Když ještě mluvil k zástupům, jeho matka a příbuzní stáli venku a chtěli s ním mluvit.
Někdo mu řekl: „Hle, tvoje matka a tvoji příbuzní stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“
On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: „Kdo je moje matka a kdo jsou moji příbuzní?“
Ukázal rukou na své učedníky a řekl:
„To je moje matka a to jsou moji příbuzní!
Každý totiž, kdo plní vůli mého nebeského Otce,
to je můj bratr i sestra i matka.“
(Mt 12,46-50)
Jako člověk, který učí a káže v Katolické církvi i v širším křesťanském společenství, často dostávám
otázku, zda měl Ježíš bratry a sestry. Pokud se touto otázkou myslí přirození nebo pokrevní příbuzní, text a nepřerušená křesťanská tradice dávají jasnou odpověď - ne. Tento úryvek má ovšem mnohem hlubší význam.
Nepřihlédnutí k původnímu jazyku textu vedlo k mylné představě o možnosti, že Ježíš měl bratry ve své přirozené rodině. Skutečnost je taková, že slovo použité pro rozšířenou rodinu, které je důležitou součástí židovského chápání rodiny, není přeloženo přesně.
Bohužel od nešťastných rozkolů v Církvi po protestantské reformaci se právě tato nesprávná interpretace ještě více posílila a použila v polemikách. Takové cvičení nejen přispívá k nešťastnému rozdělení křesťanů, ale uniká mu význam a krása tohoto úryvku pro všechny křesťany.
Někteří bohužel také tvrdili, že tyto pasáže znamenají tvrzení, že Ježíš pronesl komentář, který měl snížit význam Jeho pozemské matky. Tento
výklad „matka je nedůležitá“ je textově nepřesný a teologicky chybný.
Je v rozporu s biblickým kontextem setkání a odmítá konzistentní, nepřerušenou křesťanskou tradici týkající se jeho hlubokého významu. Takové mylné čtení připisuje Panně Marii minimalistickou roli v křesťanském zjevení a následně v životě každého křesťana.
Může způsobit, že nám unikne hluboká pravda týkající se křesťanského života a povolání – jakož i smyslu Církve. Může nás to odradit od toho, abychom se hlouběji zahloubili do textu a pochopili hluboce důležitý poznatek. Tento náhled má velké důsledky a může nás přivést k hlubšímu prožívání křesťanského života a povolání.
Může nám tak uniknout hluboká pravda o křesťanském životě a povolání – stejně jako o smyslu Církve. Může nás to odradit od toho, abychom se hlouběji ponořili do textu a uchopili hluboce důležitý vhled. Tento poznatek má velké důsledky a může nás dovést k hlubšímu prožitku křesťanského života a povolání.
Stojím za starověkou křesťanskou tradicí, která má kořeny v tom, čemu se říká patristická literatura (spisy raných církevních otců). Opakem tohoto tvrzení „matka je méně důležitá“ je to, co se skrze tato slova – a v tomto setkání – odhaluje.
Pochopená v tomto světle
tato pasáž odhaluje rámec pro autenticky lidskou a vztahovou spiritualitu, spiritualitu společenství. Prostřednictvím Ježíše Krista a jeho spásonosného vtělení jsme se stali členy samotné Boží rodiny. Jsme jeho matkami, bratry a sestrami, když žijeme jeho Slovo a kráčíme jeho cestou.
Svým křtem jsme všichni pozváni do samotné Boží rodiny. Když se rozhodneme být poslušní Boží vůli a Slovu, vstupujeme do věčného vztahu s Bohem Otcem, Synem a Duchem Svatým. Stáváme se vlastně součástí "Boží rodiny", stáváme se "matkou", "sestrou" a "bratrem" Pána. Prostřednictvím něho vstupujeme do „společenství“ s trojičním Bohem.
Tato výměna byla zaznamenána pro všechny časy s určitým cílem. Ježíš nás skrze ní učí něco o vnitřním významu našeho osobního vykoupení, zamýšleného vykoupení celého lidského rodu – a nadcházejícího vykoupení celého stvořeného řádu.
Poselství je jednoduché, ale hluboké: Bůh je Bohem lásky a vztahu. Pozval nás do důvěrného a věčného společenství lásky. Vyzývá nás, abychom mu odpověděli.
„
Hle, tvá matka; hle, tvůj syn." Ve svém posledním aktu sebedarující lásky, zjeveném na věčnost na Golgotě, Ježíš skutečně povýšil a rozšířil význam výrazu matka a bratři. O tomto setkání čteme v evangeliu svatého Jana. Představte si tu dojemnou scénu těsně předtím, než měl vydechnout naposledy:
"U Ježíšova kříže stála jeho matka,
příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská.
Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník,
kterého měl rád, řekl matce: „Ženo, to je tvůj syn.“
Potom řekl učedníkovi: „To je tvá matka.“
A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě."
(Jan 19,25-27)
Církevní otcové již od starověku správně a jednotně učili, že
toto setkání bylo o víc než (jen) o vztahu mezi apoštolem Janem (kterého Písmo svaté nazývá „milovaným učedníkem“) a Marií, Matkou Páně. Bylo to – a je – o rozšířené rodině Církve, společenství, které Ježíš založil – a jehož je On hlavou a my jsme členy.
Jako poslední dar,
těsně před svou smrtí, dal svou matku celé své rodině tím, že Ji dal milovanému učedníkovi Janovi. Byl to dar pro nás všechny, výměna, rozšíření Jeho rodiny. V této výměně, jak křesťanská tradice dlouho učila,
nás všechny také svěřil do Její mateřské péče.
Něco z vnitřního významu této výměny, tohoto daru, skutečně odhaluje úryvek z evangelia svatého Matouše a svatého Lukáše, kterým jsme začali.
Ježíš těmito slovy danými v odpovědi zástupu nezmenšoval svůj vztah s Matkou, ale rozšiřoval ho.
Ježíš touží po tom, aby nás všechny skrze Boží lásku začlenil do Božího rodinného kruhu. Tím nás zve na cestu domů do Otcova domu v Něm, skrze Něho a s Ním, mocí Ducha Svatého. V této výměně se Ježíš otevírá těm, kdo mají oči k vidění a uši, aby slyšeli, hlubší vnitřní význam a význam mateřství Marie a vnitřní význam všech rodinných vztahů obnovených Duchem Svatým.
Těm, kteří mají uši na poslouchání a oči k vidění, dává klíčový poznatek –
rodinné vztahy se dotýkají, modelují a zpřítomňují věčné tajemství, do kterého je pozván každý z nás pokřtěných! Církev je skutečně rodina, Boží rodina. Pochopit tento pohled a žít jej je klíčem k duchovnímu životu.
Křesťanské povolání a poslání je v podstatě o vztahu a společenství.
Všichni, kteří jsou křtem začleněni do těla Ježíše Krista, začínají již nyní prožívat intimitu (vyjádřenou v rodinných vztazích), která je podstatou samotného života Trojice. Svým životem, smrtí a zmrtvýchvstáním („velikonoční tajemství“) otevírá cestu každému muži, ženě a dítěti, kteří se rozhodnou plnit vůli svého Otce, aby vstoupili do samotného rodinného kruhu Boha prostřednictvím života v něm.
Ježíšův Otec se stává i naším Otcem, když skrze něho vstupujeme do vnitřního života Trojice. Tuto pravdu podtrhuje těsně před svým nanebevstoupením, když Marii z Magdaly přikázal, aby učedníkům řekla "
Jdu ke svému Otci a vašemu Otci, ke svému Bohu a vašemu Bohu." (Jan 20, 17). Pochopení tohoto tajemství vyžaduje modlitbu a zjevení. Musí se nám otevřít oči pro jeho plnost a naše srdce se musí změnit setkáním. To vyžaduje živou víru. Jsme členy samotné Boží rodiny.
Zdroj:
https://www.lifesitenews.com/blogs/jesus-expands-the-importance-of-our-lady-when-he-calls-us-his-mothers-and-brothers/, 23. 7. 2024
Převzato z
https://www.lifenews.sk/,
článek z 29. 7. 2024 naleznete
zde.
