Jednou jsem slyšel, že svatý Damián de Veuster – svatý kněz, který pracoval jako dobrovolník na havajském ostrově Molokai, kde pomáhal malomocným a nakonec sám zemřel na malomocenství – se musel vyznávat ze svých hříchů tak, že je vykřikoval knězi, který stál na ukotvené lodi těsně u pobřeží. Ten kněz nechtěl přijít na pobřeží, protože se bál, že se nakazí.
Damián však znal sílu této svátosti a s ochotou se pokořil až tak, že své hříchy vykřičel, aby tak od nebeského Otce dostal odpuštění. Z toho vyplývá, že bychom se neměli bát, přicházet za oponu milosrdenství, kde máme na rozdíl od něho úplné soukromí.
* V tomto nám může být vzorem svatý Jan Pavel II., který chodíval ke zpovědi každý týden a někdy i každý den. Všichni víme, že byl opravdový světec. Tak co, dokelu, dělal, že se tolik zpovídal? Dnes již chápu, že se tolik zpovídal proto, že
čím blíže jste k Bohu, tím více si uvědomujete maličkosti, které vám překážejí; a čím více toužíte po Bohu, tím více chcete, aby i tyto maličkosti pohltil oheň jeho lásky a milosrdenství.
Také bychom neměli mít strach odhalit naše hříšné chování v plném hávu. Při zpovědi nechcete nic skrýt či vynechat. Když jdete ke zpovědi, chcete odejít s celým balíčkem. Chcete se očistit celí. Proto je rozumné připravit se a popřemýšlet o svých hříších předtím, než vejdete dovnitř. Toužíte se přece zbavit úplně všeho. Pokud by si někdo, kdo se jde dát duchovně přebalit, řekl: ,,
Vůbec mi nevadí, že mi na kalhotách zůstane malá skvrna,“ bylo by to divné.
V neposlední řadě je důležité si uvědomit, že zpověď člověku nedovoluje znovu konat hříchy. Když rosteme a zrajeme v Kristu, měli bychom růst v ctnosti a vzdalovat se od hříchu.
Pokud by člověk nějaký hřích nejprve naplánoval a pak spáchal s tím, že později se jednoduše vyzpovídá, dopustil by se hříchu opovážlivosti. Bůh ví, že pochybíme, ale nemáme si to plánovat.
Konečně zpověď představuje přípravu na důstojné přijetí svatého přijímání.
Nikdy bychom neměli přijímat Ježíše v Eucharistii, když víme, že máme na duši těžký hřích. Byla by to svatokrádež. Znásobili bychom tím naše hříchy a naše už tak páchnoucí duše by zapáchaly ještě více. I svatý Pavel o tom vypráví v Prvním listu Korinťanům. (srov. 11, 27)
Zpovědí se naše duše osvobozují od hříchu a tehdy se naše účast na svatém přijímání podobá svatebnímu dni. S radostí v srdci a s úsměvem na tváři přicházíme přijmout Ježíše, který miluje naše duše. Zatímco nebeský Otec a Mamka Maria natěšeně přihlížejí.
Boží milosrdenství v této nádherné svátosti nemá hranic. Ke zpovědi můžeme přistoupit nesčetněkrát, protože tato svátost se zrodila z Otcovy lásky k jeho vrtošivým dětem.
Text a obrázek připravil: Mikuláš Maria Lipták - Rytíř Neposkvrněné
Převzato z
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/,
článek z 1. 3. 2024 naleznete
zde.
