Zamyšlení nad evangeliem 16. neděle v mezidobí - cyklus B
Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: "Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte." Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst. Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi. Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech. (Mk 6,30-34 )
Ježíš je vytížen, lidé ho potřebují, jdou za ním a za jeho učedníky. On může pomoci. A nezbývá mnoho času na odpočinek.
A oni jsou přece také jenom lidé, potřebují občas vysadit z namáhavé práce a někde načerpat nové síly.
Nemá smysl se přepínat – někde to potom praskne. Bez odpočinku nemůže po čase stát naše práce za moc.
A Ježíš to ví a o své učedníky se stará jako dobrý přítel o své blízké (anebo chcete-li – jako otec o své syny).
Přeje svým učedníkům po namáhavé práci trochu klidu, samoty, odpočinku. I usebrání, klidné zamyšlení, bez kterého žádná duchovní práce nemá tu pravou hloubku.
Nechceme-li mlátit prázdnou slámu, musíme něco načerpat studiem, meditací, přátelským duchovním rozhovorem.
Že lidé přicházejí a potřebují pomoc, že únava (neúnava) musí jít stranou – to je sice velká pravda, ale pro chvilku s Bohem se musíme zastavit.
Kdo chce uhasit žízeň, musí se napít.
Kdo chce posílit víru, musí rozjímat.
Rozjímání je důvěrné rozmlouvání s Bohem.
Dostaveníčko s nejlepším Přítelem.
Rozjímání je duchovní objímání Božího slova, v pokoře, v důvěře, v radosti a naději.
Nejdříve se ztišíš a zamyslíš.
V tom se podíváš očima víry.
Po určitém čase zatoužíš po plnosti ve světle Božího poselství a v síle milosti.
Nakonec vyslovíš mocné předsevzetí a tak si vytvoříš malé tajemství.
To bude tvůj duchovní kód.
Vidím – Toužím – Chci!
Člověk se musí zastavit a odpočinout si, udělat si čas, aby byl schopen vidět, slyšet i citlivě reagovat.
I když Ježíš v dnešním evangeliu místo odpočinku šel sloužit lidem, přesto víme z jiných míst, že často odcházel do samoty, na horu, aby se modlil, aby načerpal duchovní sílu. Aby pak mohl podávat ten mimořádný lidský výkon.
Modlitba v klidu je jediný prostředek, kterým se obnovují síly i po sebevětší únavě a namáhavé práci.
Člověk si musí udělat na sebe čas, aby vůbec byl člověkem. Není to sobectví, ale svědectví.
