V neděli 28.7.2024 jsme slavili mši svatou na závěr soluňáckého týdne v Jeníkově společně se vzácnou návštěvou - Jeníkov navštívil apoštolský nuncius arcibiskup Jude Thadeas Okolo. S jeho souhlasem přinášíme písemnou verzi kázání, které pronesl - k radosti mnohých - v češtině.
Drazí otcové, drazí bratři a sestry v Kristu,
uvědomuji si, že je to už 25 let, co jste z jihomoravského FATYMu Vranov adoptovali farnost Jeníkov u Duchcova.
Hledali jste duchovně nejzuboženější místo v zemi a zjistili jste, že Jeníkov splňuje to, co jste hledali, a to i dnes. Chtěli jste poskytnout nezištnou misijní pomoc. Od té doby tu máte na faře stálý personál a stále se rozrůstající farnost. Vzájemně se navštěvujete: Moravané přijíždějí do Jeníkova, Jeníkovští na Moravu, vše v atmosféře víry. Například o letošních prázdninách pořádáte tří týdny křesťanských táborů pro děti z Jeníkova a okolí.
Dozvěděl jsem se, že do partnerství s Jeníkovem je zapojeno několik stovek spolupracovníků – každý do něho vnáší svůj malý díl... Pro mě je vaše partnerství něčím úžasným. Všichni z něj pláčou radostí. Jste opravdovými svědky křesťanského života, což zakoušíme právě v této farnosti, ve vašem konkrétním vzájemném sdílení a obdarovávání se. Také jsem si všiml, že jsou dnes s vámi „soluňáci“.
Je mou povinností vás povzbudit a motivovat, abyste neztráceli naději.
Nejprve se zamyslíme nad prvním čtením a evangeliem.
Dnešní čtení nám, drazí přátelé, ukazují, jak nás Bůh dokáže duchovně a hmotně zaopatřit i přes všechna naše omezení a nedostatek prostředků. Jak dobře víme, ve všech částech dnešního světa, v bohatých i chudých zemích, žijí lidé v nouzi. Na některých místech lidé z toho či onoho důvodu dokonce umírají hladem. Někteří jsou v nouzi, protože přišli o práci. Jiní hladoví, protože se stali drogově či jinak závislými. Mnozí další jsou v nouzi, protože jsou chudí. Některé sociální systémy jsou nefunkční, a lidé se proto dostávají do krajních situací nouze. V některých částech světa dochází k hladomorům a hladu kvůli válkám, konfliktům a dokonce invazím; na jiných místech umírají děti kvůli ekologickým katastrofám: prostě není tam dostatečně velká produkce potravin.
Zatímco na některých místech dobří lidé používají drony a roboty, aby zajistili potraviny pro hladové obyvatele takových krajin, na jiných místech používají bojující strany drony k zabíjení a ničení. Smutné! Trpí také lidé bez domova a zázemí, miliony uprchlíků jsou daleko od svých domovů a nemají naději na návrat. Všechno to je součástí našeho světa, zdůrazňuji našeho: někteří mají příliš mnoho a jiní nemají nic a živoří nebo umírají.
Existuje také duchovní hlad. V mnoha částech světa lidé touží po Bohu, po duchovním uspokojení. Potřebují dobrovolníky a misionáře, kteří by je učili Boží cestě.
Když tedy přemýšlíme o těchto skutečnostech a myslíme na všechny potřebné, na lidi, kteří hladoví a nemají co jíst, slyšíme proroka Elizea, jak volá, aby se lidé nasytili. Všímáme si také Krista, který naléhá na apoštoly, aby se postarali o zástup lidí a zaopatřili je. Ani my nesmíme zavírat oči a srdce před potřebnými a utíkat před závazky odpovědnosti a lásky, které vůči druhým, svým bližním, máme.
Jak Elizeus, tak i Ježíš proměňují nedostatek jídla v hojnost. Především si všímáme upřímného znepokojení a starosti Elizeova služebníka a Kristových učedníků nad malým množstvím jídla k dispozici; připomínají kontrast a nepoměr mezi dostupnými zdroji a velikostí naléhavé potřeby. Elizeus a Ježíš však vnímají více velkorysost lidí a jejich schopnost důvěřovat Bohu. Bůh chce, abychom důvěřovali jeho Prozřetelnosti, zvláště když jsme v nejvyšší nouzi. Nikdy nesmíme podceňovat Boží moc.
V těchto dvou příbězích se zřetelně představuje moc Boží prozřetelnosti, která nás sytí a stará se o naše potřeby. Boží zásahy vycházejí z toho mála, které je k dispozici, nikoli z prázdnoty.
Velkorysost muže a chlapce, kteří ochotně vložili své zdánlivě nedostatečné množství jídla do rukou Elizea a Ježíše, jsou inspirativním svědectvím o skutečném významu evangelijní výzvy k laskavosti, štědrosti a sdílení. Oba se o své jídlo nedělí z pozice hojnosti a nadbytku, ale z lidského zájmu o druhé, o zástupy, které mají z jejich laskavosti těžit. Tito dva nám připomínají, že i s našimi skromnými prostředky můžeme ovlivnit životy nemalého množství lidí. Zajímavé je, že starost spojená s nedostatkem prostředků nepochází od dárců, ale od Elizeova služebníka a od Ježíšova učedníka Ondřeje.
Dnešní čtení nám tedy ukazují, že naše štědrost nesmí čekat, až budeme mít hojnost a nadbytek jídla, a teprve pak přicházet na pomoc druhým. Musíme jim pomáhat, přičemž musíme vycházet z vlastní nejisté situace, z vlastních potřeb a přání. Když Kristus při jiné příležitosti chválil vdovu za dar jejích drobných mincí do chrámové pokladny, nebylo to proto, že měla hodně, ale proto, že dala ze svého nedostatku.
Jak Ježíš, tak Elizeus, aby uspokojili jednu z životních potřeb člověka a jídlem utišili jeho hlad, se dovolávají velkorysého Božího zásahu, což jim zprostředkovává uznání a ocenění ze strany zástupu. Lidské bytosti vědí, co je dobré, a projevují uznání. Vděčnost za nezměrné Boží dary musí vycházet ze srdce každého z nás!
Tuto neděli nás církev vyzývá, abychom ovlivnili naše společenství tím, že se budeme snažit nejen tišit hlad fyzický, ale také hlad duchovní, a to za pomoci našich, třeba velmi omezených, zdrojů. Všechno, co můžeme udělat pro to, aby jiný člověk netrpěl nebo neumřel hlady, je naší krásnou odpovědí na evangelijní výzvu, abychom se stali bližními, pomocníky, svých sester a bratří a dělili se o zdroje země, které nám Bůh svěřil do rukou.
Cokoli můžeme udělat pro zmírnění duchovního strádání našich bratří a sester, je velkým projevem velkorysosti. Tyto příklady nás vybízejí k péči o naše společenství a svět a k postoji solidarity s těmi, kdo kolem nás hladoví a umírají pro nedostatek jídla a prostředků.
Na jiné, duchovní úrovni si také uvědomujeme skutečnost, že ze vzdálených měst, když se zřekli svého vlastního pohodlí a zázemí, do této farnosti a kraje přišli mnozí bratři a sestry, aby s vámi sdíleli svou duchovní solidaritu. Spojili se s vámi a vytvořili společné projekty duchovní družby, partnerství a adopce. To je velmi oslovující a může nás to dokonce dojmout k slzám radosti. Patří jim za to dík a náš obdiv! Je to pravý křesťanský duch a úžasnou shodou okolností nám ho představují i dnešní čtení.
Než skončím, rád bych se zmínil o modlitbách, které říkáme při jídle a kterými prosíme o požehnání a vyjadřujeme Bohu svou vděčnost, když usedáme ke stolu. Elizeus pronesl nad jídlem slova naplněná důvěrou v Boha. Řekl: „Toto praví Hospodin: 'Budou jíst, a ještě zbude'“. „Najedli se, a ještě zbylo podle Hospodinova slova“.
Ježíš v dnešním evangeliu v modlitbě prosil o Boží požehnání nad chlapcovými chleby a rybami podobně, jako to učinil při své poslední večeři se svými učedníky.
Nezapomínejme tedy na modlitby před jídlem a také na vděčnost po jídle. Nikdy nezapomínejme, že na světě je mnoho lidí, kteří nemají co jíst. Tento dobrý zvyk má hluboký význam pro naši tělesnou i duchovní výživu.
Kéž dobrý Pán požehná práci vašich rukou a kéž naleznete radost ze svých iniciativ spojených s duchovní a materiální solidaritou, skrze Krista, našeho Pána. Amen.
