Více než deset let jsem se věnovala mysticistickým aktivitám a sebepoznávání.
Věnovala jsem se čarodějnictví a vykonávala kouzla. Stala jsem se vykládačkou věšteckých karet a zapsala jsem se na kurzy, abych si zdokonalila své věštecké schopnosti. Byla jsem certifikovanou mistryní Reiki a učitelkou jógy.
Používala jsem krystaly jako prostředek k léčení, ochraně a manifestaci. Věřila jsem astrologii, manifestovala jsem, čistila a dobíjela svou energii za úplňku. Uctívala jsem přírodu a spolupracovala jsem s čarodějnicemi. Našla jsem své duchovní průvodce a nechala jsem je vést svůj život. Mluvila jsem s „duchem/zdrojem/vesmírem“ a věřila jsem, že mluvím se svým „vyšším já“. Věřila jsem, že si vytvářím svou vlastní realitu a jsem svým vlastním bohem, který ovládá můj život. Myslela jsem si, že konečně znám svůj cíl - uzdravit kolektiv, zvýšit vibrace planety a pomoci ostatním uzdravit se.
Ale za tím vším jsem
zápasila s temnotou, lží a touhou po něčem víc.
Přesto jsem uvízla v koloběhu léčení a „zvyšování úrovně“, neustále jsem vyhledávala další léčebná sezení v různých formách. Přestože každá zkušenost přinesla těkavou úlevu, když pocity vyprchaly,
stále jsem nebyla spokojená. Věřila jsem, že další krize mě jen vyrovnává, zvyšuje moji vibraci a rozluští nějaký tajný kód k harmonii kolektivní planety.
Zatímco jsem tomu všemu věřila, já jsem jen trpěla a byla jsem v hluboké depresi. Toužila jsem cítit se milovaná, vyslechnutá a pochopená. Mé duši chyběl pocit sounáležitosti. Mé tělo bylo v neustálém stavu boje nebo útěku. Mnoho dní jsem si přála, abych nebyla naživu. Trápila jsem se, prožívala jsem pravidelnou spánkovou paralýzu. Myslela jsem si, že když zapálím trochu šalvěje, odříkám zpěv a do každého koutu svého pokoje umístím krystaly, tak to zastavím.
Skutečný omyl
Mýlila jsem se ve všem. To, co jsem ve skutečnosti dělala, bylo připuštění temnoty a lži do mého života.
Právě ty praktiky, o kterých jsem věřila, že mě chrání a spojují s něčím božským, mě jen posouvaly dál do temnoty, dále od Boha.
Během mého působení v New Age jsem
byla zvláštně alergická na slovo Bůh. Téměř jsem si znepřátelila kolegyni z New Age, která nedávno přijala Krista, protože o něm nemohla přestat mluvit. Rozčilovalo mě to, zlobila jsem se a odpuzovalo mě to. Pomyslela jsem si: „
Co se jí stalo? Zbláznila se?” Nedokázala jsem pochopit její radikální přestoupení na křesťanství.
Vzpomínám si na důležitý moment mého odporu, když jsem se nechtěně dívala na film o Ježíšovi, abych uspokojila svého tehdejšího přítele. Moje přesná slova: "
Fajn, podívám se něj jednou, když mě přestaneš prosit."
Tehdy jsem poprvé zažila Boží milost, když mi vyšel vstříc v mé tvrdohlavosti. Setkal se se mnou v mém hříchu a depresi.Dívala jsem se na film o Ježíšovi a hystericky jsem plakala. Přemohl mě
intenzivní pocit lásky, který zalil celou moji bytost. Jelikož jsem vyrůstala v rozvrácené rodině a v dospělosti jsem byla uvězněna v koloběhu toxických vztahů, nikdy předtím jsem necítila lásku. Věděla jsem, že toto je láska, kterou jsem zoufale hledala všemi nesprávnými způsoby. Tehdy
jsem pochopila, že Bůh touží po mém srdci.
Dlouhou dobu jsem se snažila ignorovat tento zážitek, který ve mně zanechal silné dojmy, ale zároveň jsem toužila znovu pocítit tu lásku, kterou jsem tehdy zakusila. Proto jsem se rozhodla
vydat se na cestu za Ježíšem Kristem.
Nikdy předtím jsem nečetla Bibli, ale rozhodla jsem se to změnit. S každou přečtenou stránkou se mi postupně začal
zjevovat Boží obraz. Cítila jsem, jak mi Boží slova přinášejí
vnitřní pokoj a lásku. Modlitby se staly součástí mého každodenního života a díky nim jsem se stále více prohlubovala ve svém vztahu s Bohem.
Ze začátku jsem se bránila chodit do kostela. Měla jsem pocit, že můžu budovat svůj vztah s Bohem i bez toho. Avšak postupně jsem pochopila, že
potřebuji společenství věřících, které by mě podporovalo a inspirovalo na mé duchovní cestě.
Navštívila jsem několik kostelů, než jsem našla ten správný. Byl to biblický sbor, který mi hned padl do oka a do srdce. Toto společenství mi poskytlo nejen místo pro duchovní růst, ale také přátele a podporu, kterou jsem potřebovala.
Tak jsem začala navazovat hluboký vztah s Bohem.
Zcela nová
Nikdy jsem nevěděla, co to znamená mít vztah s Ježíšem. Teď, když to vím, už ho nikdy neopustím. Díky němu se
přetrhly řetězy mé deprese. Už jsem nikdy nezažila další epizodu spánkové paralýzy. Netvrdím, že Kristus vyřeší všechny naše problémy, ale
mám hlubokou radost v Pánu, která zastiňuje jakékoli těkavé štěstí, které mi nabízel můj předchozí život v New Age.
Byla jsem osvobozena jeho Slovem, zažila jsem moc Ducha a lásku Otce a nyní jsem navždy změněna.
Příslušníci
New Age si často myslí, že existuje několik cest k Bohu. Musíte jen najít „svou pravdu“, nebo můžete získat přístup k „Kristovu vědomí“. Nic z toho není pravda. Pravdou je, že neexistuje více cest k Bohu – je jen jedna. Jeho jméno je Ježíš. „
Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřijde k Otci, jen skrze mne.” (Jan, 14-6)
Možná si o mně myslíte totéž, co já o svém kolegovi z New Age: Úplně se zbláznila. Mně to nevadí. Konečně mohu říci, že znám Ježíše osobně a
nic se nedá porovnat s pokojem, nadějí a láskou, které pramení ze správného vztahu s ním. Příteli, putování po cestě New Age vede jen k podvodu.
Modli se za rozlišování ve všem, s čím se setkáš. Všechno srovnávej s Písmem.
Na tomto světě
jsou jen dvě duchovní síly: Bůh a satan. Nedovol nepříteli, aby tě oklamal svou původní lží v rajské zahradě, že můžeš být jako Bůh. Žádné cvičení pod sluncem neudělá toto tvrzení pravdivým.
Existuje jen jeden pravý Bůh a všechna sláva patří jemu.
Modlím se, aby toto krátké svědectví zaselo semínko do vašeho srdce. Cítíte-li se mými slovy usvědčeni, buďte otevření možnosti, že Bůh hledá i vás.
JORDAN TAYLOR
Zdroj:
https://www.thegospelcoalition.org/article/new-age-jesus/
Převzato z
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/,
článek z 15. 7. 2024 naleznete
zde.
