V neděli 14. července 2024 se do Hlubokých Mašůvek začali sjíždět táborníci i jejich vedoucí, aby prožili společný čas na téma Život zázraků. Kluci projevili svoji odvahu a vydali se spát do stanů.
A co název tábora měl znamenat? To se dozvěděli hned po úvodních seznamovacích hrách. V jedné z nich měl každý zjistit číslo, které má nalepené na zádech, a to tak, že zjišťoval a zapisoval si jména všech ostatních táborníků a to, které zůstalo nevyplněné, je právě to jeho. Život zázraků... kdo asi prožil život plný zázraků? No přece Pán Ježíš! Každý den nás provázel jeden zázrak.
V pondělí jsme se ocitli na svatbě v Káně Galilejské. Nejprve všem příběh povyprávěl o. Marek při ranní mši svaté. Vedoucí si pro děti nachystali scénku a aby se svatba pořádně oslavila, na závěr jsme si přiťukli limonádou od jednoho z dobrodinců. Potom byly děti rozdělené do oddílů, losovaly si patrona a barvu a vymýšlely pokřik. Pak si každý nabatikoval tričko v oddílových barvách.
A jaké pokřiky týmy vymyslely?
Citróni s patronem apoštolem Ondřejem
Citróni jsou kyselí,
ale přesto veselí.
Ondřej měl citróny rád,
proto je náš kamarád!
Papričky s patrony apoštoly Filipem a Jakubem
Hej, hej, hej,
Papričky jsou nej!
S Filipem a Jakubem,
my to všechno vyhrajem.
Ježíší, nás provázej!
Tráva s patrony apoštoly Petrem a Pavlem
Dobrý boj bojuju,
svůj běh běžím,
lidičky lovím,
trávou se brodím!
Moře s patronem apoštolem Tomášem
Jedem, jedem na moře,
snad to Tomáš nezvoře.
Vezmem s sebou rybáře,
a ten nám práci rozkáže!
Po výtečném obědě a poledním klidu jsme se vydali k dělu na hry. Děti špejlemi sbíraly skořápky ořechů z louky. Také prolézaly pavučinou a na závěr hrály běhací hru, ve které se snažily zvítězit nad vedoucími, což se jim podařilo. Po návratu do tábora nás čekala večeře, osobní volno a večerní modlitba.
V úterý jsme prožívali chození Pána Ježíše po moři. Děti lovily u Lurdské jeskyně rybičky a předávaly je převozníkům. A jaký by to byl den, kdybychom nevyužili koupání? Vydali jsme se na výlet na koupaliště do Únanova. Děti si užívaly horké odpoledne ve vodě i na tobogánech. Starší děti čekala večer cesta zpět do tábořiště pěšky, mladší mohli využít svezení autem. Po dlouhém dnu se každému dobře spalo.
Ve středu jsme se ocitli u Zachea. Děti si zahrály hru Fotosyntéza, u které sbíraly vodu a oxid uhličitý, aby se jim rozrostl strom. Po ní jsme se pustili do tvoření z korálků. Odpoledne hledaly děti strom, ke kterému je vedoucí poslepu dovedli, zahrály si vlajkovanou a do večera na ně čekalo 11 stanovišť se sportovními, vědomostními a praktickými úkoly. Měly například rozeznat stejný zvuk v chrastítkách, poznat polní plodiny, obejít kužel na lyžích nebo si v kuchyni vyzkoušet udělat bramborák. Po večeři všechny čekala cesta k neobvyklému druhu stromů, k bonbónovníkům. Ty narostly na začátku křížové cesty. Běžte se podívat, jestli plodí každý rok!? Na konci křížové cesty jsme poděkovali za uplynulý den.
Ve čtvrtek na táborníky čekal zázrak nasycení tisíců. V oddílech si děti zahrály štafetové piškvorky. Po obědě se týmy vydaly do vesnice s hrou Jak dědeček měnil, až vyměnil. Za jedno uvařené vajíčko donesl jeden tým několik cibulí, další sošky slonů, cereálie a čokoládu, další okurky a brambory, plato vajíček. Zážitků měl každý dost. To ale nebylo tento den všechno. Děti si upekly housky a u táboráku jsme opékali špekáčky. Otec Marek pro táborníčky připravil stezku odvahy. Tentokrát vedla do kostela. Mnozí se báli, ale Verunka (6 roků) s Aničkou (5 roků) věděly, že když mají v srdíčku Pána Ježíše, bát se nemusí. A stezku každá sama zvládly!
V pátek jsme se ocitli u chromého, kterého přátelé spouštějí otvorem ve střeše. V prostoru u Božího hrobu děti vytvářely domečky s otvorem ve střeše. A moc se jim povedly! Po poledním klidu se starší děti vydaly po oddílech hledat informace v obci. Měli odpovědět například na otázku: Kolik je na faře oken? Nebo kdy je otevřené koupaliště? Pro mladší děti byla připravená cesta po fáborcích. To už se chýlil večer a blížilo se vyhodnocení tábora. Každý dostal diplom s osobním oceněním a drobné odměny.
Už nám zbyl jen kousek společné soboty, ve které jsme prožili mši svatou a začalo loučení.
Jsme vděční, že jsme mohli prožít požehnaný čas na táboře a dá-li Pán, těšíme se příští rok zase!
Katka a Irča
