Vždy když mám pocit, že svět toho po mně chce příliš mnoho, vždy když se začínám cítit přetížený a zdrcený, úzkostlivý a deprimovaný, vyčerpaný a uzavřený, přistoupím ke svatostánku a prosím Ježíše, aby mě tam zamkl se sebou.
Tam zakouším pokoj, který převyšuje všechno chápání, pokoj, který dokáže dát jen Bůh. Tam si připomenu:
Ó, ano, ty jsi Bůh. Ty jsi všechno, co potřebuji. Ty všechno zvládneš.
A nejsem sám. Faustina píše:
,,
Od chvíle, kdy jsem vyšla z noviciátu, zavřela jsem se do svatostánku s Ježíšem, mým Učitelem. Sám mě uchvátil do ohně živé lásky, kolem něhož se všechno soustřeďuje“ (Deníček, 704).
Jak jsem výše zmiňoval: vždy když mám pocit, že svět toho po mně chce příliš mnoho, vždy když nemůžu, modlím se u svatostánku, neboť
ve svatostánku nacházím Ježíšovo milosrdné Srdce. Čeká mě. Chce mě milovat, uzdravit a naplnit pokojem.
Text a obrázek připravil: Mikuláš Maria Lipták - Rytíř Neposkvrněné
Převzato z
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/,
článek z 22. 2. 2024 naleznete
zde.