V tomto článku si můžete přečíst tři příběhy lidí, kteří zakusili Ducha Svatého ve svém životě.
Byl jeden chlapec, který chodil s dívkou jménem Justýna. Po nějaké době ho jeho přítelkyně opustila a on to nemohl přenést přes srdce a stále pořád naléhal na Pána Boha, aby se on s Justýnou dali zase dohromady. Tento mladík šel na setkání a vroucně se modlil, aby tam přišla i Justýna. Sedl si ke skupince lidí a záměrně vedle sebe nechal po své pravici i levici volnou židli. Modlil se, aby přišla jeho milá a sedla si vedle něho. Po chvilce přišla jedna dívka a sedla si vedle něho a za chvíli druhá dívka, která si sedla na poslední zbylou volnou židli také vedle něj. Hoch byl zklamán tím, že ani jedna z dívek nebyla tou, na kterou čekal. Začal program setkání a hned na úvodu poprosil jeden z organizátorů akce, aby se lidé seznámili s těmi lidmi, vedle nichž sedí. A tak kluk podal ruku jedné dívce, řekl ji své jméno a ona řekla: „Jmenuji se Justýna.“ Když se otočil na druhou dívku a představil se jí, ona taktéž odpověděla: „Jsem Justýna.“ A tak nakonec Pán Bůh přece jen jeho prosbu vyslyšel, protože vedle něj neseděla jen jedna Justýna, ale hned dvě Justýny. Mladík pochopil, že ho Pán Bůh nevolá k manželství s Justýnou, s kterou chtěl sdílet svůj život, proto si našel jinou dívku.
Jeden člověk před obchodem uslyšel najednou hlas, který mu říkal: „Vejdi do obchodu a udělej tam stojku.“ Muž se nad touto prazvláštní myšlenkou zarazil a řekl si, že nebude dělat ze sebe přece hlupáka… Na druhé straně (v obchodě) byl člověk, který k Bohu vynesl prosbu: „Bože, jestli existuješ, udělej, aby tady teď někdo přišel a udělal stojku.“ Muž, který dostal vnuknutí od Ducha svatého, nakonec opravdu šel, stojku udělal a druhý již věřící s úžasem ve své duši v tichosti řekl: „Bože, Ty skutečně existuješ.“
Jedna žena v kostele uslyšela ve své duši hlas, který ji povzbuzoval k tomu, aby šla za osobou, která seděla před ní na vozíčku a aby jí řekla: „Vstaň a choď.“ Na tuto výzvu nereagovala, protože si myslela, že se jedná jen o její myšlenky a ne o Ducha svatého. Za chvíli znovu v sobě ucítila, aby šla a udělala to. Začala se modlit o rozlišení, jestli to skutečně po ní Pán Bůh chce. V mysli se jí točily myšlenky: co když to nevyjde… Já přijdu, řeknu: „Vstaň a choď!“ a on zůstane sedět… Po třetím pokynu, aby šla, se zvedla, přišla k nemocnému a řekla: „Pán Ježíš Ti říká, vstaň a choď!“ A chorý skutečně vstal a šel.
