Ti, kdo patří do Společenství čistých srdcí, se mají snažit usilovat o to, aby jejich srdce bylo čisté a to ve všech směrech. Ale o to se má snažit vlastně každý člověk, nejen ti, kdo patří do Společenství čistých srdcí.
Setkávám se s tím, že u mnoha lidí převažuje spíš něco jiného než radost. Ono totiž nejde zároveň být vzteklý a radostný, smutný a radostný, plný obav a radostný. Je to buď a nebo. Samozřejmě, že vím, že v životě přicházejí chvíle neradostné, a že je mnoho důvodů být zneklidněný. Záleží však na nás, čemu dáme prostor ve svém srdci. Když budeme mít zaostřeno na to, co se nedaří, co nám chybí, co je jinak než bychom rádi a než by to mělo být, pak samozřejmě nemůže v našem srdci převládat radost. Platí však, že i když nás potká cokoliv sebehoršího, vždy je možno najít ještě důvody pro radost.
Nevěříte? Například: Něco bolí? Věřící se může radovat, že to těžké může připojit ke Kristově kříži a za něco obětovat. Něco jsme pokazili hříchem? Můžeme se radovat, ne pro ten hřích, ale proto, že Bůh je ochoten odpouštět, a že k němu mohu se svým selháním přijít. Je přede mnou něco z čeho má člověk právem obavy? Mohu se radovat, že na to nemusím být sám, jak ti, kteří Pána neznají, a že ho mohu přizvat a tím i s radostí přijmout to, co přichází.
Obecně platí, to, co řekl papež František hned na začátku svého pontifikátu: „Neexistuje situace, kterou by Bůh nemohl změnit.“ Když se nad tím vším zamyslíme, v každé situaci můžeme najít hned několik důvodů, proč se můžeme radovat i přes nepříznivé podmínky. Ke křesťanovi radost patří. Svatý Pavel vybízí: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“ (Flp. 4,4) a i Soluňanům: „Stále se radujte.“(1. Sol. 5,16).
Ten největší důvod k radosti pro křesťany je skutečnost, že Ježíš Kristus už zvítězil a nikdo na tom nic nezmění.