ROZJÍMÁNÍ O VÝČITKÁCH NAŠEHO PÁNA VŮČI SVÉMU LIDU (I)

„Jedním z nejkrásnějších způsobů, jak sledovat utrpení našeho Pána Ježíše Krista, je rozjímat o Improperiích nebo výčitkách utrpení. Improperia jsou sérií nářků ze Starého zákona o nevděčnosti židovského národa, které jsou předobrazem utrpení našeho Pána.





Jde o dvanáct výčitek, které začínají prorockým nářkem Micheáše (6, 3 - 4).

Církev je zpívá při obřadu adorace Svatého kříže na Velký pátek po smrti a pohřbení našeho Pána. Po završení umučení se vděčnost Církve obrací ke kříži, tomuto ohavnému nástroji mučení, který se stal vznešeným nástrojem našeho vykoupení. Podle mého názoru Improperia vystihují dojemný kontrast mezi nevinností Našeho Pána a nevděčností a vinou židovského národa.

Improperiea představují našeho Pána, který se ptá svého lidu, připomíná mu dobrodiní, které mu dal, a ptá se ho, proč mu způsobil taková muka. Je zde dvanáct výčitek, které se zpívají ve stejné melodii jednoduchého zpěvu.



https://www.youtube.com/watch?v=7OKnT2goqfY

Když posloucháme Výčitky, neměli bychom je považovat jen za minulá historická fakta ze Starého zákona, která po umučení vyvolala liturgie Církve, ale měli bychom jeho nářky aplikovat na naše dny a na sebe samé.
Naše zbožnost by si měla představit našeho Pána při každém kroku jeho umučení - agonii v Olivové zahradě, bičování, korunování trním, křížovou cestu, ukřižování a smrt - jako by byl přítomen před námi a trpěl jen za hříchy každého z nás. Měli bychom si ho představit, jak se ptá každého z nás na ty dojemné otázky, které adresuje svému lidu.

Normálním ovocem těchto meditací by měl být pocit lítosti nad zlem, které jsme spáchali. Ne znepokojené, rozrušené výčitky, které vedou k zoufalství, výčitky Jidáše, ale klidné, mírumilovné a trpké výčitky plné důvěry, které nás zvou prosit Pannu Marii o pomoc a změnit svůj život, výčitky svatého Petra.

Je to čas, abychom si připomněli svůj minulý život, milosti, které jsme obdrželi a které nás stály mnoho utrpení pro našeho Pána, a špatné nebo nedostatečné odpovědi, které jsme na tyto milosti udělali.

Neměli bychom se kát a napravit svá provinění?
Neměli bychom činit pokání za zlo, které jsme spáchali?
Neměli bychom změnit svůj život jiným směrem, abychom se více sjednotili s Naším Pánem?

O tyto milosti bychom měli prosit pro zásluhy ran, které obdržel, a slz, které Panna Maria vyronila. Měli bychom si být jisti, že tyto milosti můžeme přijmout, protože i tak velkému hříšníkovi, jakým byl "dobrý" zloděj svatý Dismas, bylo odpuštěno a získal ráj.


První výčitka:

Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil!
Já jsem tě vyvedl z Egypta, a tys mě za to přibil na kříž.

Ve skutečnosti byl židovský národ osvobozen naším Pánem z egyptské země. Byli tam staletí otroky a Bůh je vysvobodil a přivedl do zaslíbené země. Náš Pán se tedy ptá: "Urazili jste se, protože jsem vás vysvobodil ze zajetí? Ó, moji synové, je to důvod vaší nenávisti vůči Mně?"



Přechod hebrejského lidu ze zajetí v Egyptě do zaslíbené země je symbolem přechodu nás všech, kteří jsme se narodili v prvotním hříchu, do stavu milosti prostřednictvím vykoupení naším Pánem Ježíšem Kristem. Je to také symbol přechodu naší duše ze stavu smrtelného hříchu do stavu milosti. Kolikrát byly naše duše mrtvé pro naše hříchy a kolikrát nás Náš Pán obnovil do života milosti?

Otázka, kterou klade Židům, tedy platí i pro nás. Ptá se nás:

"Můj lide, co jsem vám udělal? Jak jsem vás urazil?
Vždyť já jsem vás vyvedl ze smrti hříchu a vy jste vyvedli svého Spasitele na kříž.
Synu můj, podívej se na stav své duše."


Druhá výčitka je tato:

Já jsem tě čtyřicet let vedl pouští, živil tě manou
a dovedl tě do země požehnané,
a tys mě za to přibil na kříž.

Manna je symbolem svaté Eucharistie. Pro nás by to byla výčitka: "Z lásky k lidem jsem na sebe vzal podobu svatého druhu, abych žil mezi vámi a vstoupil do vašich srdcí, ale vy jste ukřižovali svého Spasitele."



Nádherná země je Katolická církev. Ona je dokonalou zemí, vlastí našich duší. Být katolíkem je nejvyšší čest a největší štěstí, jaké nám Bůh mohl dát. Je to důvod, proč Ho necháváme trpět?

Je to něžná výtka a zároveň neúprosně logická otázka, na kterou nemáme odpověď. Jakákoliv možnost omluvy se rozplyne ve vzduchu. Naší jedinou odpovědí je padnout na kolena, kát se, plakat a změnit svůj život. Můžeme se jen obrátit na Pannu Marii, prosit ji o pomoc a vykonat náš skutek lítosti.

(Plinio Correa de Oliveira)

Převzato z Podcasty otca Radovana , článek z 26. 3. 2224 naleznete zde.