„A chodil Henoch s Bohem.“ 1. Mojžíšova 5, 22. a 24a
Ve výčtu Adamových potomků se poměrně brzy nachází jméno Henoch, některé překlady uvádí Enoch. Pozorný čtenář si všimne, že jde o pradědečka Noema, který postavil archu. Na rozdíl od jiných prapatriarchů je u Henocha drobná poznámka a to hned dvakrát: – ten chodil s Bohem. Co si pod tím představit? Tato poznámka se dá vysvětlit tím, že Henoch byl ve svých myšlenkách stále blízko Pánu Bohu, a tak chodil s Bohem. To může být pro nás velmi poučné.
I my můžeme jako Henoch chodit s Bohem a to s velikým užitkem. Máme totiž být pány svých myšlenek. Někteří však musí přiznat, že jsou však spíš otroky svých nahodilých až nevhodných myšlenek.
Jak by to bylo, kdybychom stále ve svých myšlenkách zůstávali v přítomnosti Boží? Rozhodně bychom zažívali méně strachu, smutku, nejistoty, vzteku a dalších ne zcela žádoucích emocí a nejistot. Někdo, se může zeptat a je to vůbec možné, abych trvale chodil s myšlenkami na Boha? Odpověď zní: Když to dokázal Henoch, proč bychom to nedokázali pomocí Boží i my? Stačí jen v každé chvíli setrvávat v tichém vnitřním dialogu s Pánem Bohem. Mnohdy stačí jen opakovat díky, jindy předložit Pánu Bohu otázku, kterou se zrovna zaobíráme, jakoby to s Ním zkonzultovat. A jindy zase Pánu předkládat své nejasnosti. Chce to jen trochu cviku, ale je to možné.
Jedna kratičká modlitba ke svaté Zdislavě se odvolává právě na Henocha:
Svatá Zdislavo, patronko rodin,
vypros jak Henoch, ať s Bohem vždy chodím.
