V postní době se máme učit od Pána Ježíše hlavně lásce.
V úvodní modlitbě jsme slyšeli:
„Bože, tys poslal na svět svého Syna
a jeho prostřednictvím uskutečňuješ naše vykoupení;
oživ víru svého lidu,
abychom se s oddanou zbožností
připravovali na velikonoční svátky.“
„Bože, tys poslal na svět svého Syna“ – máme znovu si uvědomovat, že to není samozřejmost – Bůh posílá do světa svého Syna, zrovna na naši planetu, zrovna pro nás, abychom z toho mohli mít užitek.
„…jeho prostřednictvím uskutečňuješ naše vykoupení“– naše záchrana se děje prostřednictvím Ježíše Krista, kterému na nás záleží. Komu na nás tak záleží jako právě Jemu. On je pro nás ochoten obětovat všechno.
V úvodní modlitbě je také klíčová prosba: „oživ víru svého lidu“ – máme zase být lidmi, kteří s vírou prožívají všechno to, co přichází, kteří stále důvěřují, že jsme v rukou Božích, kteří k Bohu obracejí svoje myšlenky, svoje modlitby. A končí to prosbou: „abychom se s oddanou zbožností připravovali na velikonoční svátky“. Podtrhl bych „s oddanou zbožností“. Přemýšlejme nad tím slovem „oddanou“. Je to odevzdaná ochota být v rukou Božích, být těmi, kteří to Pánu Bohu chtějí nabídnout tak, jak jsme schopni a tak, jak On to čeká, podle jeho představ. Oddaná zbožnost nás vede k tomu, aby nezůstalo jen u vnějších projevů, ale aby tam bylo také naše srdce, a proč? Protože se máme dobře připravovat na velikonoční svátky. Pro některé to znamená ta vnější příprava – úklid a nachystání toho, co je zvykem, ale pro nás věřící to má být především příprava na to, abychom opravdu obnovili svoje rozhodnutí patřit ke Kristu, patřit k jeho vítězství. Takto se máme na Velikonoce připravovat, takto k tomu, s pomocí Boží, máme dorůstat.
Amen.
