Jediná volba v životě křesťana je mezi horlivostí a hříchem. Vlažná nebo nedbalá duše nemůže dlouho setrvat v Boží milosti, a když se Boží milost odstraní, znamená to smrt duše. Duchovní život se podobá strmému kopci. Člověk nemůže zůstat stát na místě.
Musí jít stále vzhůru, jinak se začne sesouvat dolů. Kdo se snaží stoupat do kopce, blíží se k dokonalosti a nebi; kdo klouže dozadu, blíží se k hříchu a peklu. Neexistuje žádná střední cesta.
Ti, kteří jsou vlažní, jsou předmětem odporu svého Stvořitele, který je od sebe odvrhuje. "
Protože jsi vlažný a ani studený, ani horký," říká Duch Svatý, "
chystám se tě vyvrhnout ze svých úst." (Zj 3,16)
Nestačí tedy
být průměrnými křesťany. Poloviční a lhostejní už putují po kluzké cestě hříchu a jsou na seznamu čekatelů na peklo. Pro každého je nebezpečné bezmyšlenkovitě setrvávat v tomto stavu duchovní neschopnosti. Člověk, který nikdy nemyslí na svou spásu, trpí vážnou nemocí. Vystavuje se vážnému riziku věčného zatracení.
Náš Pán nám nepřikazuje, abychom byli pouze ctnostní. Přikazuje nám, abychom byli dokonalí. "
Vy tedy buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec." (Mt 5, 48)
Říká nám, abychom ho milovali celým srdcem a celou duší. "
Milovat budeš Pána, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší." (Mt 5,14) (Mt 22, 37)
Nařizuje nám, abychom se raději zřekli všeho, než abychom ho urazili, (Lk 14, 33) dokonce abychom si vyloupli oko nebo odsekli ruku nebo nohu, pokud by to představovalo překážku naší věčné spásy. (Mt 18)
Jak můžeme tváří v tvář těmto výzvám zůstat nečinní a pasivní? Stupeň dokonalosti, k němuž nás náš Pán vyzývá, nemůžeme dosáhnout bez jeho milosti, kterou můžeme získat jen vroucí a nepřetržitou modlitbou. Horlivost je oživujícím principem duchovního života. Získává pro nás Boží dary a činí nás téměř imunními vůči hříchu.
Horlivými se můžeme stát tak, že odstraníme příčiny vlažnosti. Jsou to tyto:
(a) Nedostatek živé víry.
Nápravou je časté rozjímání o věčných pravdách, abychom vzbudili svou víru a abychom stále více mysleli na nebe.
(b) Duch světa a nepřiměřená připoutanost ke světským věcem, které jsou jako pouta omezující nás v pokroku k Bohu. Pamatujme, že svět pomine a nemůže uspokojit naši duši, která byla stvořena pro Boha. Hledejme ho proto a milujme ho nade vše.
(c) Náš nedostatek vytrvalosti v konání dobra. Není snadné zachovat si neustálou důvěrnost s Bohem, a to i ve chvílích, kdy se zdá, že jsme duchovně vyschli a zbavili se vší nadpřirozené útěchy.
Není snadné vytrvat v našem odporu vůči přitažlivosti světa a hříchu.
Není snadné se neustále modlit, i když se zdá, že Bůh nás nevnímá.
Není divu, že jsme unavení a znechuceni. Pamatujme však, že Bůh odměňuje své věrné služebníky tím, že je činí horlivými v modlitbě a v jednání. Buďme tedy stáli. Budeme odměněni duchovním zápalem, který nám přinese radost a vnitřní pokoj, které překonají každou překážku a jsou předehrou k nekonečnému štěstí s Bohem v nebi.
(kardinál Antonio Bacci)
Převzato z
Podcasty otca Radovana,
článek z 25. 2. 2024 naleznete
zde.
