V úvodní modlitbě ke mši svaté se o 6. neděli v mezidobí B připomíná se zde, že Bůh přebývá „v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce“.
Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce;
dej nám svou milost, ať žijeme tak,
abychom byli tvým důstojným příbytkem.
Skrze tvého Syna …
Připomíná se zde, že Bůh přebývá „v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce“. Čisté srdce, to je především srdce bez hříchu. Trvale máme žít v milosti posvěcující. Hříchy – těch se zbavujeme ve svaté zpovědi a zvlášť k postní době má patřit to, že se člověk dobře připraví na svatou zpověď, aby pak mohl prožívat čisté srdce bez hříchu. Čisté srdce je také bráno jako to, které vidí druhého v tom ryzím pohledu jako někoho, koho má rád Bůh. Čisté srdce je také o čistých pohledech, čistých představách…
Dále se v modlitbě mluví také o upřímném srdci. To upřímné srdce, to je o tom s nikým nemanipulovat, dělat věci tak, aby to všechno, co říkáme, navenek souznělo i s tím, co si myslíme. Že člověk není křivý. Někteří lidé žijí s maskou, a to je neupřímné. Navenek se tváří jako přátelé a uvnitř je to nějak jinak. Máme mít srdce upřímné.
A pak se tam prosí: „ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem“. To znamená, abychom dorostli k tomu, že Bůh bude v našich srdcích přebývat, protože ta srdce budou čistá a plná upřímnosti.