Vždy než se začnu modlit, si v duchu připomenu, za co bych se chtěla modlit. Je skvělé, že modlitbu můžeme za někoho obětovat. Samozřejmě toto se nevztahuje jen na modlitbu, obětovat můžeme i naše těžkosti, utrpení,…
Modlit se nás už před mnoha lety učil Pán Ježíš. Každý se modlí trochu jiným způsobem. Někdo dá přednost tiché rozjímavé adoraci, jiný hmátne po růženci a další se modlí svými slovy. Na koho nebo na co můžeme ve svých modlitbách vzpomenout?
1. Duše v očistci
Často sama pociťuji i vidím u druhých lidí obrovský smutek v očích na pohřbech. Když nějaká, nám blízká, duše opustí tělo, nás i celou tuto Zem, vnímáme to jako velkou ztrátu. Avšak můžeme mít naději, že tato duše nezanikla, že žije dál, jen trochu někde jinde. Jsme lidé hříšní a ne každý může vstoupit do nebe bez přejití bolestným očistcem. Mám osobní zkušenost s tím, že si můžeme s dušemi v očistci navzájem pomáhat. Když se my za ně budeme modlit, oni se zase budou přimlouvat za nás.
2. Naši bližní
Jednou jsem četla svědectví jednoho člověka, který vyprávěl svůj zážitek, který prožil mimo své tělo. Popisoval, jak viděl peklo a psal, jak se hodně divil, kolik z jeho známých tam viděl. Zasáhlo ho to natolik, že se snaží evangelizovat všude, kde přijde. Někdy však jen mluvení nepomáhá… Někteří lidé mají zatvrzelá a tvrdá srdce, které může obměkčit jedině vroucí modlitba k Bohu o milost pro takovéto duše.
3. Vlažné duše
Takové Pán Bůh nesnáší, protože takoví lidé se snaží jít jakousi „střední“ cestou, která však neexistuje. Je buď úzká, trnitá nebo široká cesta… nic mezitím.
4. Duše, za které se nikdo nemodlí
I takové duše existují a potřebují modlitební pomoc.
5. Kněží, řeholníci a zasvěcené osoby
Ačkoli se nám někdy může zdát, že takové osoby modlitbu nepotřebují, opak je pravdou. Ďábel nejvíc pokouší duše, které jsou blízko Bohu. Je to jakoby myslivec postřelil dvě husy, jedna z nich by se stále snažila utéct, i když by třeba byla zraněná a pokulhávala a jedna z nich by ležela mrtvá na zemi. Myslivec půjde za tou, která mu bude chtít uprchnout a tu mrtvou nechá ležet, ta mu neuteče…
6. Církev
Církev je sice svatá, ale lidé v ní jsou hříšní, a když se církev modlí, tak toto společenství žije a rozrůstá se.
7. Mír ve světě
Války ničí životy mnoha lidem, kteří přijdou o své blízké, o svůj domov,…
8. Děti a mládež
Děti přicházejí jako nová generace, která potřebuje spoustu modliteb v tomto nelehkém moderním světě… některé děti se ani nenarodí, některé jsou v dětských domovech, rozvedených rodinách, jiné si v pubertě nechávají kazit tělo tetováním, kouřením, drogami anebo si nechají změnit pohlaví…
9. Za uzdravení
Tato intence se v našich prosbách objevuje asi nejčastěji. Kdo by nechtěl být stále mladý, zdravý a krásný… avšak i utrpení má v sobě něco tajemného. V utrpení se člověk může propojit s jinými trpícími lidmi nebo i s trpícím Kristem nebo může utrpení za někoho obětovat. Můžeme se modlit o uzdravení, ale vždy bychom měli pamatovat i na Boží vůli, která je pro nás vždycky tou nejlepší volbou, protože Bůh vidí do minulosti, přítomnosti i budoucnosti a On chce hlavně naši spásu. Kolikrát si říkáme: „Proč?“ Ale já věřím, že jednou předstoupíme před Pána Boha a On nám to vysvětlí.
10. O šťastnou hodinu smrti
Kdy zemřeme, to nikdo z nás neví, proto bychom se měli na tuto chvíli připravovat celý život. Můžeme se modlit o to, abychom zvládli poslední boj a zvítězili tak nad zlem.
11. A to nejlepší nakonec
Můžeme se modlit o posílení naší víry, o dary a ovoce Ducha Svatého, o vnitřní klid a pokoj a o odpuštění hříchů.
