Co nám učinil Pán? A my jsme nevděční. Bůh je Bohem milosrdenství. Tyto výčitky umučení by nás měly učinit velmi vážnými a vzbudit v nás velký soucit. Neměly by však vyvolávat pocity frustrace a sklíčenosti, ale vést nás k pokání a nápravě života.
Osmá výtka je tato:
Co jsem ti udělal, můj lide? Jak jsem tě urazil? Odpovězte mi.
Já jsem tě krmil manou na poušti,
A ty jsi mě bil ranami a biči.
(Já jsem tě vodil jako pastýř a sytil tě manou,
a tys mě tloukl a nasytil potupou.)
Mana z nebe byla velmi znamenitým pokrmem, který měl mnoho jemných chutí. Člověk z ní mohl sníst, kolik chtěl, a nikdy se nenasytil. Hojně padala z nebe a posilovala hebrejský lid během jeho putování pouští. Lidé ji museli jen sbírat ze země, kam spadla, nikdo o ni nemusel nijak jinak usilovat.
Mana byla symbolem svaté Eucharistie, která má všechny znamenité chutě, po kterých touží každá duše. Otevírá náš duchovní apetit k přijímání dalších milostí a je zde pro nás donekonečna, abychom si ji vychutnávali. Přináší hojné milosti, které nás posilují na naší pozemské pouti. Nikdo nemusí usilovat, aby ho měl, neboť k nám přichází díky zásluhám našeho Vykupitele.
Na co se zde vztahují rány a bičování? Jsou to
odmítnutí, která děláme, když od nás svatá Matka Církev žádá,
abychom si plnili svou katolickou povinnost.
Žádá nás, abychom bránili víru, kterou mnozí lidé popírají;
žádá nás, abychom bránili její morálku, která se znevažuje nejrůznějšími zločinnými činy;
žádá nás, abychom zachovali její liturgii, která se znesvěcuje;
žádá nás, abychom bránili její exegezi, která se kazí.
Stručně řečeno, žádá nás, abychom bránili celou její Tradici, kterou ničí progresivismus.
Když nám připomíná, že naší katolickou povinností je bránit ji, často se k ní obracíme zády, jako bychom chtěli říci: "
To není moje starost. Mám na práci jiné věci." Taková odpověď je nejen projevem egoismu a zbabělosti, ale také
úderem do tváře našeho Pána. Je to bič na jeho záda na jeho křížové cestě.
Devátá výčitka je tato:
Můj lide, co jsem ti udělal? Čím jsem tě urazil? Odpovězte mi.
Dal jsem ti pít vodu spásy ze skály,
A dal jsi mi žluč a ocet.
(Já jsem ti ve skále otevřel pramen vody živé,
a tys hasil mou žízeň žlučí a octem.)
(Aplikace na náš duchovní život je stejná jako v našem komentáři týkajícím se třetí výčitky)
Desátá výčitka je tato:
Můj lide, co jsem ti udělal? Jak jsem tě urazil? Odpovězte mi.
Pro tebe jsem pobil chananejské krále,
A bil jsi mě třtinou po hlavě.
(Já jsem kvůli tobě rozdrtil krále země Kanaán,
a tys holí rozbil mou tvář.)
Bůh si oblíbil voje hebrejského lidu a ty porazily všechny pohanské krále, kteří obsadili zaslíbenou zemi. Konečného a úplného vítězství nad těmito nepřátelskými králi dosáhl král David, který založil Izraelské království v jeho nejslavnějším období. Aby toho Bůh dosáhl, učinil mnoho zázraků a potrestal tyto nepřátelské krále mnoha způsoby. To znamená, že srazil hlavy jejich nepřátel.
Jaká byla odplata? Místo toho, aby vyzdvihovali svého Boha, našeho Pána Ježíše Krista, židovský lid s ním zacházel jako s banditou. A co víc,
udeřili mu hlavu třtinou.
Tento druh hříchu proti posvátné hlavě našeho Pána se vztahuje na hříchy elit, hlav duchovní a světské sféry.
Patříme k duchovní nebo světské elitě?
Kolikrát jsme schválili zákony, které byly v rozporu s katolickými zásadami?
Kolikrát jsme my způsobili pohoršení svým podřízeným?
I když nepatříme mezi elity, kolikrát jsme schválili ty špatné zákony a pohoršení, které přišly shora?
Namísto toho, abychom proti takovým nehoráznostem protestovali,
kolikrát jsme mlčeli, abychom si mohli indolentně užívat dobrý život?
Pokud jsme dělali takové věci nebo jsme lhostejně tolerovali přestupky jiných, bili jsme třtinou po hlavě našeho Pána.
Katolické principy by se neměly vztahovat jen na některé aspekty náboženství, ale na každý aspekt našeho duchovního a světského života. Časná společnost by měla být postavena na těchto principech.
Jedenáctá výčitka je tato:
Můj lide, co jsem ti udělal? Čím jsem tě urazil? Odpovězte mi.
Dal jsem ti královské žezlo,
A dal jsi mi na hlavu trnovou korunu.
(Já jsem tě povýšil na lid královský,
a tys mě korunoval korunou z trní.)
Židovský národ byl obyčejným kmenem, dokonce ani ne uznaným národem. Protože byli věrni svému povolání, Bůh z nich za dob Davida a Šalomouna učinil velký národ a velký lid. Stali se všude uznávanými.
Tato výtka je opět vyslovena s neúprosnou logikou, která nenabízí žádné východisko. Je to však také
výzva uznat hlubokou nevděčnost, kterou nabídli tváří v tvář takové Dobrotě, a kát se.
Utrpení korunování trnovou korunou symbolizuje hříchy a nevděčnost těch, kteří mají nad druhými autoritu nebo vliv – rodiče, zaměstnavatele, náboženské i světské nadřízené. Hlavy institucí musí vždy zastávat postoje, které oslavují našeho Pána Ježíše Krista. Dělají-li opak, korunují Jeho Hlavu trním.
Těmito trny jsou špatné příkazy, které každý z nás vydal, nebo špatný vliv, který jsme uplatňovali na své podřízené. Měli by od nás přijímat pravdu a dobrotu, ale místo toho jsme je naváděli k následování bludů a ovlivňovali je, aby páchali hříchy.
Byl jsem vždy dobrým rodičem? Nebo jsem svým dětem poradil, aby šli lehčí a populárnější cestou, která byla nesprávná?
Kolikrát jsem ovlivnil osoby, aby následovaly cesty světa místo toho, aby si plnily své povinnosti před Bohem?
Učil jsem své studenty vždy neochvějnou katolickou nauku, nebo jsem učil to, co bylo výhodnější pro moji kariéru nebo pro popularitu?
Pokaždé, když někdo z nás ovlivnil někoho jiného, aby dělal špatné věci, korunovali jsme našeho Pána trním. Měli bychom toho vidět, litovat toho a odčinit spáchané zlo.
Dvanáctá a poslední výtka je tato:
Můj lide, co jsem ti udělal? Čím jsem tě urazil? Odpovězte mi.
Povýšil jsem tě na velkou moc,
A ty jsi mě vyzvedl na kříž.
Já jsem tě proslavil svými velikými skutky,
a tys mě za to přibil na kříž.
Židovský národ získal značný vliv ve více říších starověkého světa. Josef a poté Mojžíš byli vybráni za obdobu prvních služebníků faraonů v Egyptské říši. Daniel byl osobním poradcem Nabuchodonozora, panovníka Babylonské říše, a později se stal poradcem Kýra, hlavy Perské říše. Ester se provdala za krále Assuera a stala se královnou Peršanů a Médů. Toto je jen několik příkladů vlivu a moci, kterou Židé získali díky těm, kteří byli věrni Bohu.
Ale místo toho, aby židovský národ uznal, jak ho Bůh povýšil, vyzdvihl našeho Pána na výšku kříže a vystavil ho nepředstavitelné potupě a posměchu.
Vyvoleným kontinentem Nové smlouvy byla Evropa. Když byl našemu Pánu věrný, Evropa rostla v moci a vlivu, až se stala světlem, které osvětlovalo celý svět. Všechny její zázraky se děly díky tomu, že s ní byl Bůh.
Jak však Evropa odměnila všechny tyto získané výsady? Bylo to nevděčné. Vytvořila revoluci, aby zničila křesťanství. Od té doby neúprosně kráčela, aby se vyhnula našemu Pánu. Vůdci revoluce se nespokojili se zničením křesťanství, ale tytéž revoluční omyly protlačili i do Katolické církve, aby zničili i ji, pokud to bylo možné. Totiž
Evropa opět ukřižovala našeho Pána, jak to dříve udělali Židé.
Panna Maria nám pomáhá změnit náš život, abychom byli věčně s Bohem
Kolikrát jsme spolupracovali na tomto ničení křesťanství v našich vlastních zemích?
Kolikrát jsme jako evropští potomci odmítli dědictví křesťanství, které nosíme ve své krvi a duši?
Kolikrát jsme se svými skutky nebo opomenutím podíleli na zničení Katolické církve tím, že jsme se drželi modernistických a progresivistických principů, které toto ničení řídí?
Měli bychom prosit Pannu Marii, aby nám pomohla pochopit velikost důsledků našich hříchů, a prosit ji, aby nám pomohla změnit náš život, abychom se líbili jí a našemu Pánu na této zemi, abychom s nimi mohli být věčně v nebi.
Tyto výčitky umučení by nás měly učinit velmi vážnými a vzbudit v nás velký soucit. Neměly by však vyvolávat pocity frustrace a sklíčenosti.
I když jsme v pozici bídy a viny, z výšky kříže nám náš Pán ukazuje svou milosrdnou tvář. Právě proto Církev zpívá tyto Improperia během obřadu adorace Svatého kříže. Má nás vyzvat, abychom se káli a vrátili se na správnou cestu.
On je Bůh milosrdenství. On se nad námi slitoval a chce, abychom byli spaseni.
Náš Pán chce, abych byl s ním po celou věčnost. To je důvod, proč za mě vylil svou krev. Díky zásluhám jeho svaté krve a slzám Bolestné Panny Marie bychom měli prosit o milost změnit svůj život a být věrni všemu, co od nás žádá.
Ukončeme tedy tuto meditaci naplnění soucitem a nadějí.
(Plinio Correa de Oliveira)
Převzato z
Podcasty otca Radovana ,
článek z 28. 3. 2024 naleznete
zde.
český překlad "výčitek" -
https://m.liturgie.cz/misal/04triduum/02patek.htm
