Svátečním dnem je v Katolické církvi každá neděle jakožto den zmrtvýchvstání božského Spasitele a den seslání Ducha Svatého
Posvátnost nedělního dne proto plyne ze
samé podstaty křesťanství. Kromě všech
nedělí jsou svátečními dny také tzv. zasvěcené svátky. Jedná se o významné
dny, které takto ustanovila církev. Výraz
„zasvěcené“ znamená, že tyto dny jsou
stejně jako neděle zasvěceny úctě Boží
a tělesnému odpočinku.
Jakkoli
Kodex kanonického práva
uvádí deset zasvěcených svátků (kánon
1246 §1), podle aktuálně platných předpisů v našich diecézích zůstávají závazné
pouze dva: Slavnost narození Pána Ježíše
25. prosince a Nový rok 1. ledna. Mezi
nedělí a zasvěceným svátkem není žádný
rozdíl co do způsobu slavení, a proto vše,
co bude uvedeno o neděli, se bez rozdílu
vztahuje také na zasvěcené svátky
Kdo je vázán povinností
slavit sváteční den
Povinnost slavit sváteční dny se vztahuje
na všechny věřící, kteří dosáhli užívání rozumu a kterým ve splnění této povinnosti
nebrání vážná překážka. Za věk dosažení
užívání rozumu je obecně považován sedmý rok života (kánon 97 §2). Nehřeší tedy
osoby mladší sedmi let, pokud se neúčastní mše svaté, a stejně tak nehřeší rodiče,
kteří své děti před dosažením tohoto věku
děti do kostela nevodí. To ovšem neznamená, že by takové jednání bylo správné.
Jedná se pouze o vyhovění liteře zákona.
Tak jako je nezbytné postupně přivádět
děti k plnění jiných povinností, právě tak
je nezbytné od malička učit děti plnění
povinností plynoucích z víry.
Jak světit sváteční den
Sváteční klid
V současné době je zákaz nedělní práce definován jako zdržení se těch činností, které brání účasti na bohoslužbě, radosti vlastní dnu Páně a náležitému duševnímu i tělesnému zotavení (kánon
1247). Předpis je dán poměrně obecně.
Pokud tedy například někdo po zbožné účasti na bohoslužbě jde pracovat na zahrádku, kde si odpočine, zajisté světil neděli řádným způsobem.
Bohoslužba
První podmínkou je
fyzická přítomnost. Nelze tedy splnit povinnost účasti na mši svaté například sledováním bohoslužby v rozhlase nebo v televizi.(pozn.1)
Církevní přikázání dále stanoví
nutnost účasti na celé mši svaté. Nesplní proto přikázání ten, kdo svévolně vynechá značnou část mše svaté; buď podle významu, nebo podle délky. Pokud někdo úmyslně vynechá více než třetinu mše svaté, nesplnil povinnou účast. Pokud někdo vynechá hlavní části mše svaté – obětování, proměňování a svaté přijímání – také svoji povinnost nesplnil.
Úmyslné nesplnění znamená spáchání těžkého hříchu. Lehkého hříchu se dopouští ten, kdo svévolně vynechá začátek mše svaté nebo odejde po svatém přijímání.
Avšak ani to ještě nestačí.
Naše účast musí být pozorná. To znamená, že se varujeme všeho, co mši svatou ruší nebo co nás vede k roztržitosti. Pokud by tedy někdo sice přišel do kostela na celou mši svatou, ale během ní si četl, prohlížel obrazy a sochy nebo spal, v takovém případě by svoji povinnost nesplnil. To se týká také těch, kteří si
pod lavicí hrají s mobilem!
Kdy lze naplnit povinnost svěcení svátečního dne
Vzhledem ke svátečnímu klidu je neděle chápána v čistě právním smyslu, to znamená od půlnoci do půlnoci (kánon 202 §1). Avšak vzhledem k účasti na bohoslužbě je neděle chápána v liturgickém kontextu, kdy každá slavnost začíná předchozí den v podvečer prvními nešporami, a proto lze povinnost účasti na mši svaté splnit již v sobotu při podvečerních bohoslužbách (kánon 1248).
Podle platného ustanovení se jedná o bohoslužby po 16. hodině. Nedělní povinnost splňuje věřící také tehdy, pokud se účastní mše svaté, při které není užíván nedělní formulář (biblické texty, modlitby). Pro splnění nedělní povinnosti není rozhodující formulář, nýbrž čas mše svaté.
Mše svatá
Povinnost účasti na bohoslužbě splníme pouze tehdy, pokud se účastníme mše svaté. Žádný jiný úkon zbožnosti mši svatou nenahrazuje, protože nedosahuje
její hodnoty. (2)
To se odráží v církevním ustanovení, které tehdy, pokud ze závažného důvodu není možné se účastnit mše svaté, doporučuje jiné úkony zbožnosti: bohoslužba slova, modlitba (kánon 1248
§2). Jedná se však pouze o doporučení, protože modlitba ani bohoslužba slova nemohou být náhradou za mši svatou. Proto se ten, kdo skutečně nemohl splnit nedělní účast na mši svaté, nijak neproviňuje, pokud tyto úkony zbožnosti nevykoná.
Nedělní mše svaté se můžeme účastnit na kterémkoli místě, kde je sloužena. Mše svatá však musí být sloužena katolickým obřadem (kánon 1248 §1). Není proto žádný problém, pokud se katolík latinského obřadu účastní mše svaté v řeckokatolickém kostele a naopak. Pouze tehdy, pokud není možné se účastnit mše svaté v katolickém obřadu, lze se účastnit také v nekatolickém obřadu. To
však pouze za předpokladu, že se jedná skutečně o mši svatou, tedy pouze tam, kde je mše svatá sloužena platně (kánon 844 §2). U nás tato situace v praxi nenastává. Tato situace může nastat ve vztahu k východním nekatolickým církvím, které mají apoštolskou posloupnost a platnost svátostí je zaručena. (3)
Zde je ovšem nezbytná jistá míra opatrnosti, protože ne všechny nekatolické východní církve
pohlížejí na katolické křesťany stejným způsobem. Zatímco na některém místě je možno přistoupit i ke svatému přijímání, jinde to nebude umožněno.
Nekatolickým obřadem se ovšem v žádném případě nemyslí jakékoli obřady protestantské, protože se nejedná o mši svatou, když v těchto komunitách svátosti (kromě křtu) neexistují.
Závaznost účasti na nedělní mši svaté
V dobách křesťanského starověku plnili věřící závazek účasti na nedělní mši svaté s horlivostí. Až později, při pohledu na vlažnost a nedbalost některých, musela církev učinit povinnost účasti na nedělní mši výslovnou. (4)
Při svévolném porušení této povinnosti se věřící dopouští těžkého hříchu. Nedělní eucharistická oběť je základem a stvrzením celého křesťanova jednání. (5)
Proto je život z víry ohrožen, pokud člověk už netouží po účasti na slavení
eucharistie, ve které se připomíná velikonoční vítězství. (6)
Nedbalost nebo lenost v této povinnosti svědčí o nedostatku pravé zbožnosti a o velké lhostejnosti ke spáse své vlastní duše. (7)
„
Ve městech zaviňují časté zanedbávání služeb Božích o nedělích výlety, tramping a lyžování. Duchovní správce musí častěji rodiče a vůbec dospělé věřící upozorňovat, že je povinností každého katolíka, aby napřed vykonal svou nedělní povinnost, než se oddá zábavě, nebo aby se ujistil, že na místě zábavy se bude moci zúčastnit mše svaté.“ (8)
Omluvné důvody
Fyzická nemožnost
Jedná se především o nemocné, rekonvalescenty a všechny, pro které je účast na mši svaté fyzicky nemožná, nebo i když možná, tak pouze s velkými obtížemi.
Mravní nemožnost
Jedná se o jakoukoli příčinu, která by způsobila vážnou škodu. Například nezbytná péče o hospodářství, pokud není možné se s nikým vystřídat. Zaměstnanci v nepřetržitém provozu a podobně.
Láska k bližnímu
Pokud je bližní ve vážné nouzi, jsme
mu povinni pomoci také tehdy, nelze-li
jinak, pokud by nám tato pomoc zabránila v účasti na nedělní mši svaté. Jedná
se především o všechny, kteří se starají
o nemocné, které nemohou opustit a nemají nikoho, kdo by je vystřídal. Dále se
jedná o pomoc při požáru, povodni nebo
jiné katastrofě či havárii.
Z uvedeného vyplývá, že problém
nenastává tehdy, jestliže nelze z vážných
důvodů nedělní povinnosti splnit, nýbrž
pouze v případě, pokud jsou obě nedělní povinnosti postaveny proti sobě. To znamená volný čas a zábava na úkor bohoslužby. „Pastýři by měli věřícím připomínat, že pokud jsou v neděli mimo domov,
mají se vždy postarat, aby se zúčastnili
mše svaté.“ (9)
Zbožný katolík proto vždy upravuje volný čas a plánuje dovolenou podle toho, aby se mohl nedělní mše svaté účastnit. Pokud by však toto rozhodování nemohl dostatečně ovlivnit, například dovolená od zaměstnavatele, pak je na místě žádat o dispenz od zachování svátečního dne.
Dispenz je kromě ordináře oprávněn udělit farář (administrátor farnosti) nikoli však kaplan nebo jiný pomocný kněz. Farář je oprávněn udělit dispenz svým farníkům a těm, kdo pobývají na území jeho farnosti. Dispenz může být udělena pouze ze spravedlivého důvodu (kánon 1245). Vzhledem k tomu, že závažný důvod omlouvá od svěcení svátečního dne, není třeba v takové situaci o dispenz žádat.
O dispenz je nutno žádat tehdy, pokud důvod není zcela jednoznačný. V pochybnostech o dostatečnosti důvodu je dispenz udělena platně a dovoleně (kánon 90 §2).
P. ICLic. Mgr. Šimon Polívka, Ph.D.
farář ve Vejprtech, ochránce spravedlnosti a obhájce svazku Diecézního soudu litoměřické diecéze
------------------
Poznámky:
1 BENEDIKT XVI., Apoštolská exhortace
Sacramentum caritatis n. 57.
2 JAN PAVEL II., Apoštolský list
Dies Domini, n. 53
3 KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY,
Deklarace Dominus Iesus, art. 17.
4 JAN PAVEL II., Apoštolský list
Dies Domini, n. 47.
5 KKC, 2181.
6 BENEDIKT XVI., Apoštolská exhortace
Sacramentum caritatis, n 73.
7 STÁREK Jan Nepomuk,
Katolická mravověda, Praha 1884, s. 309.
8 FOLTYNOVSKÝ Josef, Duchovní správa, Olomouc 1936, s. 117
9 JAN PAVEL II., Apoštolský list Dies Domini, n.
47.
Převzato z časopisu RC MONITOR 14/2024, str. 8 - 9 (14. 7. 2024)
https://rcmonitor.cz/download/MONITOR-2024-14-2024.pdf
