Arcibiskup Józef Górzyński z diecéze Varmia na severu Polska sloužil v neděli slavnostní mši svatou ve starobylém Hnízdně (Gnízno), původním sídle polských králů, na památku svatého Vojtěcha. Hodové slavnosti se zúčastnilo třicet biskupů z Polska a zahraničí.
Během své homilie se zeptal věřících, shromážděných na náměstí před katedrálou, na několik otázek, které stojí za zamyšlení a to každá zvlášť:
„Máme dnes následovníky svatého Vojtěcha?“
Velmi správná otázka, zejména s ohledem na počet tam shromážděných biskupů. Svatý Vojtěch byl totiž biskupem Katolické církve a tedy pod jeho následovníky musíme rozumět především biskupy. Byl biskupem, který dvakrát opustil svůj biskupský úřad v Praze na protest vůči tomu, že
se věřící nechtěli vzdát mnoha svých pohanských zvyků a neřestí. Odmítl je zkrátka „provázet“ a „naslouchat“ jejich přizpůsobování se světu a době. Máme takové biskupy?
Druhá otázka zněla:
„Existuje v naší západní kultuře něco, za co bychom zemřeli?“
Tak jako svatý Vojtěch za svou víru. Nic takového se však v moderní západní civilizaci, zdá se, nenachází. Arcibiskup Górzyński se proto ptá: „
Co se to děje v západní křesťanské civilizaci?“ V odpovědi na tuto otázku citoval amerického jezuitu Johna C. Murrayho, který před lety popsal moderní západní kulturu jako takovou, která „
dala svým občanům vše, kvůli čemu se vyplatí žít, ale nic, za co by se vyplatilo zemřít.“
Toto se stalo, potvrdil arcibiskup a uvedl i
základní důvody, proč moderní západní civilizace selhala:
„
Protože je postavena na trojím popírání, které způsobilo zničení křesťanské civilizace přímo v jejích kořenech: na popírání metafyzické reality,
na popírání nadřazenosti duchovní sféry nad hmotnou a na popírání nadřazenosti společenské reality nad individuální. Jejím nejvýraznějším rysem je hluboký materialismus.“
Následuje zásadní otázka:
„Jak můžeme potom v takovém světě pochopit Ježíšova slova: Kdo miluje svůj život, ztratí ho, a kdo svůj život nenávidí na tomto světě, zachrání si ho pro věčný život?“ (Jan 12,25)
Poslední důležitá otázka zněla:
„Vidíme sílu víry a modlitby při řešení problémů moderního člověka?“
A my můžeme dodat: Nebo
vidíme jen spoléhání na „vědu“, „odborníky“ a „pokrok“?
Kam se poděla víra a modlitba, když zde byly téměř tři roky omezovány či zcela zakazovány bohoslužby, udělování svátostí, či veřejná procesí? Když se takové množství kněží skrývalo na svých farách a neudělovali svátosti ani umírajícím, (!) aby se nenakazili. Když se dezinfikovaly ruce před přijímáním Božího Těla, aby se přijímající nenakazili!!! Nehledě na to, že samotné přijímání na ruku je projevem oslabené víry v reálnou přítomnost Božího Syna v Nejsvětější svátosti.
Kam se poděla víra a modlitba, když bylo třeba navštívit prarodiče a místo návštěvy se posílaly sms zprávy, nebo se jen mávalo za zavřeným oknem, ještě i s dvěmi nasazenými rouškami a rukavicemi?
Odpovědět na jednotlivé otázky si může každý sám.
A pokud nachází v moderní západní civilizaci nějakou hodnotu, za kterou se vyplatí zemřít, může to dokázat. Avšak po zkušenostech s chováním lidí během velkého pandemického cvičení se spíše ukázalo, že nejsou ochotni riskovat ani kvůli svým rodičům, natož ještě položit život za shnilou a degenerovanou moderní západní civilizaci.
BM
Převzato z
https://christianitas.sk/,
článek z 29. 4. 2024 naleznete
zde.
