V úvodní modlitbě 16. neděle v mezidobí jsou celkem čtyři myšlenky, které stojí za to, abychom je nepřehlédli.
Bože, buď stále s námi,
a když nás voláš,
abychom ti celým svým životem sloužili,
rozmnož v nás víru, naději a lásku,
abychom věrně plnili tvá přikázání.
Ta první – prosíme Boha „…rozmnož v nás víru, naději a lásku“ – ano, to jsou ty Božské ctnosti, které Bůh dává, a které potřebujeme – abychom na všechno pohlíželi s vírou, abychom měli pevnou naději i v těch náročnějších situacích, abychom měli lásku, kterou vlastně předává Pán skrze nás dál.
Ta druhá myšlenka: „Bože, buď stále s námi“ – On je, ale my si vyprošujeme, abychom si toho byli vědomi, abychom takto žili – Bůh je se mnou, nejsem sám, Bůh mi dává svoji přítomnost, proto v Jeho přítomnosti mohu žít jako dítě Boží.
Třetí myšlenka: „…abychom ti, Bože celým svým životem sloužili“ – proto nás Pán Bůh stvořil – abychom sloužili a aby nás potom za to mohl odměnit. Sloužit Bohu to je to – být si vědomi – chci stále dělat Pánu Bohu radost, aby se nemusel usmívat ten zlý, že teď konám něco jiného, než to, co se líbí Pánu. Sloužit Bohu znamená stále znovu nabízet všechny ty dary, které jsme od Pána dostali, k tomu k čemu nám je svěřil, abychom je použili pro dobro, pro budování Božího království.
A ta poslední myšlenka, kterou bychom neměli přehlédnout je „ Bože, dej, abychom věrně plnili tvá přikázání“ Ne jako ti, kdo musejí, ne jako ti, kdo jsou zotročeni, ale jako ti, kteří jsou vděčni, že mohou Bohu sloužit, že mohou plnit přikázání, protože ty nám Pán Bůh nedal proto, aby nás omezil, aby nás trápil, ale abychom mohli být šťastni. Tak jako silnice tu není nato, aby nás omezovala, protože někdo by třeba řekl: „Já bych raději jel struhou nebo po poli,“ ale silnice je na to, abychom jeli. Zrovna tak Boží přikázání jsou proto, abychom nevjeli, kde se jet nedá.
