* Biskup Strickland hovoří o důležitosti být solí a světlem při evangelizaci. * Apoštolové jsou povoláni svědčit o pravdě, kterou je Kristus. * Kristus je naplněním zákona a proroků, zjevení začíná Starým zákonem.
* Lidé se potřebují zastavit a poslouchat tlukot Svatého Srdce Ježíšova, činit pokání.
V dvoudílné epizodě
The Bishop Strickland Show tento týden biskup Joseph Strickland hovoří o zastavení se při poslechu
Nejsvětějšího Srdce, o odvaze být solí a světlem při evangelizaci a obrácení lidí kolem nás a o tom, jak je Kristus naplněním zákona a proroků.
Biskup začíná epizodu komentářem části horského kázání, ve které Kristus nazývá učedníky solí země. Strickland, který se na úryvek dívá ve světle svátku svatého Barnabáše, poznamenává, že světec nebyl jedním z původních apoštolů, ale připojil se k jejich počtu jako jeden z jejich nástupců.
Strickland říká, že něco podobného jako tato monstrance je potřeba i ve Spojených státech, protože všichni jsou povinni dělat zadostiučinění za své hříchy, jakož i za hříchy jiných a za hřích, který „škrtí“ Církev. To, co lidé nyní potřebují, je podle biskupa "
kající smýšlení za všechno."
"
Dá se říci, že teď by měl mít každý den kající tón, protože je toho mnoho, za co je třeba dělat pokání," říká.
Jak slovo „apoštol“ znamená svědek, Strickland říká, že je pro nás připomínkou, že toto slovo se neaplikuje pouze na dvanáct apoštolů, ale že „
základní kvalifikací pro apoštola je svědectví.“ Biskupové, jako nástupci apoštolů jsou povoláni, aby svědčili o pravdě, kterou je Kristus.
„
Myslím, že [tato pasáž] je velmi důležitá, protože nás všechny jako pokřtěné křesťany svět zoufale potřebuje, a zvláště ty, kteří jsou pokřtěni a znají plnost svátostí v naší katolické víře, svět nás potřebuje, sůl a světlo, jako nikdy předtím, “ říká a dodává, že pro Krista je
„
velmi charakteristickým obrazem“ ptát se,
k čemu by byla sůl, kdyby ztratila chuť, ale byla pošlapána nohama.
"
Sůl", pokračuje Strickland, má „
obrovskou příležitost“ ochutit zemi a šířit evangelium. To je připomínka, že
pokud žijeme jako sůl pro zem, pak žijeme podle slavného povolání. Ale jestli to neuděláme, odmítneme výzvu našeho křtu ke svatosti, schováme své světlo pod keř a „neodvážíme se [neodvažuji se] osolit věci, protože se nechci dostat do potíží, nechci přijít o své postavení,“ jsme způsobilí k pošlapávání.
Strickland tvrdí, že
pokud bychom toto povolání odmítli, byli bychom na tom hůř než ti bez křtu, kteří nikdy neměli možnost být solí a světlem.
„
Ve světě, který bloudí v temnotách a ztrácí chuť evangelia, ztrácí Kristovo světlo, zoufale potřebujeme, aby se Kristovo tělo, mystické tělo Kristovo, kterým jsme my, Církev, postavilo a bylo radostné a silné jako svatí z dávných dob,“ tvrdí biskup . Za příklad toho, jací by měli být katolíci, považuje
svatého Bonifáce, který vyťal strom zasvěcený uctívání Thora a z jeho dřeva postavil kostel.
Na konci první části Strickland přečte svůj
poslední list o poslechu bití
Svatého Srdce Ježíšova, ve kterém vyzývá lidi, aby se zastavili a poslouchali zmíněný tlukot uprostřed narůstající "bouře", která ohrožuje Církev.
Strickland říká, že důvodů pro napsání dopisu bylo několik, přičemž se podíval na věci, kterými se již zabýval v Církvi a ve společnosti, na blížící se prezidentské volby a že se cítil "povinný" říci lidem, že když se zastavíme, snad se začneme "probouzet” a jasněji slyšet, v kontextu měsíce Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie.
„
Trocha ticha nám velmi pomůže překonat hluk života, a všechny naše životy jsou hlučné a snadno se můžeme nechat hlukem tak rozptýlit, že ve skutečnosti neslyšíme nic,“ říká. "
To všechno dohromady mě opravdu přimělo podělit se o toto poselství a vyzvat lidi, aby se zasvětili Nejsvětějšímu Srdci Kristovu skrze Neposkvrněné srdce Panny Marie."
Strickland začíná druhou část komentářem k další část
Kázání na hoře, tentokrát když Kristus říká, že nepřišel zákon zrušit, ale naplnit. Upozorňuje na Kristovu poznámku, že
kdo poruší jedno z nejmenších přikázání a učí to jiné, bude nazván nejmenším v nebeském království, přičemž poznamenává, že
na jiném místě Kristus řekl, že kdyby někdo pohoršoval maličkého, bylo by lepší, kdyby tomu člověku uvázali na krk mlýnský kámen.
Pasáž, kterou Strickland komentuje, by podle něho měla být "
dobře známá na celém světě, v každém koutě Církve," protože
v současnosti se "porušuje." Říká, že je to, jako bychom se rozhodli ignorovat předmětný úryvek, avšak ignorujeme jej "na vlastní nebezpečí." S poznámkou, že zná Krista, ale musí ho znát lépe, a že jeho vlastní láska ke Kristu je nedokonalá, Strickland dodává, že
jsme „vyzváni“ očistit svou lásku tím, že budeme otevřenější jeho milosti.
Strickland obrátil svou pozornost ke konceptu naplnění zákona a prorokům a uvažuje o tom, jak důležitá byla pro Izraelity Kristova slova. Zatímco Izraelité znali Boha, neznali Ho jako Trojici, jak zjevil Kristus. Dodává, že Kristus je vtělený Zákon, a pokud by někdo přišel zrušit zákon, byl by to Kristus. Tento úryvek nám jako takový připomíná skutečnost, jak se biskup domnívá, že zjevení začíná Starým zákonem a je naplněno v Kristu, vtěleném Slově.
Jako byl Kristus přítomen při stvoření světa, zůstává přítomen i dnes, a tak to musíme „
přijmout a pochopit, že všichni musíme s láskou, ale jasně odmítnout takzvané nové proroky dneška, kteří nám říkají přesně to, co nám Ježíš říká, že nemůžeme dělat: zrušit zákon a proroky a říci: 'Ach, my jsme dospěli k novému chápání.'”
“
To není to, co říká Kristus!” uvádí Strickland. „
Kdyby měl někdo povolení měnit zákon a proroky, tak by to byl Boží Syn, který je vtěleným zákonem, ale nádherně nám ukazuje, že zjevení je narůstajícím odhalením, až se dostane do bodu, kdy Ježíš Kristus stojí ve světě, mluví se zákoníky a farizeji, mluví s Ponciem Pilátem a je vtělenou Pravdou, ukazuje jim Pravdu.”
Na konci druhé části Strickland rozebírá
prohlášení kardinála Roberta Saraha, ve kterém Sarah varuje, že africká „akademie“ by si měla dát pozor, aby se „nenakazila“ nemocemi, které jí „chtěl vnutit“ duch Západu, duch, který se podle kardinála „bojí hledání pravdy.“
To, co Strickland na vyjádřeních kardinála Saraha ocenil, je to, že kardinál poukázal na “realitu, které čelíme.” „
Příliš mnoho lidí odmítá pravdu, protože jsou zkompromitovaní a jejich zkaženost by se odhalila, kdyby pravda opravdu vyšla najevo,“ říká, přičemž je přesvědčen, že jde o „klíčovou část toho, s čím máme co do činění.“
Důvod, proč lidé říkají, že přikázání a zákon se musí změnit, tvrdí Strickland, je ten, že oni sami podle nich nežijí. To, co dělají, je snaha změnit Krista a "poselství", velká část odmítání pravdy se týká neochoty změnit svůj život. Z toho plyne neochota poslouchat nebo ohlašovat pravdu. Pravdu je ale třeba ohlašovat a poslouchat, protože pravda nás osvobozuje.
Ke konci druhé části Strickland poznamenává, že největší monstrance na světě byla používána v procesích Božího Těla jako odškodnění za zvěrstva spáchaná během španělské občanské války.
Strickland říká, že něco podobného jako tato monstrance je potřeba i ve Spojených státech, protože všichni jsou povinni dělat zadostiučinění za své hříchy, jakož i za hříchy jiných a za hřích, který „škrtí“ Církev. To, co lidé nyní potřebují, je podle biskupa "
kající pocit za všechno."
"
Dá se říct, že teď by měl mít každý den kající tón, protože je toho mnoho, za co je třeba dělat pokání," říká.
Jestli chcete vidět všechny předchozí díly
The Bishop Strickland Show,
klikněte sem a navštivte stránku LifeSite'Rumble venovanou The Bishop Strickland Show.
Zdroj:
https://www.lifesitenews.com/news/bishop-strickland-those-who-wish-to-change-gods-commandments-dont-actually-live-them/,
Převzato z
https://www.lifenews.sk/,
článek ze 17. 6. 2024 naleznete
zde.
