V úvodní modlitbě ze slavnosti Zmrtvýchvstání bylo několik důležitých zmínek.
Bože, tvůj jednorozený Syn
slavně přemohl smrt a otevřel nám nebe;
prosíme tě:
dej, ať ve světle jeho vzkříšení
vstaneme k novému životu,
a obnov nás svým Duchem,
abychom směřovali k tobě do nebeské slávy.
„Ježíš přemohl smrt“ – to má být naše trvalá jistota
„otevřel nebe“ – pro koho to dělal? Pro nás!
Následují prosby:
„ať vstaneme k novému životu“ – jestliže někdo dobře prožije velikonoční poselství, tak ho to vede k tomu začít nově, lépe, chce být tím, kdo věrohodněji jde za Kristem
„obnov nás svým Duchem“ – potřebujeme být obnoveni, obnovit původní horlivost, kdy jsme bývali zbožnější, jednoznačnější, důslednější. Pak je zde poslední prosba: „abychom směřovali do nebeské slávy“ – nedokážeme si představit, co to je nebe, ale víme, že to pro nás Pán připravil, a že je to tam úžasné, že nás to má motivovat, abychom o to stáli a tomu také podřídili všechno svoje rozhodování.
Kdybych měl shrnout to, co ve svatém třídenní (od zeleného čtvrtka do dnešního večera) prožívali apoštolové, a co máme prožívat i my, tak by se to dalo shrnout do hesla „Nebylo už řešení a pak přišlo vzkříšení“.
