4. května si připomínáme památku sv. Floriána, patrona hasičů. Ne všichni možná tuší, že tento světec prožil svůj život v Rakousku poblíž našich hranic. Navštivte dnešní Sankt Pölten v Dolním Rakousku, kde se sv. Florián narodil, Enns a St. Florian poblíž Linze v Horním Rakousku, kde se odehrávaly poslední chvíle jeho života!
Na podkladu starých zápisků vzniklo v letech 810/820 Passio Sancti Floriani, spis o umučení svatého Floriána, který nabízíme k přečtení včeně fotografií ze zmiňovaných míst.
Za vlády císařů Diokleciána a Maximiana bylo nařízeno další pronásledování křesťanů. Křesťané prožívali různá utrpení a mučení, která velmi zbožně a statečně snášeli. Někteří uprchli do hor nebo se ukryli v jeskyních. Křesťané ve městech byli tyranskými muži až do krve mučeni.
V těch dnech přišlo za místodržitele Aquilina nařízení císařů také do provincie Ufernorikum, území mezi Dunají a hlavním alpským hřebenem v okolí dnešního Linze. Aquilinus odešel do tábora Lauriacum (Lorch) v dnešním městečku Enns a začal energicky pronásledovat křesťany. Čtyřicet z nich bylo zajato, dlouze mučeno a uvrženo do vězení.
Když se ve svém domově u města Cetium (St. Pölten) v Dolním Rakousku doslechl bývalý šéf kancléřství Florián o událostech v Lorchu, rozhodl se s radostí křesťanům přispěchat na pomoc. Řekl svému lidu: „Musím jít k místodržiteli do Lauriaca a tam osvobodit mnoho mučedníků pro Kristovo jméno.“ Rozloučil se se svými lidmi a vydal se na cestu. Když se Florián přiblížil k Lauriacu, vstoupil na most, který vede přes řeku. Na něm potkal své bývalé vojenské spolupracovníky, kteří tam stáli na příkaz místodržitele. Florián se jich zeptal: „Na co zde čekáte?“ Odpověděli: „Ještě jsi neslyšel o zákonu císaře, který se dostal až k místodržiteli a přikazuje, že všichni lidé musí přinést oběti bohům? Jinak zahynou strašným mučením.“ Když to Florián uslyšel, řekl: „Bratři a kamarádi, proč hledáte jiné? I já jsem křesťan. Jděte za místodržitelem a nahlaste mu, že jsem křesťan a že jsem tady.“ Vojáci ho zatkli a odvedli k místodržiteli. Říkali si: „Proč bychom měli hledat jiné, když náš vedoucí úřadu Florián prohlašuje, že je křesťanem?“
Když Floriána místodržitel uviděl, podivil se: „Floriáne, co o tobě říkají? Pojď, obětuj bohům, jako já a tví kamarádi. Budeš s námi žít a nebudeš potrestán jako opovrhovatelé bohů podle rozkazů císaře.“ Florián odpověděl: „To neudělám. Ale ty jednej podle svých pokynů.“ Pak se místodržitel rozzlobil a nařídil vojákům Floriána mučit, aby alespoň neochotně obětoval bohům. Svatý Florián ale pozvedl svůj hlas k Bohu a řekl:
„Pane, můj Bože! Na tebe jsem spoléhal a nemohu tě zapřít, tobě sloužím a tobě se odevzdávám jako oběť. Ať mě chrání tvá spravedlnost. Ať je chváleno tvé jméno na nebi i na zemi. Pane, daruj mi sílu vytrvat a přijmi mě mezi své svaté bojovníky, kteří poznali tvé svaté jméno již přede mnou. Obleč mě, Pane, zářícím oděvem své moci a posiluj mne svým svatým Duchem. Nedopusť, abych byl přemožen Zlem, ale veď mě po cestě své mocné spravedlnosti, abych tě chválil a zpíval píseň chvály. Ty jsi oslavován navěky! Amen.“
Když to uslyšel místodržitel Aquilinus, vysmál se mu a řekl: „Co to říkáš za nesmysly, vysmíváš se snad příkazu panovníka? Obětuj bohům!“ Florián odpověděl: „Když jsem ještě vykonával vojenskou službu, už tehdy jsem tajně uctíval Boha. Máš moc nad mým tělem, ale mé duše se nemůžeš dotknout. Jejím Pánem je pouze Bůh. Dodnes jsem se řídil příkazy soudců. Poslechl jsem, jak se na vojáka patří. Ale nikdo mě nepřesvědčí, abych obětoval démonům.“ Tehdy se místodržitel rozhněval a nařídil Floriána zbít. Florián odvětil: „Zuřte, dokud máte nad mým tělem moc. Ale jestli chcete vědět, že se vašeho mučení nebojím, zapalte hranici a já ve jménu svého Boha vystoupám nad ní.“ A vojáci jej znovu začali bít. Místodržitel s ním dál mluvil: „Obětuj, Floriáne, a osvobodíš se od mučení.“ Svatý Florián odpověděl: „Brzy přinesu opravdovou oběť svému Pánu Ježíši Kristu. Poctil mě tím, že mi umožnil prožít tuto hodinu a uvedl mě do radosti.“ Během těchto slov jej nechal místodržitel opět zbít. Svatý Florián velmi radostně a šťastně zpíval Bohu písně chvály. Poté bylo nařízeno Floriánovi prolomit ostrým železem lopatky. Florián pak ještě více chválil Boha a radoval se z toho, že je křesťanem.
Místodržitel poznal, že se situace vymkla kontrole. Nařídil proto trest smrti. Přikázal Floriána odvést k řece Enns a shodit jej z mostu. Světec odcházel, jako by ho vedli ke koupeli. Přišli na místo, kde ho měli shodit. Tam mu na krk přivázali velký kámen. Florián ještě požádal vojáky, zda mu dovolí se pomodlit k Bohu. Svatý Florián se ve vzpřímené poloze obrátil k východu, vztáhl ruce k nebi a začal říkat: „Pane Ježíši Kriste, přijmi mou duši...“ Modlil se asi hodinu. Vojáci byli zděšeni a stáhli se stranou. Poté přišel rozzlobený mladík a zakřičel na ně: „Proč tam stojíte a neplníte příkaz místodržitele?“ Mezitím srazil Floriána z mostu do řeky. Všichni okolo viděli, že Floriánovy oči se změnily. Vstoupil s radostí do věčného života, který Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. To se událo 4. května 304.
Poté, co řeka přijala Kristova mučedníka, rozbouřila se a stoupající vlny vynesly jeho tělo na vyčnívající skálu na břehu. Na Boží příkaz přiletěl orel a chránil mrtvolu svými křídly roztaženými ve tvaru kříže. Svatý Florián se zjevil hluboce věřící ženě Valerii s prosbou, aby ho pohřbila na tajném místě v zemi. Dal jí přesné informace o místě, kde ho najde. Po tomto vidění žena zapřáhla tažná zvířata a rychle odjela k řece. Ze strachu před pohany zakryla tělo na voze křovím a listím, aby vůz vyvolával dojem, že si chce opravit plot na své malé zahradě. Cestou na určené hrobové místo se zvířata pod silnými slunečními paprsky vyčerpala. Zastavila se a dál už nemohla pokračovat. V nouzi se žena modlila k Pánu o pomoc. Okamžitě na tom místě vytrysknul silný pramen, který tam teče dodnes. Tažná zvířata se napila z pramene a s obnovenými silami přešla k místu, který ženě naznačil svatý Florián. Stále hrozilo nebezpečí příchodu vojáků, proto bylo tělo uloženo do země velmi rychle.
Na počátku 9. století byl nad hrobem postaven klášter augustiniánů kanovníků, perla baroka. Zde dodnes dochází k mnoha uzdravením díky milostem, které Bůh dává svatému Floriánovi. Načerpejme z tohoto pokladu i my!
