Téma potratu znepokojuje právem stále větší okruh lidí. Zastánci interrupce poukazují často na právo ženy na sebeurčení. („Mé břicho patří mně.“) Odpůrcům interrupce se předhazuje, že myslí jen na dítě, a ne na matku, která si tím, že se uváže k dítěti, zpacká celý život…
Vzhledem k této námitce je pozoruhodné vědecké šetření, které provedla psycholožka Marie Simonová z wüerzburgské univerzitní kliniky. Podle ní dvě ze tří žen po potratu mají „po dlouhou dobu pocity lítosti a viny, jakož i stavy strachu nebo těžké deprese.“ K tomu přistupují často také tělesné potíže: migréna, poruchy srdečního rytmu či žaludeční a střevní potíže. Vznikají také problémy ve vztahu k partnerovi: pocit nenávisti, citový chlad, náladovost až frigidita poznamenávají sexuální soužití. Psycholožka poukazuje na to, že se žena po potratu necítí volná nebo vysvobozená, nýbrž „často po léta nenachází vnitřní pokoj a stabilitu.“ Mnohé z dotázaných udaly, že by se bývaly rozhodly pro dítě, kdyby jejich partner souhlasil a proti interrupci se vyslovil.
Další námitka jmenovitě na adresu křesťanských odpůrců interrupce zní, že poukazováním na Boha a páté přikázání způsobují ženám výčitky svědomí, které by jinak neměly…
Se zřetelem k oběma námitkám je pozoruhodné vyznání jedné z nejoblíbenějších hvězd německého světa šlágru, Wenke Myhreové v ilustrovaném časopise „Bunte“ v rámci jedné série.
Pod titulem „Lituji“ se vrací k potratu svého pátého dítěte před čtyřmi roky. Nezaujímá žádný náboženský postoj, podle všeho není křesťanka. Jinak by věděla něco o možnosti odpuštění. Toto svědectví 42leté televizní hvězdy ale ukazuje, jak velice škodí interrupcí žena sama sobě.
„Pláču o své páté dítě. Dala jsem ho vyhnat. Lituji jak pes. Že jsem já, která miluje děti a která čtyři děti má, že jsem si jedno dítě dala vzít, nemohu ještě dnes pochopit. Ještě dnes, čtyři léta po tom, cítím smutek, lítost a zoufalství, když na to myslím. Bylo to pozdě na podzim. Michael (Phlegar) vězel až po krk v přípravách na svou televizní šou k 100. narozeninám automobilu. Cestoval světem křížem krážem. Také já jsem bojovala jako lev s časem. A do toho všeho jsem otěhotněla, aniž bych to plánovala. Byla jsem v druhém měsíci. Mluvila jsem s Michaelem. Říkal, že se v 52 letech cítí příliš starý na to, aby se stal ještě jednou otcem. Mně bylo tehdy 38, Michael byl proti tomu, abych dítě donosila. Tak jsem tu stála zcela sama.
Jednala jsem více nebo méně v tranzu. Učinila jsem rozhodnutí, kterého dnes lituji víc než jakéhokoli jiného rozhodnutí ve svém životě. Ráda bych leccos zaplatila, kdybych to mohla dnes zvrátit. Jsem přesvědčena, že mnohé, které učinily stejné rozhodnutí jako já, poté po léta v nitru pláčou. Bolí to ještě stále tolik, že o tom mluvím. Také proto, poněvadž věřím, že tím pomohu jiným ženám.
Moje rada: Rozmyslete si to pečlivě. Já jsem měla potom hrozný čas. Lituji toho.“
Převzato z časopisu Světlo 17/1996
