„Ať tyto dny vyvolávají zejména dva pocity:
chválu podle příkladu těch, kteří vítali Ježíše v Jeruzalémě svým „
Hosanna!“, a
vděčnost, protože v tomto Svatém týdnu Pán Ježíš obnoví největší dar, jaký si můžeme představit:
dá nám svůj život, své tělo a svou krev, svou lásku.
Na tak velký dar však
musíme důstojně odpovědět, to znamená, že musíme darovat sebe, svůj čas, svou modlitbu, vstoupit do hlubokého společenství lásky s Kristem, který za nás trpěl, zemřel a vstal z mrtvých.
První církevní otcové viděli symbol toho všeho v gestu lidí, kteří následovali Ježíše při jeho vstupu do Jeruzaléma, v gestu rozprostření pláště před Pánem. Před Kristem - říkali Otcové - musíme rozprostřít svůj život, sebe samé, v postoji vděčnosti a adorace.
Na závěr si ještě jednou vyslechněme slova jednoho z těchto prvních otců, svatého Ondřeje, biskupa z Kréty:
„
Pod Kristovýma nohama tedy musíme rozprostřít sebe samé, ne pláště, neživé větve či výhonky stromů, hmotu, která se ztrácí a potěší oko jen na několik krátkých hodin... Ale my jsme se oblékli do Kristovy milosti, tedy do celého Krista... rozprostřeme se tedy jako pláště pod jeho nohama... Nenabídneme palmové ratolesti, ale ceny vítězství vítězi smrti. I my dnes spolu s dětmi dejme zaznít tomu posvátnému zpěvu, když máváme duchovními ratolestmi naší duše: "Požehnaný, kdo přichází ve jménu Pána, krále Izraele"" (PG 97, 994).
(papež Benedikt XVI.)
Převzato z
Podcasty otca Radovana,
článek z 24. 3. 2024 naleznete
zde.
