární - byla řečena s láskou a mají vést k hlubokému zamyšlení a obrácení ...

Žijeme v nelehké době. Útoky na pravdy naší svaté a katolické víry přicházejí ze všech stran a v poslední době téměř neustále i zevnitř, od prominentních členů hierarchie. Zde slyšíme od jednoho kardinála, že Peklo bude nakonec prázdné, tam papež říká, že si rád prázdné Peklo představuje, tam jiný důležitý arcibiskup zpochybňuje Neposkvrněné panenství a Reálnou přítomnost, jiný kardinál zase říká, že ani Židé ani kacíři nemusí konvertovat na katolickou víru, aby se zachránili, tam se zas biskupská konference kdysi důležitého křesťanského národa organizuje společnou ekumenickou oslavu výročí reformační vzpoury toho arcikacíře Luthera, jinde biskupské konference ruší katolické svátky, ale zavádějí dny židovství, oslavují konec Ramadánu a prohlašují „prajd“ měsíce pro LBTXYZ+, na opačném konci světa se uspořádají církevní dny zednářství. V Africe zase posloucháme jistou biskupskou konferenci, jak požaduje odstranit z ústavy státu zmínku o tom, že je křesťanský a zde zase slyšíme Římského biskupa vyprávět o tom, že muslimové mají právo na náboženskou svobodu.

CC BY-NC 2.0, LicenseAttributionNoncommercial Some rights reserved by Thomas Hawk, flickr,

V Církvi to vypadá jako v dobách proroka Jeremjáše, který řekl: „Hrůza a ošklivost šíří se v zemi. Proroci prorokují lež a kněží vládnou na vlastní pěst; můj lid však má toto rád. Ale co uděláte, když tomu bude konec?“ Miloučké historky o nekonečném a vše odpouštějícím milosrdenství našeho Stvořitele a nádherná jistota všeobecné spásy – vždyť nedělám nic špatného, tak co? – se stávají základní dogmatickou výbavou mnohých, osvíceně smýšlejících katolíků.

Kdo připomene hřích a povinnost vyhýbat se mu, pokud tím hříchem nemyslí nějakou ekologickou malichernost nebo přestupek proti demokracii či netoleranci sexuálních zvráceností, pak je označován za krutého pelagiana. Tato situace není zcela nová a Církev ji v minulosti již zažila a zvládla; Církev naštěstí netvoří jen hierarchie a laici, Církev je Kristovo mystické Tělo a není možné, aby podlehla, ač to tak může vypadat. Dějiny řídí Bůh a jejich odvíjení se probíhá v souladu s Jeho prozřetelností.

Se všeobecným přesvědčením, že spaseni budou všichni, resp. velká většina a je jedno, čemu věří a co dělají, úspěšně bojoval například sv. Leonard z Porto Maurizio. Plamenný františkánský kazatel a velký misionář 18. století svou přesvědčivou a především pravdivou, na Písmu svatém a Tradici pevně postavenou naukou zachránil množství duší. Sv. Leonard byl františkánský bratr z kláštera Sv. Bonaventury. Kázal denně na náměstích, neboť kostely byly příliš malé pro četné davy posluchačů. Jeho svatost a výmluvnost byly tak mimořádné, že když konal dvoutýdenní misie v Římě, poslouchat ho chodil papež i s celým kolegiem kardinálů.

Jeho témata byla zejména Neposkvrněné početí, adorace Nejsvětější svátosti oltářní, úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a bohoslužba Křížovy cesty.

Albrecht kauw, autor: Sailko, CC BY 3.0, commons.wikimedia.org

Jeho nejslavnější kázání se jmenuje „Malý počet spasených“ a byla, stejně jako jiná jeho díla, podrobena kánonickému zkoumání během jeho svatořečení. Připomínám, že v té době byl proces svatořečení mimořádně důkladným a podrobným vyšetřovacím procesem, ve kterém se velmi pečlivě pátralo po jakékoli, třeba i té nejbezvýznamnější drobnosti, která by mohla svatořečení zastavit.

Tato vynikající promluva byla hlavním nástrojem sv. Leonarda, kterým obrátil mnoho hříšníků a přesvědčivost položených argumentů mu pomohla získat církevní aprobaci, a proto si z něj dovolíme pár vět půjčit. A přestože Církev dosud dogmaticky nestanovila a asi ani neustanoví, jestli je spasených málo nebo mnoho, varování Pána Ježíše, proroků a apoštolů a následně i Panny Marie, která k nám promluvila v některých zjeveních, nám dávají dostatečně dobře najevo fakt, že Peklo rozhodně není prázdné a že je se čeho obávat. Ať už si papež o Pekle představuje, co chce. Co nám tedy říká sv. Leonard?

Portrét sv. Leonarda z Porto Maurizio zdroj wikimedia commons

***

Díky Bohu, počet Spasitelových učedníků je dost velký, aby zloba zákoníků a farizeů nemohla nad nimi zvítězit. A přestože se snaží pomlouvat nevinné, svádět davy a klamnou sofistikou znevažují učení a charakter našeho Pána, nacházejíc skvrny i na slunci, mnozí Ho i tak považují za pravého Mesiáše a bez ohledu na hrozby a příkoří se veřejně hlásí k Jeho dílu.

Jdou ale všichni ti, co Krista následovali zde na zemi, za ním i do věčné slávy? Zde se skláním před hlubokým tajemstvím a beze slova ctím všechno pronikající rozhodnutí Boží prozřetelnosti a v tak důležité věci nedělám ukvapené výroky.

Věc, o které si dnes chystám vyprávět, je nesmírně důležitá, třásla i sloupy Církve, největší světce naplňovala hrůzou a poušť zalidnila poustevníky. Cílem tohoto kázání je vypátrat, zda počet spasených křesťanů je větší nebo menší než počet křesťanů, kteří jsou zatraceni. Doufám, že to ve vás probudí spasitelný strach z Božího soudu. Bratři, protože vás miluji, chtěl bych vás ujistit v tom, že každý z vás má jistou věčnou blaženost. Že každý z vás se s určitostí dostane do ráje, že většina křesťanů je spasených a vy také budete. Ale jak bych vám mohl dát tuto sladkou jistotu, když se otevřeně bouříte proti Božím přikázáním stejně jako Jeho nejhorší nepřátelé? V Bohu pozoruji upřímnou snahu vás spasit, ale ve vás nacházím rozhodný příklon k zatracení. Takže když dnes budu mluvit upřímně, co vám řeknu? Nepotěším vás, ale pokud bych vám to neřekl, zarmoutil bych Boha.

Věc rozdělím na dvoje. Nejprve vás naplním strachem, když nechám teology a církevní otce, aby vyložili důvody, pro které je více dospělých křesťanů zatraceno než spasených a v tichém rozjímání nad tímto tajemstvím si své vlastní mínění nechám pro sebe.
Ve druhém kroku se pokusím obránit Boží dobrotu a ukážu, že ti, kteří jsou zatraceni, zatraceni jsou svou vlastní zlobou, protože zatracení sami chtěli.

Takže tady máme dvě důležité pravdy. Pokud vás ta první děsí, neobviňujte mě, jako bych to byl já, kdo dělá cestu do nebe užší – já jsem v této věci nestranný. Raději uznejte, že teologové a církevní Otcové tuto pravdu do vašich srdcí vtiskli silou rozumových důkazů. Pokud vás ta druhá pravda zbavila iluzí, děkujte za to Bohu, neboť jediné co On od vás chce je, abyste Mu dali celá svá srdce. Nakonec, pokud chcete, abych vám řekl to, co si o tom myslím já sám, tak to pro vás udělám.

Ne marnou snahou, ale spásným napomínáním je kázat jisté pravdy, které skvěle pomáhají proti lhostejnosti liberálů, kteří vždy mluví o Božím milosrdenství a o tom, jak se ti, co žijí v nejrůznějších hříších a pochodují po cestě do Pekla, mohou snadno a bez obtíží obrátit. Abych je vyvedl z omylu a probudil ze spánku, prozkoumejme nyní tuto velkou otázku. Je více křesťanů spasených nebo zatracených?

Ilustračný obrázok, Lazár a boháč zdroj: picryl.com

Zbožné duše mohou odejít, neboť toto kázání není pro ně. Toto kázání chce rozbít pýchu libertinů, kteří ze svých srdcí vyhnali svatý strach před Bohem a spojili se s pekelnými mocnostmi, které podle Eusebia vedou duše do záhuby tím, že je uklidňují a neznepokojují. Vyložme nyní mínění církevních Otců, řeckých i latinských a také mínění nejvzdělanějších teologů a nejerudovanějších historiků a do centra položme Písmo svaté, aby na něj každý snadno viděl. Nyní poslouchejte, ne co já říkám, neboť nechci nyní mluvit v této věci sám, ale co si o tom mysleli tito velcí učenci, tyto majáky Boží Církve, kteří svítí jiným, aby nezabloudili na cestě do Nebe. Takto vedeni trojím světlem – víry, autority a rozumu dokážeme tuto těžkou věc s jistotou rozřešit. Přičemž nyní nemluvíme o lidské rase jako celku, ani o všech katolících bez rozdílu, ale soustřeďujeme se na dospělé katolíky, kteří mají svobodnou vůli a jsou tak schopni výrazně se podílet na své spáse.

Nejprve se podívejme na teology, kteří se proslavili podrobným a důkladným zkoumáním věcí a kteří se ve svém učení důsledně vyhýbali jakýmkoli výstřednostem a přehánění. Dva erudovaní kardinálové, Kajetan a Belarmin učí, že většina dospělých katolíků skončí v Pekle a kdybych měl prostor uvést zde všechny důvody, které jmenují, i vy byste byli o tom okamžitě přesvědčeni. Budu zde citovat pouze Suaréze, který poté, co prostudoval všechny teology a provedl pečlivé zkoumání této otázky, napsal: „Nejrozšířenějším míněním je, že mezi křesťany je více zatracených, než předurčených duší.“

K tomu přidejme řecké a latinské Otce a zjistíme, že téměř všichni říkají totéž. Stejný názor má sv. Teodor, sv. Basil, sv. Efrém, sv. Jan Chryzostom. Podle Baronia se mezi Řeky všeobecně věří, že tato pravda byla přímo zjevena sv. Simeonovi Stylitovi a po tomto zjevení se Simeon, ve snaze zajistit si spásu, usadil na vrcholu sloupu a čtyřicet let bičován větrem, deštěm a sluncem se stal modelem kajícníka a světce. Nyní latinští Otcové. Sv. Řehoř říká jasně: „Mnoho přijalo víru, ale jen pár dosáhne Nebeského království.“ Sv. Anzelm říká také jasně: „Jen málo je spasených.“ Sv. Augustin ještě jasněji: „V porovnání s těmi, kteří jsou zatraceni, je spasených jen málo.“ Nejstrašnější je sv. Jeroným, který na konci svého života, v přítomnosti svých žáků, řekl: „Mezi sto tisíci najdete sotva jednoho, hodné ospravedlnění.“

Proč však hledat mezi teology, když samotné Písmo v této věci jednoznačně mluví? Ve Starém i Novém zákoně je množství obrazů, symbolů i pasáží, které bez jakékoli pochybnosti zachycují tuto pravdu: jen velmi málo je spasených. V časech Noema byli všichni smeteni potopou a jen osm lidí bylo zachráněno. Sv. Petr říká, že Noemova archa je předobrazem Církve a sv. Augustin přidává: „A těchto osm spasených lidí znamená, že jen velmi málo křesťanů bude spaseno“, protože je jen málo těch, co se zřeknou světa a „ti, co se zřeknou světa jen slovy, nepatří do tajemství představovaného touto archou.“

Písmo svaté také říká, že z toho obrovského zástupu Židů, co opustili Egypt, jen dva přišli do Palestiny a že jen čtyři unikli ohni, který strávil Sodomu a ostatní města. Všechno toto znamená, že počet zatracených, kteří budou vrženi do ohně jako sláma, je mnohem větší než počet těch, které Nebeský Otec shromáždí v sýpce jako vzácnou pšenici. Pokud bych měl ukázat všechna místa Písma svatého, která potvrzují tuto pravdu, asi bych tak rychle neskončil. Uspokojme se tedy s tím, co nám řekla Vtělená Moudrost. Co odpověděl náš Pán podle evangelia, když se ho zvědavý muž zeptal: „Pane, bude jen málo spasených?“ Mlčel snad? Nebo odpověděl polovičatě? Skryl své myšlenky v obavě z davu? Ne. Na otázku jednoho odpověděl celému davu: „Usilujte projít úzkou branou, neboť pravím vám, je mnoho těch, kdo budou chtít vejít, ale nebudou moci.“

Kdo to řekl? Syn Boží, Věčná Pravda, který při jiné příležitosti ještě jasněji řekl: „Mnoho je povolaných, ale málo vyvolených.“ Neřekl, že všichni jsou povoláni a ze všech je jen několik vyvolených, ale že povolaných je mnoho. Jak sv. Řehoř vysvětluje, znamená to, že ze všech lidí je mnoho povolaných k Pravé Víře, ale z nich je jen několik spasených. Bratři, toto jsou slova Ježíše Krista. Jsou jasné? Jsou pravdivá. A teď mi řekněte, můžete mít víru a přitom se v srdci netřást strachy?

Pokud mluvím takto obecně, ztrácí se pointa. Tak aplikujme tedy tuto pravdu na rozličné životní okolnosti a uvidíte, že buď musíte opustit logiku, zkušenosti a zdravý rozum, nebo přiznáte, že většina katolíků je zatracena.

Je snad nějaký stav více nakloněný nevinnosti, ve které se spása zdá snáze dosažitelná a o kterém mají lidé vyšší mínění než jsou kněží, Boží důstojníci? Na první pohled by snad každý řekl, že většina z nich je nejen dobrá, ale dokonalá a mě stejně zachvátí hrůza, když si vzpomenu na slova sv. Jeronýma, že ačkoli svět je plný kněží, sotva jeden ze stovky žije podle svého stavu. Když poslouchám tohoto Božího služebníka, zjevením poučeného, že takové ohromné množství kněží padá do Pekla každý den, zdá se nemožné, aby na zemi ještě nějací zůstali. Když poslouchám sv. Chryzostoma, se slzami volajícího: „Nevěřím, že je mnoho spasených kněží. Věřím v opak, že je většina zatracených.“ Pozvedněte zrak a hleďte na preláty Svaté církve, pastýře zodpovědné za duše. Je mezi nimi více zatracených nebo spasených?

Slyšte jeden příběh od Tomáše z Cantimpre a sami si udělejte závěr. V Paříži se konala synoda a mnoho prelátů a pastýřů zodpovědných za duše se zúčastnilo. Král a knížata přišli také, aby dodali shromáždění svou přítomností lesk, byl pozván slavný kazatel. Když si připravoval kázání, zjevil se mu ohavný démon a řekl: „Odlož knihy stranou. Pokud chceš kázat tak, aby z toho knížata a preláti měli užitek, stačí, když jim místo nás řekneš - My, vládci temnoty děkujeme vám, knížata, preláti a duchovní pastýři, že jste svou nedbalostí obrovský počet věřících duší přivedli do zatracení. Za tuto laskavost pro vás schováváme odměnu, kterou vám předáme, když přijedete za námi do Pekla.“

The English dance of death, from the designs of Thomas Rowlandson, commons.wikimedia.org,

Běda vám, kteří vládnete ostatním. Pokud vaší vinou mnozí skončí v Pekle, co se stane s vámi? Pokud jen málo z těch, kteří v Církvi zaujímají první místa, dosáhne spásu, co se stane s vámi, lidé? Vezměte si všechny stavy, obě pohlaví: manžely, manželky, vdovy, mladé ženy, mladíky, vojáky, kupce, řemeslníky, bohaté, chudé, šlechtu i plebs. Co říci o těchto lidech, co tak mizerně žijí?

Sv. Vincent Ferrer zaznamenal takový příběh: Jistý arcijáhen z Lyonu se vzdal svých povinností a utáhl se na pusté místo, kde konal pokání a zemřel ve stejný den a hodinu jako sv. Bernard. Po smrti se zjevil svému biskupovi a řekl mu: „Monsignore, v tu hodinu, kdy jsem zemřel, zemřelo i jiných třiatřicet tisíc lidí. Z toho počtu jsme Bernard a já šli do Nebe, tři do Očistce a ostatní skončili v Pekle.“

Naše kroniky uvádějí ještě strašnější případ. Jeden z našich bratrů, známý díky učenosti a svatosti, kázal v Německu. Tak mocně popsal ohavnost hříchu nečistoty, že jistá žena od lítosti před všemi zemřela. Potom opět ožila a řekla: „Když jsem předstoupila před Boží tribunál, šedesát tisíc jiných tam přišlo se mnou ze všech končin světa a z nich jen tři se zachránili v Očistci, zbytek byl zatracen.“ Ó, neprozkoumatelná hloubka Božích soudů. Ze třiatřiceti tisíců jen pět spasených. A ze šedesáti tisíců jen tři šli do Nebe! Vy, hříšníci, co mě posloucháte, kam chcete být připočteni? Co řeknete? Co myslíte?

Vidím, že téměř všichni kloníte hlavy a jste naplněni strachem a úžasem. Odložte svou malátnost, přestaňte si lichotit a zkuste z toho strachu získat nějaký užitek. Nevedou snad do Nebe dvě cesty - nevinnost a pokání? Když vám nyní ukážu, že jen hrstka se vydala po jedné z těchto cest, jako rozumní lidé uznáte, že jen hrstka je spasená. Chcete-li důkaz: V jakém věku, zaměstnání či stavu platí, že počet zlých není sto tisíckrát větší než počet dobrých? Dnes lze říci přesně to, co Salvianus řekl o své době: „Je snazší najít nespočet hříšníků utápějících se ve všech druzích nepravosti, než pár nevinných mužů.“ Kolik služebníků je celkem čestných a věrných v plnění svých povinností? Kolik kupců je poctivých a spravedlivých ve svém obchodě? Kolik řemeslníků poctivých a pravdomluvných? Kolik prodavačů nezaujatých a upřímných? Kolik mužů zákona neopustilo spravedlnost? Kolik vojáků nešlape po nevinných? Kolik pánů nezadržuje nespravedlivě mzdu svým sluhům nebo neusiluje ovládnout slabší? Všude je dobrých málo, ale špatných velký počet.

Kdo neví, že dnes je tolik libealizmu mezi dospělými muži, svobody mezi mladými dívkami, marnivosti mezi ženami, nevázanosti mezi nobilitou, úplatnosti ve střední třídě, prostopášnosti mezi lidem, drzosti mezi chudými, že lze říci to, co David o své době: „Všichni zbloudili… není ani jeden, co by konal dobro, ani jeden.“

Vyjdi na ulici, na náměstí, do paláce či domu, do města i na venkov, k soudu či dokonce do Božího chrámu. Kde najdeš ctnost? „Běda!“, volá Salvianus, „kromě velmi malého počtu, který unikl zlu, co jiného je shromáždění křesťanů než žumpa neřestí?“ Všude nacházíme sobectví, ctižádost, obžerství a chlípnost. Copak není většina lidí poskvrněna nečistotou a mýlí se sv. Jan, když říká: „Celý svět patří Zlému“? Nejsem sám, kdo vám to říká. I rozum vás nutí věřit, že z těch, kdo takto špatně žijí, jen pár bude zachráněných.

Možná řeknete: „Copak pokání nedokáže nahradit ztracenou nevinnost?“ Máte pravdu. Ale také vím, že konat pokání je velmi obtížné, pokud jsme se v tom dlouho necvičili a že je hříšníky tak strašně zneužíváno, že už to samé stačí, aby vás přesvědčilo, že jen nemnozí jsou touto cestou zachráněni.

Och, jak strmá, úzká, trnitá, strašná na pohled a těžko schůdná je tato cesta pokání. Kam se jen podíváme, vidíme stopy krve a věcí, které vracejí smutné vzpomínky. Spousta nadějných kajícníků se zhroutí už při pohledu na tuto cestu, mnozí ustoupí hned na začátku, jiní padnou únavou uprostřed a mnozí se bídně vzdávají na konci. Jak málo je těch, kteří ji až do smrti zachovávali. Sv. Ambróz říká, že je snazší najít nevinného člověka, než někoho, kdo vykonal dostatečné pokání.

Když uvažujete o svátosti pokání, je tak mnoho falešných zpovědí, tak mnoho učených výmluv, tak mnoho falešných lítostí, tak mnoho neupřímných slibů, neúčinných předsevzetí, neplatných rozhřešení.

Považujete za platnou zpověď někoho, kdo se zpovídal z hříchu nečistoty, ale stále si zachovává příležitost opět ho spáchat? Nebo někoho, kdo se zpovídá z nespravedlností a nemá úmysl je napravit? Nebo někoho, kdo stále padá do stejných nepravosti, hned jak se vrátil ze zpovědi? Jak strašné zneužití této ohromné svátosti! Jeden se zpovídá, aby se vyhnul exkomunikaci, jiný, aby získal pověst kajícníka. Jeden se zbaví hříchů, aby utišil výčitky svědomí, jiný je ze stydlivosti utají. Jeden se ze špatného úmyslu zpovídá nedokonale, jiný zatajuje hříchy ze zvyku. Jeden nemyslí na skutečný cíl této svátosti, jiný nemá nutnou lítost a jiný pevné předsevzetí. Bídní zpovědníci, jak to usilujete přivést kajícníky k opravdovým předsevzetím a lítosti, bez kterých je zpověď svatokrádežná, rozhřešení je zatracením a pokání jen iluzí?

Ignacio de Ries El Arbol de la Vida, public domail, picryl.com

Kde jsou nyní ti, kdo tvrdí, že počet spasených křesťanů je větší než počet zatracených a svůj názor odůvodňují takto: většina katolíků umírá na posteli zaopatřená svátostmi Církve, takže většina z nich je spasena? Jak skvělé odůvodnění! Opak musíte tvrdit. Většina dospělých katolíků se zpovídá špatně i před smrtí, takže většina je zatracena. Říkám to se stále větší jistotou, neboť umírající osoba, která si v životě zvykla špatně se zpovídat i když byla zdravá, na smrtelné posteli, s těžkým srdcem, nestálou a zmatenou myslí bude mít velké potíže vyzpovídat se dobře. Navíc jí v tom brání stále živé překážky a okolnosti, získané návyky a především ďáblové, kteří dělají všechno proto, aby ji vrhli do Pekla. K tomu přidejte všechny falešné kajícníky, pak ty, co zemřeli náhle, ať pro lékařovu bezmocnost nebo chybu příbuzných, otrávených, zasypaných při zemětřesení, nebo zabitých, padlých, zabitých ve válce či bitvě, zabitých bleskem, přepadených, utopených, uhořelých, nenutí vás to uznat, že většina dospělých křesťanů je zatracených? Toto je uvažování sv. Chryzostoma. Tento světec říká, že většina křesťanů kráčí během celého života po cestě do Pekla. Proč jste pak překvapeni, že většina křesťanů do toho Pekla i dojde? Abyste přišli ke dveřím, je třeba kráčet cestou, která k nim vede. Jakou odpověď máte na takový argument?

Odpovíte mi, že milosrdenství Boží je velké. Ano, ale jak říká prorok, jen pro ty, kdo se Ho bojí. Ale velká je i jeho spravedlnost pro ty, kdo se Ho nebojí a On zatratí všechny tvrdošíjné hříšníky. Pro koho je pak Ráj, ptáte se, ne-li pro křesťany? Samozřejmě, že je pro křesťany, ale pro ty, kteří nezneucťují svůj charakter a žijí jako křesťané. Navíc, pokud k počtu dospělých křesťanů, kteří zemřeli v milosti Boží, přidáte velký počet dětí, co zemřeli mezi křtem a dosažením rozumu, nebudete se divit, že sv. Jan řekl: "Viděl jsem velký zástup, který nikdo nemohl spočítat."

A to svádí ty, kdo předstírají, že počet spasených křesťanů je větší než počet zatracených. Pokud k tomu počtu přidáte ještě ty, kteří si v dospělosti zachovali nevinnost, nebo ty, kteří poskvrnu smyli v slzách pravým pokáním, je zřejmé, že to bude velké množství, jak říkal sv. Jan: „Viděl jsem velký počet,“ a slova našeho Pána: „Mnozí přijdou od východu i od západu a budou s Abrahamem, Izákem a Jakubem hodovat v nebeském království,“ a jak uvádějí jiná místa citovaná pro podporu tohoto tvrzení. Ale pokud mluvíte o dospělých křesťanech, zkušenost, rozum, autorita, rozvaha a Písmo se shodují v tom, že většina bude zatracených. Nemyslete si, že proto bude Ráj prázdný, naopak, je to velmi lidnaté království. A je-li zatracených „jako písku v moři“, spasených je „jako hvězd na nebi“, což znamená, že obě skupiny jsou nesmírně početné, byť ve vzájemně velmi rozdílném poměru.

Sv. Jan Chryzostom jednou kázal v konstantinopolské katedrále a srovnával tato množství se zachvěl hrůzou a zvolal: „Kolik si myslíte, že z tohoto početného národa bude spasených?“ Nečekaje na odpověď, dodal: „Mezi tolika tisíci byste nenašli ani stovku spasených a i o ní pochybuji.“ Strašné! Tento velký světec věřil, že z tak velkého národa se sotva stovka zachrání a i o tom pochyboval. Co se stane s vámi, kteří mě posloucháte? Velký Bože, neumím na to ani pomyslet, abych se při tom nezachvěl. Bratři, otázka spásy je velmi těžká věc. A podle většiny teologů, když si cíl žádá velké úsilí, dosáhnou ho jen nemnozí.

Proto sv. Tomáš, andělský učitel, při zvažování důvodů pro a proti ve své nesmírné erudici věc uzavřel tak, že většina dospělých katolíků bude zatracena. Říká: „Protože věčná blaženost přesahuje přirozený stav a to zejména od chvíle, kdy byl zbaven původní milosti, jen malý počet bude spasený.“

Odhoďte tedy klapky sebelásky ze svých očí, zahoďte falešné představy o Boží spravedlnosti a přijměte zřejmou pravdu. „Spravedlivý Otče, i když tě svět nezná, já tě znám,“ řekl náš Pán. Neřekl: „Všemohoucí Otče, Milosrdný a dobrý Otče.“ Řekl: „Spravedlivý Otče“, abychom pochopili, že ze všech Božích vlastností si lidé nejméně uvědomují Jeho spravedlnost, a to proto, že nechtějí věřit tomu, čeho se obávají. Sundejte si klapky z očí a se slzami volejte: „Běda! Většina katolíků, většina těch, co to žijí, možná i z těch, co jsou zde shromáždění, půjde do zatracení.“ Je ještě něco, co je třeba více oplakávat?

Když Xerxes stál na hoře a hleděl na svou nastoupenou stotisícovou armádu, pomyslel na to, že za sto let nikdo z nich už nebude na světě, neudržel slzy. Nemáme větší důvod naříkat nad tolika katolíky, co skončí v Pekle?

Nezpůsobily snad tyto úvahy to, že se nám z očí řinou potoky slz, nebo alespoň v srdci nevyvolaly soucit, který pocítil ctihodný Marcellis od Sv. Dominika? Když jednou rozjímal o věčném utrpení, zjevil se mu Pán a ukázal mu kolik duší končí v Pekle a ukázal mu širokou cestu, po které se dvaadvacet tisíc nemravníků řítilo do propasti, vrážející jeden do druhého. Boží služebník byl tímto pohledem ohromený a zvolal: „Jaké množství! Jaké množství! A stále přicházejí noví. Ó Ježíši, ó Ježíši! Jaké šílenství!“ Dovolte mi spolu s Jeremjášem říci: „Kéž by moje hlava byla studnou a mé oči prameny slz: oplakával bych ve dne v noci zabité dcery mého lidu.“

Ubohé duše. Proč jen tak spěcháte vstříc Peklu? Pro Boží milosrdenství, zastavte se a poslouchejte mě chvíli. Chápete, co to je být věčně spasený a věčně zatracený? Jestli to chápete a přesto nechcete změnit svůj život, dobře se vyzpovídat, odvrhnout svět a vykonat všechno, aby vás započítali mezi malý počet spasených, tak vám říkám, že nemáte víru. Jestli tomu nerozumíte, tak vás lze spíše ospravedlnit, protože zjevně nejste při smyslech. Být spasený nebo zatracený po všechny věky a nevykonat všechno, abyste dosáhli toho prvního a vyhnuli se tomu druhému, to je něco nepředstavitelného.

Albrecht kauw, Sailko, CC BY 3.0, wikimedia.org

Možná stále nevěříte těmto hrozným pravdám, které jsem vám právě vysvětlil. Ale skrze mě k vám promluvili nejváženější teologové a nejjasnější církevní Otcové. Dokážete vzdorovat jejich argumentům a mnohým výrokům Písma o této věci? Pokud váháte nebo se dokonce kloníte k jinému názoru, nebojíte se? Asi vám na vaší spáse nezáleží. Rozumný člověk je v této důležité věci více citlivý i na sebemenší náznak ohrožení jeho věčné spásy, než na jisté zprávy o katastrofách v jiných věcech přímo nesouvisejících s jeho duší. Jeden z našich bratrů, blahoslavený Giles, obvykle říkal, že i kdyby jen jediný člověk měl skončit v Pekle, udělá všechno, co může, aby se ujistil, že to nebude on sám.

Takže, co my, kteří víme, že většina lidí a nejen z katolíků, bude ztracena, máme dělat? Co musíme dělat? Pevně se rozhodnout, že chceme patřit mezi hrstku spasených. Řeknete: „Jestli mě chce Kristus zatratit, tak k čemu mě vůbec stvořil?“ Mlč, nečistý jazyku! Bůh nikoho nestvořil pro zatracení, ale každý zatracený je zatracený, protože to sám chtěl. Proto teď budu bránit Boží dobrotu a očistím ji od každé vaší žaloby.

Než půjdu dál, shromáždíme na jedné straně všechny knihy a bludy Luthera, Kalvína a ostatních, bok po boku s bludy pelagianů a semipelagianů a spalme je. Jedny ničí milost, jiné svobodu, jiné jsou plné omylů, tak je vrhněme do plamenů. Na všechny zatracené platí Ozeášovo: „Tvé zatracení přichází od tebe“, takže chápejte, že kdokoli je zatracen, je zatracen skrze vlastní zlobu a protože to sám chtěl.

Jsou dvě nepopiratelné pravdy. Bůh chce spasit každého a všichni potřebují Boží milost. Pokud dokážu, že Bůh chce spasit každého a za tímto účelem dá každému tolik milosti a ostatních nezbytných prostředků, kolik je k tomu třeba, budete muset uznat, že každý zatracený musí jen své vlastní zlobě děkovat za své neštěstí. „Tvé zatracení přichází od tebe, tvá spása ode Mne.“

Na stovce míst v Písmu Bůh říká, že si přeje spasit všechny: „Jak žiji, říká Pán Bůh, nepřeji si smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil.“ Když si někdo velmi něco přeje, říká se metaforicky, že umírá touhou. Bůh si naši spásu přál a přeje tak moc, že zemřel touhou opravdu, že přetrpěl smrt, abychom mohli žít. Tato touha spasit všechny proto není jen nějaký afekt, nějaká vnější či jen na povrchu projevená náklonnost. Je to skutečná, účinná a dobročinná vůle, protože On nám dává všechno, co potřebujeme ke spáse. Nedává nám to proto, abychom spásu nemohli dosáhnout, dává nám to k tomu, abychom spásu opravdu získali.

Když někteří spásy nedosáhnou, Bůh je tím uražen. I těm, kdo budou zatraceni přikazuje používat všechny prostředky vedoucí ke spáse. Vybízí je, povzbuzuje, zavazuje je k tomu a pokud to nečiní, hřeší. Protože mohli tak učinit a dosáhnout spásy. Mnohem víc, protože Bůh vidí, že my nejsme ani schopni prostředky spásy, které nám dal bez jeho pomoci používat, pomáhá nám i v tom a jsou-li občas neúčinné, je to jen naše vina. Protože jeho pomoc někdo zneužívá a je tak zatracen, jiný ji správně použije a bude spasen. Ba může být spasen s daleko menší pomocí, než dostal nějaký zatratenec. Ano, může se stát, že propadneme Peklu špatným zacházením s daleko větší milostí, zatímco jiný, který spolupracuje, byť jen se zlomkem milosti jakou jsme dostali my, bude spasen.

Sv. Augustin prohlašuje: „Pokud se tedy někdo odvrátí od spravedlnosti, vedený svou svobodnou vůlí, vedený vlastní žádostivostí, je podveden sebou samým.“ Pro ty, co teologii nerozumí, říkám: Bůh je tak dobrý, že když vidí hříšníka řítícího se do zkázy, běží za ním, volá ho a doprovází ho až k pekelné bráně. Není ničeho, co by neudělal, aby ho obrátil. Sesílá na něj dobré vnuknutí, svaté myšlenky a pokud z nich hříšník neprofituje, zlobí se a napomíná ho. Zahubí ho? Ne. Odpustí mu. Ale hříšník se neobrací. Bůh na něj sešle smrtelnou nemoc. Zdá se, že je úplně po něm. Ne bratři, Bůh ho uzdraví. Hříšník však zůstává tvrdošíjný ve své zlobě a Bůh ve svém milosrdenství hledá jiný způsob. Nabídne mu jinou cestu a když ujde rok, dá mu zase jinou možnost na záchranu. Ale hříšník stále touží vrhnout se do záhuby a co udělá Bůh? Opustí ho? Ne. Vezme ho za ruku a zatímco on je jednou nohou v Pekle, stále ho napomíná, stále na něj naléhá, aby přestal zneužívat Jeho milost. A teď se vás ptám, je-li tento člověk nakonec zatracen, není zatracen navzdory Boží vůli a jen proto, že to sám chce? Zkuste se mě tedy ještě jednou zeptat: „Když mě Bůh chtěl zatratit, proč mě potom stvořil?“

Nevděčný hříšníku, pochop už, že pokud skončíš v Pekle, není to Bůh, kterého je třeba vinit, jsi to jen a jen ty sám.

Bratři, srdce mi puká, když vidím tyto ubožáky, kteří nikdy ani nepoznali pravou víru, mezi zatratenci. A přesto bylo proti nim vyřčeno: „Tvé zatracení přichází od tebe.“ Zatraceni byli proto, že sami chtěli být. Dostali od Boha tolik pomoci ke spáse! Nevíme, jaká pomoc to byla, ale oni to velmi dobře vědí a nyní naříkají: „Ó Pane, Ty jsi spravedlivý… a Tvé výroky jsou správné.“

Bratři, musíte přece vědět, že nejstarší víra je Boží zákon a že my všichni ho máme vepsán do srdcí, takže ho lze poznat i bez učitele a že stačí světlo rozumu, abychom znali příkazy Zákona. I pohané se skrývají, když spáchají hřích, protože vědí, že udělali špatně. Zatraceni jsou, protože nezachovávali přirozený zákon zapsaný v jejich srdcích. Pokud by ho zachovávali, Bůh by udělal zázrak a nezatratil je. Učinili se však nehodnými Boží pomoci, když nežili ve shodě s vlastním svědomím, které je bezpečně varovalo před zlem, kterému se měli vyhýbat a vedlo je k dobru, které měli konat.

Saint Leonard of Port Maurice free public domain image | Look and Learn

Jejich vlastní svědomí je obžalovalo před Božím Tribunálem a v Pekle jim nepřetržitě opakuje: „Tvé zatracení pochází od Tebe.“ Nemají na to odpověď a vědí, že si svůj osud zasloužili. Není-li omluva pro tyto pohany, snad je nějaké pro katolíky, kteří měli tolik svátostí, slyšeli tolik kázání a tolik Boží pomoci je doprovázelo? Jak se pak odvažují ptát: „Když mě Bůh chtěl zatratit, proč mě tedy stvořil?“ Jak se odvažují mluvit takovým způsobem, když dostali od Boha tolik spásné pomoci?

Mluvím k vám, co žijete ve smrtelném hříchu, v nenávisti, v nečistotě, kteří se každým dnem blížíte k Peklu. Zastavte se a obraťte. Volá vás Ježíš, se svými ranami a říká vám:

„Synu můj, když skončíš v záhubě,
sám jsi na vině. Tvé zatracení pochází od tebe.
Pohleď na všechny ty milosti,
kterými jsem tě zasypal,
abych ti pojistil spásu.
Mohl jsem tě nechat narodit se
někde pralese mezi barbary,
jako tolik jiných, ale já jsem tě nechal
narodit v katolické víře.
Dal jsem ti dobrého otce a skvělou matku
s nejčistší naukou a návodem, jak tě vychovat.
Pokud jsi přesto zatracen, koho je to chyba?
Tvá, synu můj, tvá vlastní.
Mohl jsem tě vrhnout do pekelného ohně
hned, když jsi spáchal první smrtelný hřích,
tak jak jsem vrhl mnohé jiné,
ale měl jsem s tebou trpělivost,
čekal jsem dlouhá léta
a stále čekám na tvé pokání.
Když jsi přesto všechno zatracen,
koho je to vina?
Tvá, synu můj, tvá vlastní.
Viděl jsi mnohé zemřít a jít do zatracení.
To bylo varování.
Viděl jsi kolik jiných jsem vrátil na správnou cestu.
To byl dobrý příklad.
Pamatuješ si, co ti řekl onen skvělý zpovědník?
Já jsem mu to dal říct.
Nenabádal tě, abys změnil svůj život
a vykonal dobrou zpověď?
Já jsem mu to vnukl.
Vzpomínáš na ta kázání,
co se tě tak moc dotkla?
To jsem byl Já.
A to, co se tehdy stalo mezi Mnou a tebou
ve skrytosti tvého srdce,
na to nikdy nemůžeš zapomenout.
Ta vnuknutí, to jasné poznání,
neustálé výčitky svědomí,
odvážíš se to popřít?
Všechno to byla pomoc Mé milosti,
protože jsem tě chtěl zachránit.
Mnohým jsem tolik nepomohl, ale tobě ano,
tebe jsem velmi miloval.
Synu můj, synu můj,
k mnohým jsem mluvil
tak laskavě jako k tobě teď
a mnoho se jich vrátilo na správnou cestu.
A ty, ty ses ke mně otočil zády.
Poslouchej moje poslední slova.
Zaplatil jsem za tebe svou Krví
a jestli chceš navzdory Krvi,
kterou jsem za tebe vylil, skončit v Pekle,
neviň Mne, musíš vinit sebe sama
a ve věčnosti nezapomeň,
že jsi zatracen navzdory Mně,
neboť jsi zatracen být chtěl:
tvé zatracení pochází z tebe .“

Dobrý Ježíši, kameny pukají, když slyší tato slova, tyto laskavé věty. Je zde snad někdo, kdo chce být zatracen majíce tolik milosti a požehnání? Pokud ano, ať mě poslouchá a ať mi oponuje, pokud může. Baronius uvádí, že Julián po své nechvalné apostázi pojal tak zuřivou nenávist ke křtu, že dnem i nocí hledal způsob, jak ten svůj smazat. Koupal se proto v kozí krvi, doufaje, že tato nečistá krev obětovaná Venuši odstraní posvátný znak, který mu křest vtiskl do duše. Možná se ti to zdá odporné, ale pokud by Juliánův záměr vyšel, trpěl by dnes v Pekle mnohem méně.

Hříšníci, rada kterou vám chci dát, se bude zdát podivná, ale snad pochopíte a uvidíte, že je motivována soucitem s vámi. Na kolenou vás prosím, pro Kristovu Krev a Mariino Srdce, změňte své životy, vraťte se na cestu do Nebe a udělejte všechno proto, aby vás započítali mezi nemnohé spasené. Pokud ale chcete kráčet dál na cestě do záhuby, najděte způsob jak smazat křest. Běda vám, pokud vás v Pekle přichytí se jménem Ježíše Krista a křestním znakem vtlačeným v duši, budete mnohem více trpět. Jděte za knězem, ať smaže vaše jméno v matrice a proste anděla strážce, aby vymazal vaše jméno z knihy, kde jsou zaznamenány všechny dary, které jste obdrželi. Běda vám, když je u soudu zmíní!

Řekněte Bohu, aby vzal zpět víru, křest a svátosti.

Děsíte se na to co jen pomyslet? Tak na kolena a s pláčem a zkroušeným srdcem prostě Ježíše Krista: „Pane, vyznávám, že dosud jsem nežil jako křesťan. Nejsem hodný být připočten mezi Tvé vyvolené. Uznávám, že zasloužím být zatracen. Ale Tvé milosrdenství je velké a plný důvěry ve Tvou milost Ti říkám, že chci spasit svou duši, i kdyby mě to mělo stát majetek, čest i samotný život, jen ať jsem spasen. Byl jsem dosud nevěrný, ale lituji, pohrdám a nenávidím svou nevíru a poníženě prosím o odpuštění. Odpusť mi a posilni mě, dobrý Ježíši, abych mohl být spasen. Neprosím Tě o bohatství, pocty ani prosperitu. Prosím Tě jen o to, abys spasil mou duši.“

A ty Ježíši, co řekneš? Ó dobrý pastýři, zhlédni na ztracenou ovci, co se vrátila k Tobě, přijmi kajícího hříšníka, požehnej jeho slzy a vzdechy, a také požehnej tento lid, který je tak dobře disponován a netouží po ničem jen po spáse. Bratři u nohou našeho Pána, vyznejme, že chceme jen spásu duše, ať to stojí cokoliv. Společně volejme se slzami v očích: „Dobrý Ježíši, chci spasit svou duši.“ Požehnané slzy, požehnaný pláč!

Zachovalé telo sv. Leonarda z Porto Maurizio - CC BY-SA 4.0 Wikimedia Commons

Bratři, chci vás všechny poslat domů uklidněné. Pokud se tedy ptáte na můj náhled na počet spasených, tady je: Ať už je spasených málo nebo mnoho, říkám, že kdo spasen chce být, spasen bude a kdo nechce být zatracen, nebude zatracen. A je-li pravda, že je málo spasených, je to proto, že jen málo lidí žije správně. Nakonec, porovnejte tyto dvě hypotézy. První, že je zatracena většina katolíků a druhou, která tvrdí opak, že většina katolíků je spasena.

Ať si každý z vás představí, že Bůh seslal Anděla, aby potvrdil první názor, že nejen většina katolíků, ale i většina z tohoto shromáždění, až na jednoho jediného muže, bude zahubena. Pokud jsi zachovával Boží přikázání, nenáviděl zkaženost světa, přijal kříž Ježíše Krista v duchu kajícnosti, právě ty jsi ten spasený.

Teď si představte, že tentýž Anděl přichází potvrdit druhé mínění. Řekne, že většina katolíků a všichni z tohoto shromáždění, kromě jednoho člověka, budou spaseni. Pokud pak budeš pokračovat s lichvou, pomstami, zločiny, nečistotou, pak právě ty jsi zatracen.

A jaký je vlastně užitek z poznání, jestli je spasených málo nebo moc? Sv. Peter říká: „Usilujte dobrými skutky potvrdit své vyvolení.“ Sestra Tomáše Akvinského se ho jednou zeptala, co má dělat, aby byla spasena a on řekl „Jestli chceš být spasena, tak budeš.“ Říkám vám totéž a i to dokážu. Nikdo není zatracen, pokud nespáchá smrtelný hřích. To je dogma. A nikdo nespáchá smrtelný hřích, pokud nechce. To je nevyvratitelná teologická propozice. Takže nikdo, kdo nechce, v Pekle neskončí. To je samozřejmý důsledek. Utěšilo vás to? Plačte nad minulými hříchy, dobře se vyzpovídejte a už nehřešte a budete spaseni. Je jisté, že musíte spáchat smrtelný hřích, abyste přišli do Pekla a abyste spáchali smrtelný hřích, musíte to chtít. Tedy do Pekla jdou jen ti, kteří chtějí. To není jen hypotéza, to je nepopiratelná a uklidňující pravda. Ať Bůh dá, abyste ji pochopili a ať Vás žehná.“

***

Tolik svatý Leonard. Navzdory mému neobratnému překladu má jeho kázání spád, je dobře vystavěné, se skvělými argumenty a co je nejdůležitější, je to pravda, kterou říká proto, že hříšníka miluje.

Ti, kteří v každé druhé větě zmiňují lásku, milosrdenství, pastorační doprovázení lidí v neregulérních situacích a přitom hříšníkovi neřeknou, že hřeší a jestli se neobrátí, skončí v Pekle, ti hříšníka nemilují. Mzdou za hřích je smrt, smrt duše v Pekle. Jak mohou preláti, kteří přestali kázat o hříchu, ba kteří mluví a jednají jakoby už hříchu nebylo, milovat hříšníka? Ti přikládají pod kotel jeho hříchu a ženou ho do pekelného trestu. Ne ti, kdo volají Pane, Pane, ale ti, kdo plní Kristovu vůli milují Boha a milují i člověka.

Kdejaký evropský či americký arcibiskup nebo kardinál šermuje milosrdenstvími, inkluzemi a doprovázením, ale je slyšet od nich to, co říká sv. Leonard?

Plačte nad minulými hříchy, dobře se vyzpovídejte a už nehřešte a budete spaseni.

Ne, to od nich slyšet není a každého, kdo jako sv. Leonard mluví, tito preláti rádi onálepkují nějakou tou „rigidností“ nebo nelaskavostí, nebo jiným dehonestujícím přívlastkem. Neboť, jak říká sv. Pavel, už přišel čas, kdy lidé nesnesou zdravé učení, ale nashánějí si učitele podle svých choutek, aby jim lechtali uši. Odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím. A abychom se od bajek vrátili zpět k pravdě, je třeba číst takové lidi, jako byl Leonard z Porto Maurizio.

Jozef Duháček

Převzato z https://christianitas.sk/, článek z 28. 6. 2024 naleznete zde. (mírně upraven)

Sdílet

| Zdroj: https://christianitas.sk/

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-středa (kázání z 20.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-uterý (kázání z 19.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-pondělí (kázání z 18.11.2024)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 17.11.2024 (33. neděle mezidobí)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024 I. (kázání z 10.11.2024)