V tomto článku si můžete přečíst kázání z 13. neděle v mezidobí. Mši svatou sloužit P. Karel Koblížek v kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Českém Těšíně.
Evangelium se odehrává kolem postav dvou žen, které jsou pozoruhodným obrazem vyvoleného lidu a zároveň každého člověka. Hospodin totiž prostřednictvím proroků často oslovuje svůj lid jako dceru, např. od proroka Izaiáše slyšíme – dcero sijónská, nebo také jako nevěstu, kterou si zasnoubil.
První z postav, první z těch žen, je dceruška představeného synagogy. Je jí 12 let. Tedy je to věk, který je podle židovských zvyků věkem zásnub. Nemůže však být zasnoubena, neboť umírá.
Druhou postavou je žena, která už 12 let nemůže být naplno dcerou vyvoleného lidu, protože ji její nemoc, krvácení, jakožto nečistotu, vyřazuje z mnoha oblastí života a cítí sama, jak život neustále uniká z jejího těla.
Obě tyto ženy může zachránit pouze Ježíšův dotek. Ženu, trpící krvácením, Ježíš oslovuje: „Dcero.“ Tím ji znovu začleňuje do společenství Božího lidu, z něhož byla vyřazena, ale nejen to. Ukazuje, že tím dotekem se stává dcerou Otce, jenž ji už nikdy nevydědí.
První dcerou představeného synagogy Ježíš oslovuje podobně jako ženich nevěstu v knize Píseň písní. Říká ji: „Vstaň.“ Vzal ji za ruku a Jeho dotekem se dívka opět probouzí k životu. Znovu ji navrací možnost být zasnoubena a zasnubuje ji se životem a tím nám zjevuje, že On je Životem i Ženichem, po němž vědomě či nevědomě touží celý Boží lid, každá lidská duše.
V obou situacích vidíme, v čem spočívá tento životodárný dotek. Slyšíme slova: „Tvá víra Tě zachránila“ nebo „Neboj se, jen věř.“ Zkušenost obou zúčastněných však zároveň potvrzuje, že v bezprostředním okolí těch, kdo touží po Ježíšově doteku, se vždy najde někdo, kdo bude pochybovat. Dotknout se Ježíše – proč? „Tvá dcera umřela, proč ještě Ježíše obtěžuješ?“ nebo jak říkali učedníci Ježíšovi: „Vidíš přece, jak se lidé na Tebe tlačí a Ty se ptáš: kdo se mě to dotkl?“ Obě situace nám tak poskytují i možnost vybrat si, jak se zachováme. Buď se můžeme jako 12 let nemocná žena odhodlaně přibližovat k Ježíši s vírou a to i navzdory tlačícímu se zástupu. Můžeme jako představený synagogy vytrvale a s vírou přicházet za Ježíšem s upřímnou snažnou prosbou: „Pojď, vlož na ni ruce.“ Nebo z druhé strany můžeme být jako ti, kdo ještě stále nepochopili, kdo je Ježíš. Vyberme si, určitě tu první možnost a přicházejme za Ježíšem s vírou a s vědomím, že On v našem životě vždy může působit a uzdravovat, že může přinášet světlo tam, kde byla tma, život tam, kde byla smrt.
