Kříže, kapličky a sochy svatých jsou vedle kostelů místy, které zvláštním způsobem svědčí o víře a zároveň i o lidech, kteří v daném prostředí žili a žijí.
To, že v naší oblasti je poměrně dost těchto „svatých míst“ jsem si uvědomil při nedávném setkání s jedním mužem z Třince, který nadšeně vyprávěl, jak je to tu v tomto směru jiné než u nich. Navíc je potěšitelné, že u nás jsou tato Boží místa opravena a často i pěkně udržována. Není výjimkou, že někdo u kříže, sochy či kapličky zapálí svíčku ať už jako poděkování nebo prosbu za vyslyšení nebo jenom proto, že k němu tato stavba duchovně promlouvá. Vždy mě těší, když vidím u kapličky živé květy, anebo když tam někdo „jen“ postává ať již s tichou myšlenkou nebo s modlitbou na rtech.
Jako kněz se setkávám s lidmi, kteří mluví o svých zkušenostech, které udělali na tomto místě. Vyslyšení pak připisují světci nebo zvláštní milosti Boží, která například u kříže působí. A není divu, že se to děje, vždyť každé z těchto míst bylo zvláštním způsobem obřadně zasvěceno Pánu Bohu a požehnáno knězem. A takové požehnání i po třeba několika staletích trvale působí a je nesmazatelné.
Ta daná kaple, kříž nebo socha světce se stává tím, čím má být, pramenem zvláštním Boží milostí pro ty, kdo se u něj s vírou v modlitbě zastaví. Až mě překvapuje, kolik lidí u nás v okolí Vranova má zkušenost s mimořádným Božím dotekem právě u některého z těchto míst, kde se modlili. Ano, zkušenost a víra potvrzují, že každé z těchto míst se může stát duchovní pramenem. Mnozí to dosud nezakusili jen proto, že to ještě nezkusili. Ale nic nebrání tomu, aby každý zakusil duchovní sílu, která je spojena s těmito posvátnými místy.
Tato místa mají jednu velkou výhodu. Do kostela se totiž netroufne každý, pro některé, kteří se navenek staví jako nevěřící, je pomyšlení přijít do kostela zatím nepřekonatelné, ale ke kříži se mohou stavit kdykoliv, a to třeba i o půlnoci, kdy je u toho nikdo nevidí. A navíc kostely jsou často zamčené kvůli zlodějům, ale tato drobná posvátná místa jsou k dispozici stále.
Těší mě, že u nás ve Vranově se daří předávat jednotlivé kříže, kapličky a sochy do péče konkrétních lidí, kteří se o ně starají. Tím je toto místo nejen pěkně udržované, ale i navštěvované a stává se živým pramenem milosti, ze kterého se znovu hojně čerpá.
Přál bych každému, aby objevil víc, než je vidět na první pohled, a i získal svou vlastní zkušenost s vyslyšenou modlitbou u některého z našich vranovských duchovních skvostů.
