„Nebe a země pominou, ale má slova nepominou,“ řekl Pán Ježíš.
„Nebe a země pominou, ale má slova nepominou,“ řekl Pán Ježíš. Žijeme ve zvlášť náročné době, to, co platí dnes, nemusí být jisté zítra. Všechno se rychle mění a stále znovu se opakuje zkušenost, že není možno se spoléhat na sliby lidí, institucí a státu. A přitom bytostně prožíváme nutnost mít ve svém životě něco jistého – naprosto jistého.
Takovouhle jistotu nám může dát jedině Ježíš Kristus – On je Boží Syn – pravý Bůh. On neklame a nemůže klamat. On je jediný absolutní vítěz, ať se to komu líbí nebo nelíbí. On sám nám tuto jistotu připomíná slovy: „Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“ (Mk 13,31) V praxi to znamená, že všechno, co zde budujeme, jednou skončí, rozpadne se a jednou tu nebude. Všechny ty hmotné stavby, naše plány a naše jistoty přijdou jednou vniveč. To, co zůstane, je jen to, co jsme dělali s láskou – tedy s Bohem. Jan sám o tom hned dvakrát říká: „Bůh je láska.“ (1.Janův 4, 8b.16b).
Vede nás to k ujasnění, nakolik se máme zneklidňovat kvůli hmotným záležitostem a našim plánům a nakolik naopak vše vsadit na Ježíše a život podle Něj, tedy s opravdovou láskou.
