Když svatý Pavel říká, že „
teď je den spásy, “ připomíná nám, že odkládání našeho obrácení může být nebezpečné. Proč bychom měli čekat? Možná máme problém s hříchy, kterých se ve skutečnosti nechceme vzdát. Kolikrát jsme už slyšeli větu: dokud jsem mladý chci si užívat života. Modlit se a chodit do kostela budu mít dost času, až budu starý.
Ale co když se tento postoj ukáže jako nejnebezpečnější věc našeho života? Jak hlasitě ve vaší mysli zní volání „
udělám to už naposledy“? Ale zamysleli jste se nad tím, že okamžik naší smrti může být dříve, než si myslíme? Čas, kdy to nastane, neví nikdo, ale určitě víme, že
nyní je ten správný moment pro naše obrácení.
Pán Ježíš nás volá, abychom nepřipisovali větší důležitost věcem tohoto světa než našemu věčnému spasení. Každý okamžik našeho života je vzácný a nikdo neví, kolik času nám zbývá. Přestaňme odkládat naše obrácení a rozhodněme se pro něj dnes.
Pamatuj na svého Stvořitele
Šalomoun nás vyzývá, abychom pamatovali na svého Stvořitele ve dnech svého mládí, dříve než přijdou dny soužení a roky, ve kterých nebudeme mít zálibu (Kaz 12,1). Je důležité, abychom své stáří
strávili v dobrém zdraví a s jasnou myslí, schopnou dobrého úsudku, a nepromarnili je následky mladické nerozvážnosti. Mnozí mladí se ženou po cestě zkázy, ignorujíc varování před blížící se katastrofou. Bůh, který je vždy dobrý, nám stále nabízí příležitost přijmout jeho milost, a to ne zítra, za měsíc nebo za rok, ale dnes, tady a teď.
Někteří žijí ve včerejšku, utápějí se v lítosti nad minulými chybami, zatímco jiní žijí v zítřku a bojí se nadcházejících výzev. Pán nás však zve, abychom byli s ním v ráji již dnes (Lk 23,43), protože spása je tady a teď. Neměli bychom dovolit, aby nás minulost nebo budoucnost připravili o přítomnou radost a pokoj. Musíme pochopit, že Bůh má jen jeden čas, a to teď!
Co vás brzdí? Jste-li nemocní, Bůh vás chce uzdravit nyní (Izaiáš 57,18-19). Bůh však neuzdravuje každého a vždy. V Ježíšových časech mnozí v jeho rodném městě Nazaretě nebyli uzdraveni (Matouš 13,58). Při jedné příležitosti uzdravil jen jednoho člověka ze zástupu (Jan 5,3-8). V jiném případě se rozhodl jít kázat jinam, ačkoli ho zoufale nemocní a zranění lidé hledali (Mk 1,38). Proč? Protože
jeho posláním bylo přinést spásu, ne uzdravení. Apoštol Pavel to pochopil, když používal svůj dar uzdravování (1 Timoteus 5,23 a 2 Timoteus 4,20). Boží uzdravení není založeno jen na víře (Jan 5,13), ale na spasení (Lk 5,17-26).
Staré chátrající tělo, které nosíme, bude v nebi nahrazeno oslaveným (1 K 15,50–53).
Uzdravení duše
Namísto toho, abychom hledali fyzické uzdravení, měli bychom se zaměřit na uzdravení duše. Nyní je čas na uzdravení našich duší. Bůh nám nabízí spásu právě teď, ne někdy v budoucnosti.
Jistotu spasení prostřednictvím víry v Pána Ježíše Krista můžeme mít již zde na zemi, i když věčný život budeme mít až po smrti (Jan 3,16). Ačkoli Kristus odešel připravit místo pro své učedníky (Jan 14,2-3), čas na to, abychom si z našich domovů udělali nebeské sídlo, je nyní.
Pokud hledáte odpovědi na své modlitby, přijměte je právě teď, ne někdy v budoucnosti. I když nevidíme okamžité důkazy, odpovědi dostáváme tehdy,
když o ně prosíme. Pán Ježíš nás ujišťuje, že každý, kdo prosí, dostane, kdo hledá, najde, a kdo klepe, tomu se otevře. Toto všechno se děje již nyní, ale musíme prosit podle Boží vůle. Pokud o něco prosíme podle jeho vůle, on nás vyslechne. A pokud víme, že nás naslouchá ve všem, o co prosíme, víme, že jsme dosáhli, o co jsme ho prosili (1 J 5,14-15).
Stejně jako vytrváváme v modlitbě, potřebujeme si zvyknout děkovat Bohu ještě dříve, než uvidíme výsledek.
Přibližme se k Bohu
Pokud toužíte po hlubokém vztahu s Bohem, nyní je ten správný čas. Svatý Jakub nás zve, abychom se přiblížili k Bohu, slibujíce, že
Bůh odpoví tím, že se přiblíží k nám. Přibližujeme se k němu v
uctívání, chválách a modlitbě, v prosbě o radu, v užívání si společenství s ním, a v našem každodenním životě. Jeremiáš prorokoval, že když budeme vzývat Boha, přicházet a modlit se k němu, Pán nás vyslechne. Když ho budeme
hledat celým srdcem, najdeme ho. On obnoví naše štěstí, shromáždí nás ze všech národů a přivede zpět na místo, odkud jsme byli posláni do vyhnanství (Jeremiáš 29,12-14).
Jako hříšníci jsme byli pokropeni Ježíšovou krví, abychom se mohli přiblížit k Bohu. Přibližujeme se k němu, aby nám odpustil a zachránil nás. Bůh se však chce k nám přiblížit, aby s námi měl blízký vztah a společenství. Nyní je čas ukončit vyhnanství. Toto přiblížení se k Bohu znamená, že
nyní můžeme odolat ďáblu, stát se čistými, zanechat hřích, dobře mluvit o druhých a víc myslet na věčné věci.
Nemůžeme si dovolit ztratit příležitost nádherného, blízkého vztahu s Bohem tím, že mu okamžitě neodpovíme (srov. Píseň písní 5,2–6). Promeškáváme nádherná setkání s Bohem, protože jsme líní, roztržití nebo nepohodlní (Izaiáš 55,6).
Nyní je čas poslechnout Boží hlas
Autor listu Židům nás varuje, že
tvrdost srdce je hřích, který ničí duši. Abychom se této tvrdosti vyhnuli, musíme své srdce podřídit Božímu slovu a cestám, zejména v dobách zkoušek.
Pokud nebudeme poslouchat Boha nyní, později to může být obtížnější.
Můžeme si navzájem odpouštět ze srdce, upřímně litovat svých hříchů a konat pokání. Podle bible bychom se měli
upřímně modlit za ty, kteří nám ublížili.
Svatý Pavel nás vyzývá, abychom hlásali poselství o spáse a vytrvali v příznivých i nepříznivých časech, ať je to vhodné nebo nevhodné, ať je to vítané nebo nevítané (2 Timoteus 4,2). Příležitost přichází tehdy, když otevřeme ústa a začneme mluvit o Kristu. Když nevyužijeme příležitostí, které nám dnes Bůh dává, abychom druhým řekli o Ježíšovi, žeň pomine, léto odejde a my nebudeme zachráněni od bídy (Jeremiáš 8,20).
Čas hlásat dobrou zprávu neklidnému světu je zeď (Matouš 5,3).
Následujme Ježíše celým srdcem
Bůh chce pro nás udělat velké věci právě teď a skrze nás konat zázraky. Toto je čas opravdu úžasných nových příležitostí, protože Pánovy oči sahají po celé zemi a hledají, jak posílit ty, jejichž srdce jsou mu věrná.
Neměli bychom se ukázat jako nerozumní, abychom od nynějška mohli vést pouze války. Nyní je ta chvíle, kdy se probouzíme ze spánku, neboť nyní je nám spasení blíž (Římanům 13,11).
Epizody duchovní ospalosti musí skončit.
Nastal čas přijmout evangelium smíření s Bohem.
Cesta vede jen skrze víru v Pána Ježíše Krista. V této časově omezené nabídce nám Pán odpověděl, pomohl a zachoval nás v tento den spasení.
Dal nám svého jednorozeného Syna jako smlouvu, abychom byli osvobozeni z otroctví a vězení (Izaiáš 49,8).
Nikdo z nás nemůže s jistotou tvrdit, co přinese zítřek. Nemůžeme žít a dělat si plány, aniž bychom si neustále uvědomovali, že v tom má prsty Pán Bůh.
Lidský život je křehký a žijeme a pohybujeme se jen s Božím svolením (Jk 4,14). Naše omezení nesmíme podceňovat.
Náš čas je omezený a věčnost může začít dříve, než si dokážeme představit. Když ten čas přijde, nemělo by být pozdě na smíření se s Bohem. Čas na to, abychom plně důvěřovali Kristu, je nyní.
Zdroj:
Time Is Now – Catholic Stand
Z angl. originálu přeložila: Jesika Senderáková
Převzato z
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/,
článek z 30. 6. 2024 naleznete
zde.
