Myšlenka z listu - ŽENÁM - od Jana Pavla II.
Kniha Genese hovoří o stvoření jako celku symbolickou, ale hluboce pravdivou řečí: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím: jako muže a ženu je stvořil“ (Gn 1,27). Boží stvořitelský čin se rozvíjí podle přesného plánu. Především je řečeno, že člověk byl stvořen – „k Božímu obrazu a podobě“ (srov. Gn 1,26). Je to formulace, která ihned objasňuje zvláštnost člověka v celém díle stvoření. Pak se říká, že je od počátku stvořil jako „muže a ženu“ (Gn 1,27). Písmo svaté samo podává výklad tohoto údaje: člověk, ačkoliv je obklopen nesčetnými tvory viditelného světa, si uvědomuje, že je sám (Gn 2,18). Bůh zasahuje, aby mu pomohl vymanit se z této osamělosti: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou“ (Gn 2,18). Do stvoření ženy je tedy vepsán od počátku princip pomoci: je třeba si uvědomit, že se nejedná o pomoc jednostrannou, nýbrž vzájemnou.
