Emeritní biskup Joseph Strickland publikoval během víkendu dopis, ve kterém se vážně zamýšlí nad současnou krizí v Církvi. Publikujeme jej celý a bez komentáře.
Moji drazí bratři a sestry v Kristu!
Opět jsem nucen psát a povzbuzovat vás, abyste hledali život hlouběji zakořeněný v Nejsvětějším Srdci Ježíše Krista.
V době, kdy bude můj dopis zveřejněn, uběhne jeden rok od té doby, co byl napsán můj první list ze dne 22. srpna 2023 na svátek Panny Marie Královny. Opravdu věřím, že tento list byl veden Boží prozřetelností a ústředním bodem tohoto dopisu, o rok později, je naléhat, ba dokonce prosit,
abychom všichni začali vidět Boží ruku ve všem, co se odehrává v Církvi a ve světě.
List z minulého roku se týkal probíhající Synody o synodalitě, která měla vrcholit v říjnu 2023. Po něm následovalo sedm listů umocňujících obavy, které jsem uvedl v tomto původním listě. Jak mnozí z vás vědí, pokračoval jsem v psaní těchto listů na podnět Ducha Svatého. Dovolte mi ujasnit si, že netvrdím, že jsem dostal nějaké zvláštní zjevení. Hluboká víra a moje láska k Ježíši Kristu mě jednoduše podnítily, abych otevřel oči tomu, co se děje kolem nás.
Výzva „
otevřte oči“ je jádrem dopisu, který právě čtete. Udělal jsem, co bylo v mých silách, abych vyzval všechny, kteří četli tyto listy,
aby viděli korupci a mocné zlé síly, které nás pomalu, ale jistě tlačí k ničivé pohromě. Netoužím být „prorokem zkázy“, ale věřím, že
musím promluvit a poukázat na zlo, které se zmocňuje našeho světa a Církve. V tomto bodě musím říct – MUSÍME otevřít oči dřív než bude pozdě!
Náš státní politický systém, Vatikán a příliš mnoho vlivných organizací na celém světě jsou zapojeni do programu, který není ničím jiným než
zradou Ježíše Krista a Jeho Církve ve dvacátém prvním století. Stejně jako zrada Jidáše Iškariotského před téměř dvěma tisíci lety, i tato současná zrada vyzařuje i od těch, kteří jsou v samém srdci Církve a státu.
Musíme otevřít oči vůči těmto útokům na mystické Tělo Kristovo, abychom zůstali v Kristu, který je Vtělená pravda, a abychom přijali spásu, kterou nám vydobyl na kříži. Musíme se také snažit přivést co nejvíce jiných duší k plnosti pravdy, kterou najdeme jen v našem Pánu Ježíši Kristu a kterou chrání Jeho Nevěsta, Katolická církev.
Pokusy vysvětlit tuto novodobou zradu Krista ztratily jakékoli zdání důvěryhodnosti. Musíme uznat, že jedna zlá ruka hýbe všemi těmito rozdílnými silami – a že to není nic méně než
ruka satana, knížete temnoty.
Když toto píšu, krátce po 15. srpnu, slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, čteme zprávy o smrti sestry Agnes Sasagawové, vizionářky Církví schválených
poselství Blahoslavené Panny Marie v Akitě v Japonsku v roce 1973. Zdůrazňuji, že si nenárokuji žádnou zvláštní znalost jejich poselství nevěřím, ale nevěřím, že k pochopení obsahu těchto poselství je zapotřebí nějaké zvláštní zjevení.
Podíváme-li se jednoduše na poselství z Akity očima víry, musíme dospět k závěru, že to, co dnes vidíme ve světě, odpovídá tomu, co bylo v těchto poselstvích předpovězeno.
Poselství z Akity nám přinášejí hrozná varování před tím, co vidíme, a co se odehrává před našima očima. Nejenže vidíme kardinála proti kardinálovi a biskupa proti biskupovi, ale vidíme biskupy proti kněžím a papeže proti kardinálům. Vidíme rouhání proti Našemu Pánu a Přesvaté Matce a útoky na doktrínu vycházející z vatikánských úřadů, přičemž papež František buď mlčí, nebo nečinností dává tichý souhlas.
Poselství z Akity nám připomínají i poselství Panny Marie ve Fatimě v roce 1917. V těchto poselstvích Panna Maria varovala, že
omyly Ruska, mezi které patřilo i zednářství, ze kterého se zrodil komunismus, se rozšíří do celého světa, pokud a dokud nebude
Rusko zasvěceno způsobem, který popsala - na veřejné slavnosti papeže ve spojení se všemi biskupy světa Jejímu Neposkvrněnému Srdci. To se nikdy neudělalo
zcela v souladu s pokyny Panny Marie. Kromě toho Panna Maria specificky
žádala, aby bylo třetí fatimské tajemství odhaleno v roce 1960, ale místo toho bylo potlačeno a existuje mnoho důvodů pochybovat o tom, že celé třetí tajemství bylo někdy zveřejněno.
Budoucí papež Pius XII., 31 let před začátkem II. vatikánského koncilu, řekl tato slova:
„
Znepokojují mě poselství Přesvaté Bohorodičky pro malou Lucii z Fatimy. Toto Mariino setrvávání v nebezpečích, která ohrožují Církev, je Božím varováním před sebevraždou změny víry v její liturgii, její teologii a její duši… Všude kolem sebe slyším novátory, kteří chtějí rozebrat svatý chrám, zničit univerzální plamen Církve, odmítají její krásu a vyvolávají v ní lítost nad její historickou minulostí…
Přijde den, kdy civilizovaný svět zapře svého Boha, kdy Církev bude pochybovat tak, jak pochyboval Petr. Bude v pokušení uvěřit, že člověk se stal Bohem. V našich kostelech budou křesťané marně hledat červenou lampu, kde je čeká Bůh. Jak Marie Magdaléna, plačíc před prázdným hrobem, se budou ptát: „Kam ho vzali?“
Byla to skutečně prorocká slova, protože od II. vatikánského koncilu jsme byli svědky pokusu „
aktualizovat víru“ odtržením Církve od pokladu víry, který nelze změnit ani doplnit. Je snadné pochopit, proč k odhalení třetího fatimského tajemství mělo dojít v roce 1960 a proč bylo potlačeno těmi, kteří měli v úmyslu změnit to, co se změnit nedalo.
Kardinál Ratzinger ještě předtím, než se stal papežem Benediktem XVI., uvedl, že třetí tajemství hovoří o „nebezpečí ohrožující víru“, a vytvořil paralelu mezi poselstvím z Fatimy a poselstvím z Akity. Kardinál Mario Luigi Ciappi, který četl třetí tajemství, uvedl, že Panna Maria řekla, že odpadnutí začne shora. Páter Pio mluvil o „falešné církvi“ a „velkém odpadnutí“, k němuž došlo po roce 1960 v souvislosti s Třetím tajemstvím. Když však v roce 2000 vyšlo údajné Třetí tajemství, nemluvilo o těchto věcech nic.
V roce 2019 papež František na otázku, proč Bůh „dovoluje“ tolik náboženství na světě, odpověděl, že „… je mnoho náboženství. Někteří se rodí z kultury, ale vždy hledí do nebe; hledí na Boha.“ Řekl, že „to, co Bůh chce, je bratrství mezi námi“ a řekl, že se „nesmíme leknout rozdílnosti. Bůh to dovolil.“
Pokud by však mezi náboženstvími světa skutečně neexistoval rozdíl a kdyby Bůh chtěl jen „bratrství mezi námi“, pak by se dalo dospět k závěru, že katolická církev již není jediným pravým náboženstvím a že ve skutečnosti není archou naší spásy. Víme však, že to není pravda. Proto nás musí znepokojovat hlášená slova Panny Marie o odpadlictví, které začíná shora.
Na závěr musím prohlásit, že ignorování žádostí a napomenutí naší Přesvaté Matky ve Fatimě a Akitě přivedlo Církev a svět do mimořádně nebezpečného stavu.
Tato silná slova o Fatimě a Akitě nepíšu proto, abych otřásl vaší vírou, ale s vroucí nadějí, že se probudíte k potřebě kát se, vyznat své hříchy a pevně se držet dvou pilířů víry, které sv. Jan Bosco tak jasně a prorocky viděl ve snu v roce 1862 – sloupy našeho Eucharistického Pána a Jeho Matky – Blahoslavené Panny Marie. Modlím se, aby naší odpovědí na všechny dnešní nepokoje a zlo bylo to, že najdeme hlubší víru a naději v Našeho Pána.
Nikdy nesmíme opustit Kristovu nevěstu, ale ani nemůžeme mlčet, když se ji jiní pokoušejí změnit nebo z ní udělat karikaturu nádoby spásy, kterou má být.
Nikdo z nás nemá moc odvrátit katastrofu, ale můžeme a musíme být duchovně připraveni na cokoli, co může přijít. Je nezbytné, abychom zajistili, že zůstaneme vždy ve stavu milosti a že přijmeme každý možný akt nápravy dříve, než bude příliš pozdě.
Vezměme si Jozua (24,15) jako svou inspiraci: „
Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“
Ať vás žehná všemohoucí Bůh a ať za vás promlouvá naše Královna a Matka Panna Maria a vždy vás vede ke svému Synu.
+ biskup Joseph E. Strickland
Převzato z
https://christianitas.sk/,
článek z 26. 8. 2024 naleznete
zde.
