Zveřejňujeme svědectví o modlitbě Pompejské novény.
Když jsem o pompejské novéně slyšela poprvé, nadchla mne zaslíbení, která ji provázejí. Jedním dechem mne však okamžitě odradila její náročnost. Cítila jsem touhu si novénou projít, měla jsem pocit, že je to silná cesta k odevzdání některých pro mne neřešitelných problémů, ale zároveň pocit, že je pro mne naprosto nemožné splnit všechny její součásti při jiných povinnostech, zejména péči o děti a domácnost. Možnost projít novénou jsem tedy s lítostí zavrhla. Stále se mi ale touha jí projít vracela a nedávalo mi klidu, jak by to šlo zařídit.
Zkusila jsem tedy nejprve kratší „novénu za novénu“. Tedy projít jinou, kratší novénu s prosbou o sílu zvládnout novénu pompejskou. Zároveň jsem poprosila asi okolo deseti přátel, aby se dle svých možností za mne denně krátce pomodlili, abych měla sílu pompejskou novénu dokončit.
Byla jsem zvyklá se při večerním uspávání dcery modlit cca 3-5 desátků, podle toho, jak rychle usnula ona nebo já. Modlila jsem se Zdrávasy bez růžencových tajemství. V té době jsem je ani neznala.
K započetí novény jsem se odhodlávala poměrně dlouho. Jistě několik dní poté, co už jsem si říkala, že začnu. Stále jsem hledala ideální období. Nakonec jsem naznala, že takové nebude nikdy. Nastudovala jsem instrukce, pořídila si velkou svíčku, kam jsem si nalepila obrázek Madony z Pompejí a druhou čajovou svíčku. Čajová svíčka postavená před velkou svíčkou vždy krásně osvětlovala obrázek Madony a působila radostným dojmem.
Nemodlila jsem se při svíčce pravidelně. Spíše výjimečně, když jsem měla možnost se modlit večer nebo přes den sama. Ranní bolestný růženec jsem začínala někdy postupně už v noci, když jsem vstávala k dceři. Pokračovala při ranním kojení. Pak během dne jsem kradla volné chvilky, kdy si děti hrály samy, na elektroléčbě, při procházce, na hřišti apod. a vyplňovala je pokud možno alespoň celými desátky.
Nahrála jsem si i do mobilu růžence v mp3 formátu. Pokud byl některý den opravdu velmi zaplněný, pouštěla jsem si růženec a modlila se se společenstvím, které růžence nahrálo po kouskách. Pomáhalo mi to vědět, kde jsem přestala. Mohla jsem mp3 kdykoli přerušit, když bylo např. na vycházce třeba vyřešit nějaký dětský problém.
Vím, že modlitba není o to lepší, o kolik má více slov. Cítím ale, že mi tato novéna umožnila se mnohokrát za den obracet k Bohu, zvát ho tak do mnoha situací, hledat u něj sílu. Darem pro mne bylo i to, že místo některých zbytečných činností jsem si udělala čas na novénu resp. vlastně na Boha a na sebe a měla tak možnost načerpat ve chvílích ztišení.
Za co novéna byla?
Novénu jsem se modlila za vyřešení velmi složité a bolavé konflikty v širší rodině, které některé dlouhodobě dobré vztahy narušily jiné úplně zpřetrhaly. Děkuji Panně Marii, že nám pomohla situaci zklidnit. O babičku, jíž se problémy nejvíce týkaly, je postaráno a zdá se být v nové situaci klidná a spokojená. Tím se i ostatním v rodině ulevilo. Vztahy nejsou všechny ideální a některé zůstaly zpřetrhané. Celé nám to ale dalo poznat motivace a životní postoje různých lidí a trápit se méně tím, co nelze změnit, a více se soustředit na to, co změnit k dobrému lze. Ostatní svěřujeme do modliteb nejlepší maminky na světě s důvěrou, že je to v nejlepších rukách.
O Pompejské novéně více zde.
