V jednom klášteře ve Francii žila jistá velmi zbožná řeholnice Marie Markéta Alacoque. Vyznačovala se velkou zbožností vůči Nejsvětější svátosti Oltářní. Když jednou pohroužená v modlitbách klečela před oltářem, zjevil se jí Pán Ježíš a ukázal jí své Božské Srdce.
Dokola bylo ozářeno plamenem, průhledné jako křišťál a zářilo jako slunce. Dokonale byla na něm viditelná rána, která zůstala po probodnutí kopím. Kolem Srdce se nacházela trnová koruna, nad kterou byl kříž.
Pán Ježíš oslovil Markétu: „
Hle, podívej sem na toto Srdce, které tak miluje všechny lidi, že se rozpaluje za ně horkou láskou, aby jim dokázalo, jak je miluje. Místo díků však mnozí jsou vůči mé lásce nevšímaví a neuctiví ke svátosti lásky, k Eucharistii."
V oktávě svátku Božího těla se znovu zjevil Pán Ježíš Markétě, ukázal jí své Srdce a požádal ji, aby se vždy v pátek po oktávu Božího těla konala zvláštní slavnost k úctě Božského Srdce.
Úcta k Božskému Srdci Ježíšovu je ve své podstatě zasvěcení a vynáhrada. Tyto dva úkony úcty vynikají nad všechny její ostatní projevy a zároveň jsou vnitřně spojeny.
▪️SMYSL ZASVĚCENÍ
Proč se zasvěcujeme Božskému Srdci Ježíšovu a ne přímo Ježíšovi?
Protože víra v Ježíše, která je požadována od křesťana, je vírou v lásku a láska je symbolizována srdcem. Vtělení a vykoupení jsou dílem lásky, přičemž zasvěcení je smlouvou lásky.
Když se darujeme Ježíšovi, On se nám daruje ještě více. Od chvíle, kdy se oddáme Ježíšovu Srdci, stáváme se více jeho vlastnictvím. Zasvěcení nespočívá jen v tom, že se pomodlíme zasvěcující modlitbu.
Zasvětit se Božskému Srdci Ježíšovu znamená přijmout nový život, dát vlastnímu životu nový smysl. Je nutné hluboce se proměnit, a tím změnit celý svůj život. A proto
každé jedno zasvěcení předpokládá dvojí změnu:
1️⃣ dobrovolně opustit všechno světské,
2️⃣ úplně se darovat.
To lze udělat tak, že do vlastního srdce vložíme Ježíšovo Srdce s jeho city, s jeho bolestmi, s jeho touhami, s jeho chtěním. Nebude to lehké ani bezbolestné, protože zjevení sv. Markéty Marie Alacoque obsahuje nejen výzvu k zasvěcení, ale také stejně jasnou výzvu k vynáhradě.
▪️SMYSL VYNÁHRADY (zadostiučinění)
Svátek, o který žádal Pán Ježíš sv. Markétu Alacoque, a který měl být ustanoven v Církvi, byl určen k vynáhradě za urážky skutečné Ježíšovy přítomnosti v Nejsvětější svátosti. Kvůli tomu se má během pobožnosti k Božskému Srdci Ježíšovu modlit zvláštní odprosení, neboť vynáhrada má co do činění s hříchem. S hříchem, který je nejen urážkou Boha, ale zejména odmítnutím nesmírné lásky.
Zároveň je třeba zmínit, že podle právního hlediska chápání vynáhrady zdůrazňuje
cenu, kterou je třeba platit za hřích. Z citového hlediska vynáhrada chce "
potěšit Božské Srdce Ježíšovo, kterým hříšníci pohrdají."
Konečně
skutečnou vynáhradou je samo Srdce Ježíše Krista. To nemůže nikdo jiný nahradit. Božské Srdce Ježíšovo probodnuté pro naše hříchy je největší vynáhradou.
Vynáhrada nezaostává za zasvěcením. Svátek Božského Srdce Ježíšova, smírné sv. přijímání v první pátky měsíce a konání svatých hodin jsou nejlepším výrazem tohoto druhého stanoviska úcty k Božskému Srdci Ježíšovu.
Samotné velké papežské encykliky o uctívání Božského Srdce Ježíšova, které vydali Lev XIII., Pius XI. a Pius XII., teologicky a pastoračně zpracovávají a doporučují zasvěcení a vynáhradu.
Text a obrázek připravil: Mikuláš Maria Lipták - Rytíř Neposkvrněné
Převzato z
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/,
článek ze 7. 6. 2024 naleznete
zde.