Úvodní modlitba mše svaté vždy nastavuje to, co nemáme při mši svaté přehlédnout a může být také vodítkem do všedních dnů, abychom se třeba těmito slovy modlily, nebo nad tím víc přemýšleli.
Bože, studnice milosrdenství a dobroty,
ty nám dáváš příležitost,
abychom svou hříšnost léčili
modlitbou, postem a štědrostí;
pohleď, jak ve svědomí cítíme svou vinu
a pokorně se z ní vyznáváme,
ukaž na nás své veliké slitování,
odpusť nám a pozvedni nás k sobě.
Bůh je zde označován jako studnice: „Bože, studnice milosrdenství a dobroty“. V době Ježíšově, zvlášť v té jejich oblasti, byla studna něčím velmi vzácným. Když měli vodu, znamenalo to: Přežijeme! A Bůh je pro nás taková studna, takový pramen milosrdenství. Právě to Boží milosrdenství potřebujeme, bez něho se nedostaneme dál.
Pak je tam zmíněno: „…ty nám dáváš příležitost, abychom svou hříšnost léčili“. Postní doba je velká příležitost, šance, abychom zapracovali na něčem, co v našem životě potřebuje léčit.
Jsou tam také zmíněny tři prostředky, které jsou osvědčeny a doporučeny v postní době: modlitba, půst a štědrost. Přemýšlejme, jak těchto všech způsobů využívat.
A dále se v té modlitbě připomíná: „…ve svědomí cítíme svou vinu a pokorně se z ní vyznáváme“. Přiznání, že jsme hříšní, vede k tomu, abychom se dobře připravili na svatou zpověď a udělali předvelikonoční úklid. A završuje se to prosbou „…ukaž na nás své veliké slitování“. To je to, co potřebujeme – aby se Bůh nad námi slitoval, aby nás nenechal napospas, ale aby nás zachránil.
Amen.