V předchozích dílech jsme se mohli seznámit s poutním místem Obyčtov na Vysočině, s jeho vznikem a historií, studánkou a kostelem, který je dílem Jana Blažeje Santiniho Aichla a se snahou o obnovu tohoto místa. Tento díl je duchovním zamyšlením nad souvislostí kostela a pramene, nad tím, jak nám Ježíš dává Marii a Ona nás přivádí zpět k Němu...
1. a 2. část najdete:
Mariin Obyčtov aneb od kostela k prameni a zpět, 1. část
Mariin Obyčtov aneb od kostela k prameni a zpět, 2. část
Mariin Obyčtov
- aneb od kostela k prameni a zpět
(3.část)
...Slova malého prince mi tančila v mysli. „
Tak ty máš také žízeň?“ zeptal jsem se ho.
Neodpověděl mi na otázku. Řekl pouze: „
Voda může dělat dobře i srdci…“
Nerozuměl jsem jeho odpovědi, ale mlčel jsem...
„
Poušť je krásná…,“ dodal.
A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic…
Neslyšíme nic… A přece něco září v tichu...
„
Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…,“ řekl malý princ.
Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku.
...“
Ano,“ řekl jsem malému princi, „
ať už je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je
neviditelné!“
...To nejdůležitější je neviditelné…
...A jak jsem tak kráčel, objevil jsem na úsvitě studnu.
Studna, ke které jsme přišli, se nepodobala saharským studnám….Tahle se podobala studni na
vesnici.
….V uších mi stále zněl zpěv rumpálu a ve vodě, která se dosud chvěla, jsem viděl chvějící se
slunce.
„
Toužím po té vodě,“ řekl malý princ, „
dej mi, prosím, napít…“
A tu jsem pochopil, co hledal...
...Pil se zavřenýma očima. Bylo to líbezné, jako sváteční den.
Ale tato voda byla docela něco jiného, než obyčejný pokrm...
...Byla srdci tak milá jako nějaký dárek.
(Antoine de Saint-Exupéri - Malý princ)
Už chápeš čtenáři,
Kdo je ta studna? Studna obyčejná a dostupná každému na vesnici? Utvořena
lidmi a přesto určena k ochraně pramene? Nesobecká a vodu dávající? A
Kdo je ten pramen?
Blahodárný Dárce života se sluncem uvnitř sebe, co by obrazem svého Otce? Ano.. Také se mi chce
pít...
Ale výše uvedený text nám připomene i rozhovor se samařskou ženou u Jákobovy studny, kdy sám
Ježíš nejdřív žádá o vodu, načež dodává: „
Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys
mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“ (J4,10) A dále: „
Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň." (J4,13)
"Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit na věky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému." (J4,14)
Možná je opovážlivé nyní vypsat ještě několik dalších řádků z knihy Malý princ tak, jak je sama
kniha nabízí svému čtenáři, ale učiním tak z důvodu, že jsou pro plné pochopení článku velice
důležitá:
...“
U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě,“ řekl malý princ, „
a přece tam nenalézají to, co
hledají…“
„
Nenalézají…,“ odpověděl jsem.
„
A přesto by mohli najít, co hledají, v jediné růži nebo v trošce vody...“
„
Jistě,“ odpověděl jsem.
A malý princ dodal:
„
Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.“
Napil jsem se. Dobře se mi dýchalo...Proč jen jsem pocítil tíseň...
Tím knižní text ukončím. Lidé hledají smysl života, křesťané Boha či obraz Boha Otce v Prameni
Života. Nehledáme-li však srdcem, nenacházíme Bohu-žel ani onen Pramen, potřebný k objevení
Oceánu. Pouze holou poušť. Neboť oči jsou slepé…
Naději k nalezení Pramene však máme všichni. Na poušti je přece studna. Studna, uchovávající
vodu. Musím dát tedy za pravdu malému princi a jeho slovům: „
Poušť je krásná právě tím, že
někde skrývá studnu.“
Uvedený výrok malého prince vzpomenul nedávno i náš pan farář F. Koukal v našem obyčtovském
kostele při své nedělní homilii, a to přímo pod Pannou Marií Studniční darovanou kdysi žďárským
cisterciáckým klášterem (cisterciáckým – odvozeno od cisterny, studny), načež dodával:
„
Náš život je jako poušť. Často trpíme žízní a zapomínáme, že v sobě skrývá studnu a Pramen –
Ježíše, který nás chce občerstvit. V oné poušti jsme navíc ještě strháváni satanem, který si nepřeje,
abychom studnu s Pramenem našli a snaží se nás, stejně tak jako kdysi našeho Pána Ježíše Krista
na poušti, svést z cesty. Nabízí nám pozlátka a odvádí nás od studny. Ježíš je Syn Boží, dokonalý, a
proto nade vším. I nad satanem. Nikdy se jím nedá svést. Ale co my? My jsme slabí a potřebujeme
Jeho pomoc. Pokud nám Bůh nepomůže, ke studni nikdy nedojdeme..“
K výše zmíněnému lze navíc ještě dodat, že v poušti klopýtáme přes nastražené kameny a
nadáváme, když o ně zakopneme či upadneme. Podléháme-li pak svodům ďábla, může se dokonce
stát, že studnu úplně mineme. Proto je velice důležité, abychom věřili v Boží pomoc pro nás,
modlili se a naslouchali svému srdci. Bůh v něm hovoří tiše a ukazuje směr. S Jeho pomocí lze jistě
ke studni dojít. A dojdeme-li, můžeme si v jejím stínu konečně odpočinout. Odpočinout a děkovat
Bohu, že ji tu lidé s láskou vystavěli, abychom my – poutníci na cestě pouští – mohli pít. Nakonec
nám studna vodu, kterou chrání, ze svého lůna vydá, abychom ji pili. A my ji pít budeme. Napijeme
se a prozříme. Neboť jsme pili vodu, jež se v nás stala Pramenem vyvěrajícím k životu věčnému.
S tím bych pak ráda připomenula ještě jednu věc:
Jako studna na poušti chrání svůj pramen před
nepříznivými vlivy a nabízí vodu k občerstvení všem příchozím bez rozdílů, tak i Maria brání v
životě hříšných lidí svého Syna, přičemž svým prostřednictvím nabízí Jeho milosti všem, kteří se o
ně nebojí požádat.
Každé místo na poušti, kde se taková studna nachází, je oázou pro duši. Může jí být kostel nebo
jiné Bohem posvěcené místo. Může to být ale i naše pokorné srdce či usebraná duše..
Stejně tak, jako lidé staví či hloubí na poušti s láskou a úsilím studny, aby chránily jejich vzácný
pramen, tak
i Bůh tvořil Marii s láskou, něhou a čistotou sobě vlastní, již jí přiřkl, aby chránila Jeho
a zároveň Jejího vzácného Syna v životě před těmi, kteří jej chtěli zahubit. A přece: Jako studna
neubrání svoji vodu před lidskou zlovůlí, tak ani Maria z Vůle Boží nezabrání zlovůli lidu křičícího
UKŘIŽUJ před Pilátovým vládním domem.
Ať už tedy „pouze“ z Božího dopuštění či naopak z nejvyššího záměru Boží Vůle, všechno
Stvoření dochází stejně nakonec k jedinému: K údivu. A dost možná, že i k poučení přerůstající v
dokonalost. V dokonalost, kterou disponuje i Maria. Neboť ačkoli vždy bránila svého – Božího
Syna před nepřáteli chystajícími jemu úklady,
nakonec pokorně se vší odevzdaností Vůli Boží
přijímá a Syna vydává, aby se jako pramen mohl „vylít“ všem, kdo z něj budou pít, na přežití. A
Maria?
Její duší proniká meč..
Bylo opravdu třeba vzít Ježíše matce ve chvíli Jeho oběti na kříži? Rozbít v této chvíli studnu?
Bezpochyby ano.
Její zraněné Srdce mělo účast na Vykupitelské oběti Jejího Syna. Skrze ni (to
zranění v Jejím Srdci a doslovně skrze rozbitou studnu) se Ježíš nyní může vylévat všem. Naším
přátelům i nepřátelům, kterým se patří odpouštět.
V Marii, jakožto v nevýslovně krásné studni, vzniká náhle „průtok Boží milosti“ dopravující
každou milost seslanou Bohem ke každému, kdo o ni prosí.
Maria se tak stává Prostřednicí všech
milostí...
Matka nám dává svého Syna, Syn opětovně Matku:
Když se vrátím zpět k Obyčtovu, to cestování od kostela k prameni (od Matky k Synu) a zase
zpátky, je velice zajímavé rozvést:
Ačkoli je Syn dříve než Matka,
je Synem Věčného Otce, druhou Božskou Osobou,
stává se člověkem jejím prostřednictvím. Ona ho přináší, dává světu.
Na Golgotě souhlasí s Božím plánem a, i když jí to trhá srdce, vydává svého Syna, (spolu)obětuje ho za spásu světa,
načež nám opětovně Syn svými slovy
„
Hle, tvá matka!“ (J19,27) dává v bolesti z kříže svoji Matku (prostřednictvím Jana, ale i dnes na
každém místě světa) a žádá, abychom se jí ujímali (jako Jan) a nechali se jejím prostřednictvím vést
opět k Němu samému.
To zmiňované prostřednictví mohou například znamenat i Její pronesená slova na svatbě v Káni
Galilejské „
Udělejte, cokoli vám nařídí.“ (J 2,5) Těmito slovy nás Maria vede k Ježíši a zároveň poslušnosti vůči Jeho slovu.
Zde je však zajímavá i Její vlastní iniciativa, která pohne Božího Syna k milosrdenství pro tamější
lid. Mariina prosba je natolik vroucí, že Syn z lásky k drahocenné Matce učiní zázrak, ačkoli ještě
nenadešel Jeho čas. Lze tedy říci, že
Mocná Přímluva Panny Marie zprostředkovává i nechystané
zázraky.
Ježíš tedy, jak už ze článku vyplývá, představuje vzácný Pramen a Maria - Prostřednice všech
milostí - studnu s pomyslným „vodovodem“ dopravujícím na základě našich modliteb vodu z
Pramene až k nám...
V tom se skrývá fakt, že toto prostřednictví je dvousměrné. Prosíme-li Pannu Marii o
zprostředkování Boží milosti, dáváme tak Bohu jasně najevo, že máme žízeň. Mariina mocná
Přímluva je pak oním pomyslným „otočením kohoutku“ nezbytným pro vyvěrání Božích milostí.
Jak víme, v dnešní době se nemusíme namáhat s vytahováním vody ze studny. Stačí otočit kohoutek
a voda je trubkami dopravena až do domu. A Panna Maria představující studnu s drahocenným
Pramenem nám rovněž usnadňuje přístup k Vodě.
...Co se ale stane, když vodovod přestaneme užívat? Nepoužívaný kohoutek za čas zreziví. Jak
těžké je s ním potom otočit! Jak těžké je z něj dostat vodu!
Opomíjená a časem i zapomenutá Panna
Maria – Prostřednice všech milostí – bude plakat. Plakat pro lidstvo. Lidstvo totiž svou lhostejností
vůči Ní samé ztratí snadný přístup k Vodě – Ježíši – a Jeho milostem. Proto tedy platí to, co řekl
jeden jistý kněz:
„
..Moc poutních míst závisí především na lidské spolupráci s Bohem a ochotné pomoci, která se
každého takového místa týká. Každé poutní místo ztrácí „svoji“ Moc (kohoutek zreziví), pokud se o
něho s láskou nestaráme. Je opovážlivé jezdit kilometry daleko k nejrůznějším zázračným
pramenům, když se opomeneme starat o poutní místo (studnu se zázračným pramenem), které je
našemu bydlišti nejblíže..“
Proto nás Ježíš nabádá k modlitbám a poukazuje na potřebu obnovy úcty ke své drahocenné Matce
i v Obyčtově, aby nás opět mohla přivádět k
Němu
samému a Jeho milostem naplno.
Voda ve studni nám pomáhá k prozření. Bez ní bychom byli slepí. Neměli bychom život v
Bohu. Křest umožňuje život v Bohu, křest je prozřením. Duch Svatý nám po křtu pomáhá vidět věci
tak, jak jsou, věci, které byly pro nás až doposud skryty.
Není tedy symbolikou výše zmíněného i studánka mezi Ostrovem nad Oslavou a Obyčtovem?
Voda ve studni prý lidem pomáhala k tělesnému prozření. Neodkazovala tím však Panna Maria i na
prozření duchovní? Na svého Syna? Na život v Bohu? Je snadné uhodnout odpověď..
Maria nás tedy svým prostřednictvím přivádí k Bohu - Synu (Prameni) a Bůh – Syn (Pramen) nás z
Vůle Otcovy nabádá, abychom se v Duchu Svatém u něho modlili za obnovení úcty k Panně Marii –
Jeho i naší drahocenné Matce. Jedná se tedy o láskyplný vztah mezi Otcem, Synem, Duchem
Svatým a Pannou Marií Matkou, dávajíce se sobě navzájem a celému světu.
Dáváme-li tedy Marii na čestné místo, dáváme na čestné místo Tu, kterou má Trojjedinný Bůh
převelice rád. A modlíme-li se s ní k Bohu například za duchovní obnovu Obyčtova, skrze poutní
kostel a Její mocnou Přímluvu (Přímluvu
Panny Marie Studniční) pak můžeme snadněji dojít
k prozření a lahodné vodě uzdravení, načež očištěni a obnoveni Duchem Svatým dojdeme
k samotnému Zřídlu všech milostí Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ve Svatostánku (z něhož vyvěrají a
napájí celé lidstvo) a skrze něj až do nekonečného oceánu Milosrdenství Otcovy náruče.
Jednou všichni
skrze Neposkvrněné Srdce Panny Marie budeme moci přebývat s Ježíšem a v Ježíši
(u Pramene a v Prameni, ba dokonce v samotném Jeho Zřídlu – Ježíšově Nejsvětějším Srdci). Až
nakonec Její Neposkvrněné Srdce zvítězí, budeme se moci všichni jednou provždy navrátit zpět k
Otci a těšit se z nepředstavitelných zázraků... „
Sladké Srdce Mariino, budiž naší spásou!“
Na závěr bych ještě ráda připojila důkaz o tom, jak modlitby určené Bohu za naši milovanou
Matku pomáhají. Již dříve jsem psala, že se modlíváme za obnovení úcty k Panně Marii v Obyčtově
a obětujeme pro jeho duchovní obnovu. Za krátko přišel další impuls, který dal vzniknout nové
modlitbě k Panně Marii Obyčtovské, jejíž obsah došel církevního schválení na brněnském
Biskupství v únoru tohoto roku (2024).
Tu obyčtovskou modlitbu vám, milí čtenáři, přikládám a věřím, že Panna Maria Obyčtovská rozdá
svým prostřednictvím milosti od Boha všem, kteří se ji v lásce budou modlit. S tím vám přeji
požehnané všechny vaše dny.
Lenka A. M. Straková
Modlitba k Panně Marii Obyčtovské
Panno Maria Obyčtovská,
obracíme se k Tobě zvlášť v dnešní době
tolik sužované nemocemi a utrpením,
které citelně zasahuje nás
i naše bratry a sestry po celém světě.
Prosíme o přímluvu u Tvého Syna
za milost uzdravení duše i těla,
za oživení narušených mezilidských vztahů,
za schopnost citlivého rozlišování toho,
co je v Božích očích správné a co ne,
za uzdravení od falešných kompromisů se zlem
a z nedůvěry vůči našemu Pánu.
Ať se znovu rozhoří v srdci všech
pravá víra, naděje a láska
ke cti Boha Otce, Syna i Ducha Svatého.
Amen.
Panno Maria Obyčtovská,
oroduj za nás.
(Na Fatym.com vydáno 5. 4. 2024; 8. 5. 2024 - 292 přečtení)
