Všichni jsme se narodili v dědičném hříchu, což znamená, že status quo i toho nejroztomilejšího dítěte na zemi před křtem má určitou přirozenou, ale žádnou nadpřirozenou dobrotu. Ale Bůh má v plánu pro toto dítě nadpřirozenou blaženost v Nebi a to s tělem (proměněným) a duší.
Protože zděděný prvotní hřích nás všechny odděluje od Boha, ke smíření každé osoby narozené v hříchu byla zapotřebí velká oběť Bohočlověka Ježíše Krista. Protože pouze čistá, bezúhonná a bezmezná oběť může zahladit nekonečnou urážku nekonečně dobrého Boha. Oběť je nutná, protože „
bez vylití krve není odpuštění hříchů“ – Žid 9,22. Takže jediná věc, která nás hříšníky může smířit s Bohem, je Bohočlověk, Ježíš Kristus na svém kříži. Zásluhy Jeho umučení, smrti a zmrtvýchvstání se udělují nejprve ve křtu (1Pt 3,21) a později vyznáním skutečných hříchů knězi (Jan 20,22–23).
Když jsme dostali milost být pokřtěni, pak jsme získali to, co se nazývá „milost posvěcující“. Jediný způsob, jak může katolík ztratit milost posvěcující, je spáchat smrtelný hřích. Každý katolík na planetě je buď v milosti posvěcující, nebo ve smrtelném hříchu. V této věci neexistuje žádná šedá zóna. Je to extrémně černobílé – buď v posvěcující milosti, nebo ve smrtelném hříchu.
Ti, kteří zemřou v posvěcující milosti, jdou do Nebe nebo do Nebe přes Očistec. Ti, kdo zemřou ve smrtelném hříchu, jdou do Pekla. Existuje mnoho hříchů jako vražda nebo zneužívání dětí, o nichž většina katolíků ví, že jsou smrtelnými hříchy. Ale
většině moderních katolíků v jejich zpovědích chybí některé hlavní smrtelné hříchy.
Co je všední hřích a co je smrtelný hřích? Janův list to vysvětluje: „
Každá nepravost je hříchem, ale je i hřích, který nevede ke smrti“ (1J 5,17).
Lehký hřích je menší hřích, který lze odčinit lítostí, prosbou Boha o odpuštění, modlitbou, přijetím Eucharistie a jinými způsoby.
Smrtelný hřích však vyžene Nejsvětější Trojici z naší duše a jediný způsob, jak znovu získat Ježíšovo přátelství, je vyznat se knězi (Jan 20,23).
Co je smrtelný hřích? Je to přestoupení Božího zákona ve velké věci, ale vyžaduje také plné vědomí závažnosti věci spolu s vědomou vůlí spáchat hřích.
Důraz se za posledních 50–70 let kladl zejména na dvě subjektivní části výše uvedené definice –
poznání závažnosti skutku a úmysl. Ale staré katechismy ba i nový
Katechismus katolické církve hovoří
o překonatelné nevědomosti a za tuto nevědomost je často zodpovědná dotyčná osoba. To je případ, kdy se člověk nenamáhá, aby zjistil, co je pravda a dobro, nebo když je svědomí zaslepeno zvykem páchat hříchy – viz KKC
1790 –
1791. Jinými slovy, pokud někdo poslouchá kázání kněze, čte článek v katolickém tisku nebo mu někdo řekne, že některý skutek, který běžně koná, je hříchem, vzniká u dotyčného morální povinnost přesvědčit se, nakolik může, jestli je tomu tak. Pokud si tu věc nevyjasní a skutek je hříchem, nemůže se dovolávat nepřekonatelné nevědomosti a je
zodpovědný před Bohem.
Není však třeba zoufat, když je to váš případ. Dobrou
generální zpovědí ze všech svých hříchů odejdete ze zpovědnice čistý jako miminko v den křtu. A budete to cítit – okamžitě. Je jen jedna věc, větší než vaše schopnost zhřešit – schopnost vašeho Nebeského Otce odpustit vám. Není třeba se extrémně stydět, zpovědníci už stoprocentně slyšeli všechny možné i nemožné hříchy a sotva co je překvapí. Nemají potřebu být na kajícníka zlí; každý, kdo se chce upřímně vyzpovídat a polepšit, je jimi upřímně vítán. Vyznání hříchů se může zdát obtížné, ale je to dobrý obchod. Za 10 minut studu před člověkem, který je vázán mlčením, vyměníte věčnost v Pekle za věčnost v Nebi. Ježíš už za to zaplatil hodinami mučení a smrtí.
Zásluhy Jeho smrti se vám přivlastňují křtem a zpovědí. Ježíš Kristus zaplatil pokutu za všechny hříchy. Takové je jeho nekonečné milosrdenství. Takže,
vyznejte všechny hříchy solidnímu knězi a z vašich ramen sejmete váhu světa. Věřte svatým a učitelům Církve, které cituji níže. Máte-li na srdci některý z následujících hříchů, musíte je vyznat (s počtem, byť i přibližným), abyste se vyhnuli pekelnému ohni a věčnému zatracení.
1. Antikoncepce, umělé oplodnění a potrat
Většina katolíků ví, že potrat je vražda. Ale mnozí katolíci nevědí, že antikoncepce (v manželství i mimo manželství) je smrtelným hříchem. Sterilizace (muže nebo ženy) a všechny formy antikoncepce, bariérová, hormonální, nitroděložní tělíska, postkoitální pilulky atd., jsou smrtelným hříchem. A ty je třeba vyznat, aby člověk mohl vstoupit do posvěcující milosti.
Mezi těmito hříchy jsou některé ještě závažnější než jiné. Mnozí katolíci nevědí, že
perorální antikoncepce a nitroděložní tělísko fungují zčásti jako antikoncepce a zčásti jako abortivum. To znamená, že katolické ženy užívající pilulky (a muži, kteří s nimi spí), by se měli vyznat nejen ze smrtelného hříchu antikoncepce v manželství, ale také z toho, že v principu zabili některé ze svých vlastních dětí použitím pilulky, injekcí nebo antikoncepčním implantátem v rameni. Všechny tyto prostředky jsou chemicky sestaveny tak, aby nejprve zastavily ovulaci a poté, sekundárně, oddělily vnitřní výstelku dělohy, aby se oplodněné vajíčko, tedy počatý člověk, nemohlo v děloze usadit a bylo spláchnuto do záchodu.
Jak většina čtenářů ví,
umělé oplodnění vyžaduje, aby se tucet či více vlastních dětí obětovalo prostřednictvím „redukce embryí“ a „zmrazení“, a nakonec se dovolilo narodit jednomu nebo dvěma. Umělé oplodnění tedy doslova zabíjí děti po desítkách. Ale Bůh může odpustit i vraždu dětí. Jen ji třeba vyznat a litovat.
2. Masturbace a/nebo sledování pornografie před manželstvím nebo v manželství
Někteří svatí poukázali na to, že hříchy, které byly trestány fyzickou smrtí ve Starém zákoně (judaismus), jsou často hříchy, které způsobují duchovní smrt v Novém zákoně (katolicismus). Bůh ve Starém zákoně přímo zabil jen několik lidí a Onan je jedním z nich.
"
Onan věděl, že takový potomek nebude jeho, proto kdykoli vešel k ženě svého bratra, vylil semeno na zem, aby nevzešel potomek jeho bratra. Co udělal, bylo zlé v Hospodinových očích, a on zahubil také jeho.“ – Gen 38,9–10.
Sterilizace, masturbace a používání kondomu je tedy smrtelným hříchem, i když se při tom nesleduje žádná pornografie. A co je sledování pornografie bez masturbace? I to je smrtelný hřích, protože Ježíš řekl: „
Ale já vám říkám: Každý, kdo na ženu hledí žádostivě, už s ní zcizoložil ve svém srdci“ – Mt 5,28. V tomto duchu může být
obyčejná touha po ženě nebo muži na ulici smrtelným hříchem!
3. Necudnost v oblékání, včetně nošení legín a krátkých šortek
Mohl bych zde citovat nespočet svatých, ale nejvýstižnějším popisem je to, co řekla Matka Boží ve Fatimě: „
Bude zavedena móda, která našeho Pána velmi urazí.“ Jaká to bude móda, ne-li legíny a krátké šortky? Je zvláštní, že mnohé katoličky znají tento citát z Fatimy, ale aplikují ho jen na ženy, které se odhalují ještě více než ony. Dámy, když uslyšíte Pannu Marii z Fatimy, že určitá móda vás (a muže, kteří se na vás chlípně dívají) zavede do Pekla, představujete si nějaký imaginární čas v roce 3024, kdy přijde móda ještě horší než legíny a krátké šortky? Nosíte-li tyto věci na mši, měly byste se zpovídat i ze svatokrádeže.
Pomyslete na toto: má-li váš farář, který toto toleruje, pravdu a já (otec David Nix, pozn. překl.) se mýlím, pokud mě poslechnete a nebudete se tak oblékat, ztratíte maximálně tak trochu pohodlí. Pokud mám ovšem pravdu, pak zkuste uvažovat o svých prvních 15 vteřinách v Pekle. Jak říká otec Zuhlsdorf, jen meditujte o svých prvních 15 vteřinách v Pekle. Meditujte patnáct vteřin nad pecí s teplotou několika tisíc stupňů a uvědoměním si, že jste právě navěky ztratily Boha, protože jste si myslely, že legíny (které každému muži ve vašem okolí ukázaly všechna intimní místa vašeho těla) vás a nespočet mužů přivedly do Pekla. Využívám strachu z Pekla, abych vás přinutil přestat nosit legíny a krátké šortky? Ano, využívám.
4. Smilstvo nebo náruživé skutky již před svatbou
Svatý Tomáš Akvinský píše: „Odpovídám, že smilstvo je smrtelný hřích. Je třeba říci, že něco se nazývá smrtelným hříchem dvojmo: jedním způsobem podle svého druhu. A tímto způsobem polibek, objetí nebo dotek podle své povahy neznamenají smrtelný hřích; ty mohou se totiž dát bez náruživosti; buď podle zvyku vlasti, nebo z nějaké nutnosti nebo rozumné příčiny. – Jiným způsobem se říká něčemu smrtelný hřích podle jeho příčiny; jako ten, kdo dává almužnu, aby někoho uvedl do bludu, hřeší smrtelně kvůli špatnému úmyslu.
Výše již bylo řečeno, že
souhlas s potěšením ze smrtelného hříchu je také smrtelný hřích, a nejen souhlas se skutkem. A protože smilstvo je smrtelný hřích, a mnohem více jiné druhy nečistoty, nejen souhlas se skutkem, ale i souhlas s potěšením z takového hříchu je smrtelný hřích. A proto, když se polibky a objetí dějí pro takové potěšení, jsou to smrtelné hříchy – ST II.II.154.4c.
5. Cokoli nepřirozené v manželství
Dva největší morální teologové Církve, svatý Tomáš Akvinský a svatý Alfonz Liguori, oba učí, že nepřirozené formy styku v manželství jsou smrtelným hříchem. Stává se, že když se zpovídáte z tohoto hříchu, mnozí zpovědníci řeknou: „Není to hřích.“ Řeknete-li: „Ale svatý Tomáš Akvinský i svatý Alfonz Liguori říkají, že je to smrtelný hřích,“ pak vám zpovědník pravděpodobně řekne: „ Ale oni nejsou neomylní.“ To odhaluje jeho úplný nedostatek pochopení Božího zjevení – že v Katolické církvi je neomylného mnohem více než prohlášení ex catedra. Stovky papežů souhlasí s těmito dvěma svatými, takže prosím jděte za pořádným knězem, který tomu rozumí.
6. Homosexuální skutky
Všechny sexuální hříchy (heterosexuální nebo homosexuální) jsou smrtelnými hříchy, jsou-li spáchány úmyslně. Ale homosexuální hříchy nepatří jen do kategorie smrtelných, ale také do kategorie extra těžkých smrtelných hříchů, o kterých se říká, že
volají k Bohu o pomstu.
To znamená, že
sodomie je jedním ze čtyř nejhorších smrtelných hříchů, kterých se můžete dopustit. Na přátelství mezi lidmi stejného pohlaví není nic špatného, sodomie je však špinavá, špatná a násilná. Vím, že jsou někteří kněží, kteří se dopouštějí sodomie a jiní kněží, kteří se jí nedopouštějí, ale chválí ty, kteří ji páchají. Tady musím být velmi upřímný: Pokud se dopouštíte homosexuálních hříchů a nečiníte pokání, vyznejte je a snažte se přestat, jinak půjdete navždy do Pekla. Promiňte, že jsem upřímný, ale říkám to, protože vás miluji a skutečně věřím, že Bůh může odpustit hříchy každému. Každý ví, že Bůh je milosrdný, a je také dost mocný na to, aby odpustil i takové špinavé hříchy.
7. Chronické selhání při katechizaci vašich dětí
Spousta dobrých matek a otců občas vynechá nějaké katechetické hodiny pro své děti, a to není velký problém. Proto říkám, že je to smrtelný hřích, jen pokud jste chronicky (doživotně) selhal v katechizaci svých dětí.
Pokud se vy sami nenaučíte katolickou víru a nenaučíte ji své děti (a nemyslím tím jen nedělní mši, myslím plnost katolické víry), pak je to smrtelný hřích. To je namířeno zejména na biologické otce a kněze, protože jste povoláni být hlavními katechety svých rodin a farností. Nic z toho není legalismus. Všechno spočívá v lásce: „
Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání“ – Jan 14,15.
Jak mohou vaše děti poznat Ježíše, neučíte-li je modlit se a meditovat a modlit se růženec? Když se růženec správně modlí, skutečně nám představuje Ježíše Krista, takže vaše děti na konci svého života nikdy neuslyší od našeho Pána: „
Ne každý, kdo mi říká: 'Pane, Pane!', vejde do nebeského království, ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce. Mnoho z nich mi řekne v ten den: 'Pane, Pane, copak jsme v tvém jménu neprorokovali? A nevyháněli jsme tvým jménem zlé duchy? A nedělali jsme tvým jménem mnoho divů?' Ale tehdy jim prohlásím: Nikdy jsem vás neznal. Pryč ode mě, kdo děláte nepravosti!“ – Mt 7,21–23.
8. Velké poškození pověsti a dobrého jména
Svatý Ignác z Loyoly píše: „
Když odhalím skrytý smrtelný hřích jiného, hřeším smrtelně. Odhalím-li skrytý všední hřích, zhřeším všedně; když jeho chybu, projevuji svou vlastní.“
To znamená, že když pomlouvám, že se můj bližní dopustil cizoložství, přivádí mě to do smrtelného hříchu, protože jsem odhalil skrytý smrtelný hřích. Ale klíčem k této frázi je slovo „
skryté“, protože pokud například prozradíte, že vaše matka už nechodí na mši svatou nebo váš otec odešel z Katolické církve, jde o veřejné smrtelné hříchy. Ne že by se o nich mělo hodně mluvit, ale diskutovat o veřejném smrtelném hříchu, řekněme o politikovi, není smrtelným hříchem.
Další výjimkou je
intervence. Například, pokud váš soused sexuálně obtěžuje své děti, musíte zavolat policii. Pokud je váš strýc alkoholik, možná budete muset zasáhnout. Není hříchem diskutovat o těchto věcech, ale vždy to musí být pro fyzickou bezpečnost a věčnou spásu jiných. Opakuji co řekl svatý Ignác z Loyoly: „
Pokud odhalím skrytý smrtelný hřích jiného, hřeším smrtelně.“
9. Zmeškání nebo vynechání nedělní mše svaté bez dobrého důvodu a/nebo zbytečná práce v neděli
Kdysi se za zbytečnou práci v neděli považovala práce nad dvě hodiny. Svatý Jan Maria Vianney, který v neděli viděl lidi tlačit své farmářské vozíky, řekl: „
Vidím, jak tlačí své vozíky a vidím, jak je tlačí do Pekla.“ Nemohli bychom to říci
v neděli v supermarketu? „
Vidím, jak tlačí své vozíky a vidím, jak je tlačí do Pekla.“
Opět je tady namístě rozlišení. I v neděli je třeba v jistých případech pracovat. Například zdravotnictví vyžaduje práci i v neděli: „
Smí se v sobotu jednat dobře, anebo zle? Život zachránit, anebo zabít?“ – Mk 3,4. Nebo, máte-li v neděli velkou hostinu pro svou rodinu, samozřejmě může být nutné uklízet. Výjimkou je i charitativní práce: úklid kostela nebo práce ve vývařovně. Tyto práce jsou nejen povoleny, ale v neděli dokonce podporovány. Ale celkově bychom měli více pracovat v sobotu, tak jako Židé v pátek, abychom všechno stihli. Už slyším, jak mnoho kněží odpovídá: „
Ale podle Nového zákona jsme svobodní v Ježíši Kristu, tak proč nás srovnávat se starozákonními Židy a sobotou?! Odpovídám: „
Právě proto, abychom mohli být v neděli se svými rodinami svobodnými Božími syny.“
10. Odpíráte svým pracovníkům spravedlivou mzdu
Papež sv. Pius X. ve svém katechismu píše: „
Hříchy, o kterých se říká, že volají k Bohu o pomstu, jsou tyto čtyři: (1) Úmyslná vražda; (2) Hřích sodomie; (3) Útlak chudých; (4) Okrádání dělníků o jejich mzdy.“ Tyto poslední dva musí být brány v úvahu katolíky, kteří zaměstnávají jiné. Toto jsou čtyři nejvážnější hříchy. Nejsou to mé zastaralé předsudky. Je to učení Magistérie Katolické církve. Mnohem více částí naší artikulované víry a morálky je neomylných, než jen dvě prohlášení ex catedra.
11. Opilství nebo užívání drog
Opíjení se není smrtelným hříchem jen proto, že vede k páchání dalších smrtelných hříchů (jak většina lidí dnes říká), ale i samo o sobě opilství převrací ten největší přirozený dar, který nám byl dán, náš rozum. Pro svatého Alfonze Liguori: „
Všechny autority se shodují, že k tomu, aby se opilství stalo smrtelným hříchem, je třeba, aby to byla dokonalá opilost, totiž, že by zcela zbavila člověka používání rozumu, jak to učí sv. Tomáš (II IIæ q. 150, a. 2) a jiní učitelé Církve.
Zloba opilství spočívá v tom, že člověk se vědomě a dobrovolně zbavuje používání rozumu. Svatý Antoninus učí totéž. Proto
by smrtelně nehřešil ten, kdo by z pití vína zcela neztratil používání rozumu, i když mysl by byla rozostřená, ale ne natolik, aby nedokázal rozeznat mezi dobrem a zlem, jak autoři běžně říkají.
12. Vyslovování jména Ježíš nadarmo
V Teologické sumě II-II, otázka 122, článek 3, svatý Tomáš Akvinský vysvětluje přikázání „
Nevezmeš jméno… svého Boha nadarmo,“ tím, že říká, že to je vlastně
rouhání a že „
rouhání nebo jakékoli slovo nebo skutek, který je urážkou Boha, je mnohem závažnější než křivá přísaha". Tedy, říkajíc „Ježíši Kriste!“ nadarmo (ne v modlitbě, chvále nebo prosbě) je smrtelným hříchem. Pamatujte, jak jsem řekl výše, že
hříchy svolávající tělesnou smrt ve Starém zákoně obvykle způsobují duchovní smrt v Novém zákoně. Prosím, pamatujte, že jméno Ježíš je stejně svaté jako jméno Jahve, protože je to tatáž osoba, Bůh.
Když by někdo řekl to druhé ve Starém zákoně, byl by ukamenován. Dnes, v Nové smlouvě, je soud pozdržen, a proto nezemřeme hned po spáchání smrtelného hříchu, jako je například vyslovování Božího jména nadarmo. Zkrátka máme čas vyznat tento hřích, než přijde soud.
Je zřejmé, že když žena prochází porodem nebo muž je mučen pro Krista a křičí svaté jméno „Ježíš!“, není to hříšný čin, ale naopak záslužný, když Ho prosí o pomoc! Ale
jen tak nadarmo zneužívat Svaté jméno Ježíš je jistě smrtelným hříchem, který přivolává trest na vás a lidi kolem vás. Učím své žáky: „
Když v modlitbě vyslovíš jméno Ježíš, andělé k tobě přijdou a démoni utíkají. Když zneužiješ jméno Ježíš, andělé utíkají a démoni přicházejí k tobě.“
13. Popírání katolické víry, včetně jakéhokoli zapojení se do okultismu, vykládání tarotových karet nebo desek Ouija
Ježíš řekl: „
Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi.“ – Mt 10, 32–33.
Zahrávat si s jinými náboženstvími je přímým popřením Ježíše Krista, stejně jako dovolit svým dětem hrát si s tarotovými kartami a deskami Ouije, kterými se komunikuje s duchy. Toto všechno jsou smrtelné hříchy, které je třeba před svatým přijímáním vyznat ve zpovědi. Je
čtení Harryho Pottera nebo nechat své děti číst Harryho Pottera smrtelným hříchem? To já neumím s jistotou rozhodnout, ale jsou exorcisté, kteří to za smrtelný hřích z dobrých důvodů považují.
14. Vynechání pátečního pokání
Od prvních dnů křesťanství byly pátky dnem půstu, protože v pátek za nás Ježíš zemřel. Až do II. vatikánského koncilu se katolíci museli zdržet masa asi 50 pátků v roce. To bylo přikázáno pod smrtelným hříchem. Změnilo se to? Ne. Nový Kodex kanonického práva vydaný za papeže Jana Pavla II.
změnil pouze typ pokání, nikoli požadavek na páteční pokání. Nyní se stále můžete zdržovat masa, ale v novém kodexu z roku 1983 je povoleno i
náhradní pokání.
Jinými slovy, stále jsme pod trestem smrtelného hříchu vázáni konat v pátek nějaké pokání (fyzicky těžký akt návratu k Bohu), i když to nemusí být jen zdržování se masa. Ale zdržet se masa je nejjasnějším znakem toho, že neobcházíme tak vážnou věc, proto vřele doporučuji všem (kromě velmi starých, velmi mladých, nemocných a těhotných), aby se zdrželi masa ve všechny pátky kromě svátků 1. třídy (slavností v novém kalendáři).
15. Přijímání svatého přijímání s kterýmkoli z výše uvedených hříchů na srdci
Katechismus papeže sv. Pia X. říká: „
Kdo jde ke svatému přijímání ve smrtelném hříchu, přijímá Ježíše Krista, ale ne Jeho milost; kromě toho se dopouští svatokrádeže a zaslouží si trest zatracení.“
Kromě toho Tridentský koncil (neomylný koncil) říká: „
Za žádný zločin se nelze bát od Boha těžšího trestu než za nesvaté nebo bezbožné používání Eucharistie (Trent, De Euch viz.).
Prosím, pokud jste se dopustili některého z výše uvedených hříchů, jděte ke zpovědi před přijetím Nejsvětějšího Těla a Krve Páně.
o. David Nix
Převzato z
https://christianitas.sk/,
článek z 18. 8. 2024 naleznete
zde.