„Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!“ (Řím 8,34)
Pro nás křesťany je úplně zásadní vědomí, že Ježíš Kristu vstal z hrobu, zvítězil, a že jeho vítězství je neodvolatelné.
V mnoha písničkách se zpívá Ježíš je vítěz, On je Pán a někdy nám to až tak úplně nedochází, že toto je ta nejskvělejší skutečnost, na které je možno budovat celý svůj život. Ježíš Kristus už totiž zvítězil, nic a nikdo na tom nic nezmění, a jeho vítězství je absolutní.
Občas si to tak představuji, jak je ohromné, když třeba fotbalové mužstvo vyhraje mistrovství světa, jak by asi kde kdo chtěl do tohoto mužstva patřit, ale tam už není možno se připojit. Kristovo vítězství je nesrovnatelně větší než pomíjivé vítězství fotbalistů, ale je tu ještě jeden zásadní rozdíl. Kristus už sice definitivně zvítězil, ale do svého mužstva stále přibírá ty, kteří chtějí být jeho přáteli. My už nemusíme bojovat o vítězství.
Kristovo vítězství je naše za předpokladu, že chceme žít jako jeho přátelé. Má to být na nás poznat každý den, že jsme Kristovy přátelé. Pokud jsme jeho přátelé, pak platí, že jeho vítězství je i naše vítězství a to je pak nezvratné.
