Na počátku věku elektřiny, sto let předtím, než Edison mohl při zapnutí spínače první elektrické žárovky vyslovil proslulou větu Geneze: Fiat lux!, přišel na katedru fyziky v Pavii profesor Volta, osvědčený experimentátor, zabývající se mj. povahou elektrických jevů. Leccos se o elektřině vědělo, leccos teprve tušilo, její získávání a praktické využití však zůstávalo otázkou.
Prvním blýskáním na časy byly Galvaniho pokusy, jejichž dovršením se mohl pochlubit až Volta. Ve sporu s Galvanim vyloučil biologický objekt a prokázal, že je možno vyrábět elektřinu jednoduše tak, že se dva kovy ponoří do nějaké tekutiny, nebo se mezi ně vloží kus vlhké látky. Získal tak první zdroj dlouhotrvajícího elektrického proudu.
Volta, patřící k nejproslulejším vědcům své doby, se narodil v zámožné šlechtické rodině v severoitalském Como. Přírodní vědy si oblíbil již za školských studií, kdy jako 19let˝ napsal báseň na nové objevy ve fyzice a chemii. V roce 1744 vstoupil na učitelskou dráhu. Pět let poté byl jmenován profesorem fyziky na univerzitě v Pavii. V letech 1775-1791 vynalezl řadu důležitých přístrojů: elektrofor, přístroj na chemickou analýzu plynů, který se používá dodnes, vodíkovou lampu, elektroskop aj. Světovou slávu získal vynálezem tzv. Voltova sloupu - elektrické baterie, kterou získal tím, že na sebe naskládal kotouče stříbra a zinku střídavě s papíry nasáklými vodou. Byl to prototyp elektrických článků, které se v příštích desetiletích začaly množit jako houby po dešti.
Alessandro Volta byl členem řady význačných vědeckých institucí své doby. Hojně cestoval a udržoval styk s předními učenci. V Paříži navázal dialog i s Voltairem. Prohlásil, že čím více studoval knihy jak katolictví příznivé, tak i jemu nepřátelské, tím jasněji poznal pravdivost církve, kterou si musí každý myslící duch zamilovat jako instituci spásy a šiřitelku pravé osvěty. Patřil mezi Napoleonovy oblíbence, i když bylo o něm známo, že se denně účastnil mše svaté a denně se modlil růženec. Na sklonku svého života napsal toto dojemné vyznání:
"V konání dobrých skutků, které se od křesťana právem očekávají, jsem často, bohužel, pochybil. Přiznávám se k mnoha hříchům, avšak se zvláštní milostí Boží - pokud se pamatuji - nikdy jsem se neprovinil proti víře. Jestliže snad mé jednání a mé chyby daly někomu podnět přičítat mi nevěru - abych to zadostiučinil a prospěl jakékoli dobré věci, prohlašuji a jsem ochoten vždy to potvrdit..., že svaté katolické náboženství jsem vždy považoval za jediné pravdivé a neklamné, a také teď je za takové považuji. Pánu Bohu musím ustavičně děkovat za to, že mi tuto víru dal, a mám pevné přesvědčení v ní žít i zemřít a neochvějně doufám, že s touto vírou dojdu věčného života."
Tolik prof. Alessandro Volta, osvědčený experimentátor, od jehož narození uplyne příští rok 280 let. Věčnosti bezpochyby došel a jeho památka byla zvěčněna už tím, že jeho jménem byla nazvána tzv. mezinárodní jednotka elektrického napětí.
Převzato z časopisu Světlo 9/1996
