Jankova věrnost a vytrvalost byla zjevné už v útlém věku. Přestože pocházel z chudé rodiny, byl vychovávaný v hluboké víře, neúnavně pracoval na uskutečnění svého cíle. Aby se mohl stát knězem, misionářem, jako 12-tiletý denně docházel 16 kilometrů pěšky do školy v Holíči, v obnošeném kabátě a ve velkých otcových botách. Na kole do Skalického gymnázia to měl 36 kilometrů. K svému cíli se nejvíce přiblížil, když se během studia na gymnáziu stal chovancem "malého semináře" Misijní společnosti sv. Vincenta de Paul v Banské Bystrici...
Po násilném vtrhnutí z noviciátu v roce 1950 v rámci akce K2, která byla završením barbarské noci a po "přeškolování" na nucených pracích na Přehradě mládež v Nosicích, opět prokázal svoji neochvějnost a věrnost. Spolu s dalšími novici zacel pod vedením P. Štefana Krištína, CM, studovat v tajném bohosloveckém semináře v Nitře. Semináře byl po roce fungování odhalen a jeho činnost byla násilně ukočena.
Následoval soudní proces s názvem "Štefan Krištín a spol." Po dvou letech těžkého mučení a krutých výslechů soud vyměřil obviněným trest dohromady téměř 200 let. Janko dostal 14 let v jáchymovských uranových dolech za velezradu. Pro někoho konec- pro Janka začátek. Svému blízkému příteli, krajanovi a spoluvězni Antonovi Srholcovi jednou řekl: "Připadám si tu jak na misiích. Vždy lepší a náročnější působiště by si nemohl přát žádný misionář."
Právě ve vězení, uprostřed těchto "ztracených existencií", objevil, že i když nemůže být misijním knězem, může být misionářem. Vždy ochotný pomoc, podělit se i na úkor svého zdraví, veselý a pokojný. Nikdy nezradil jiné pro falešnou vizi své svobody nebo nabízených výhod.
"Odměnou" mu bylo další obvinění, tvrdé výslechy, bití, týraní a nejhorší práce. Ani v nejtěžších chvílích však nepřestal být věrný své touze stát se knězem- vincentínem.
Nezlomný: život plný vytrvalosti
1928 - narodil se 12. února ve Vlčkovanech (dnešní Dubovce) na Záhorí
1941 - byl přijatý na státní reálné gymnázium ve Skalici
1943 - stal se chovancem Apoštolské školy Misijní společnosti sv. Vincenta de Paul v Banské Bystrici
1945 - po přechodu vojska byl na jaře poslán domů do Vlčkovan, po válce se vrátil do Banské Bystrice, aby pokračoval ve studiu
1949 - po maturitě vstoupil do noviciátu Misijní společnosti
1950 - v noci z 3.na 4. května byl v rámci akce K2 násilně odvlečen z noviciátu na "přeškolování" do Kostolné a následně na nucené práce na Přehradu mládeže při Púchove
1950 - na podzim s dalšími novici začal při zaměstnání tajně studovat teologii v podnájmu v Nitře
1951 - dne 29. října vtrhla do jejich podnájmu StB a všechny zatkla
1953 - dne 5. února byl Ján Havlík odsouzený za "velezradu" na 14 let vězení, po odvolání mu byl trest snížen na 10 let v uranových dolech v Jáchymově a v Bytízi
1958 - v květnu byl znovu obviněn- za údajnou konspirační činnost- a eskortován do vyšetřovací vazby v Praze na Pankráci a v Ruzyni, kde podstoupil těžké fyzické a psychické mučení
1959 - byl odsouzen na další rok vězení, jako dvojnásobný vězeň tak ztratil právo na udělení milosti, postižen těžkou nemocí srdce byl eskortovaný do vězení ve Valdicích
1960- byl převezen do vězení Praha Pankrác a nasazen na těžké betonářské práce
1961- nevyléčitelně nemocný a neschopný práce byl odeslán do věznice do Ilavy, kde byl hospitalizovaný ve vězeňské nemocnici
1962 - dne 29. října po odpykání plné výšky trestu byl propuštěn na svobodu
1965 - dne 27. prosince umírá v jedné skalické uličce, opřený o popelnici jednoho domu, zemřel ve stoje na následky nelidského zacházení, mučení a těžké práce
Měli jsme přinášet oběť Bohu na oltář, teď mu přinášíme místo hostií svoje utrpení a život.
(Janko Havlík)
