V Janově evangelium je úplně klíčová věta, alespoň z mého pohledu: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ Jan 8,32. Proč je to dobré znát pravdu? Známe to všichni. Pravda a někdy i tvrdá je lepší než, když nám někdo maže med kolem úst anebo když my sami sobě něco nalháváme.
Nevíme, anebo nechceme pravdu slyšet?
V tomto duchu si občas vzpomenu na starý vtip o tom, jak jistý člověk vypadl z hořejšího patra mrakodrapu. Když se pak celá záležitost vyšetřovala, zjistili, že ve 102 poschodí, firma umývala okna. Vyšetřovatel se ptal pracovníka té firmy: „Neslyšel jste něco, co říkal, když prolétal kolem vás?“ „Ano, slyšel.“ „A co tedy říkal?“ řekl: „Ještě je to dobrý.“ V podobném stavu jsou ti, kteří neberou vážně pravdu, která se jich týká. Když jsme se na toto téma bavili s jedním učitelem, tak mi na závěr rozhovoru řekl: „Ale ono je to relativní, člověk vlastně neví, jak to je a jak to bude.“ Tak relativní se to může zdát jen tomu, kdo nebere vážně, to, co nám předkládá autorita nejvyšší. Když bude někdo tvrdit, já si myslím, že ten led mě na přehradě unese i v místě, kde většinou hladina zamrzá jen tence na povrchu, tak si to může tvrdit jak chce, ale jen do chvíle, než na ten led v těch místech vleze a on se pod ním prolomí a tento chudák zahučí pod led. Objektivní pravda je totiž jenom jedna a ta platí. Každý si může říkat, myslet, co chce a mít „svou“ pravdu, ale to platí jen do chvíle než se ukáže, jak to skutečně je.
Kdo nevsadí na pravdu, zažije jednou kruté rozčarování
A jak to tedy je? Kdo nám ručí, že zrovna tato verze je tou pravdou objektivní? Jsme tvorové a celou pravdu o nás i o stvoření zná Tvůrce. Na kolik je to důležité pro naši spásu, natolik nám pravdu zjevuje a zavazuje nás ve svědomí, abychom podle ní také žili. Ten, kdo to relativizuje, jednou zažije velké rozčarování, protože vsadil na něco jiného než na pravdu.
Co tedy říká Nejvyšší autorita?
Jaká je tedy ta základní pravda pro nás? Učení víry ji shrnuje do 6 bodů:
1. Je jeden Bůh – Bůh každého z nás zde chtěl mít. Každého má rád a zároveň od každého čeká, že se budeme ptát: Tak Bože, jak si přeješ, abych žil? Kdo se nesnaží odpovídat na Boží lásku, sám sebe ochuzuje. Vždyť nerozvíjet přátelství s tím, kdo nás miluje, a kdo je náš nejlepší dobrodinec je starými slovy katechismu pošetilost.
Spravedlnost možná už teď, ale s jistotou po smrti
2. Bůh je nejvýš spravedlivý – zjednodušeně řečeno, každému dává, to, co mu patří. Dobro odmění, zlo potrestá. Nedá se čekat, že všechno se v tomto směru zrealizuje už během pozemského života. Někteří totiž zažívají přesně opak, ale to ještě není poslední slovo Boží, to přijde až na věčnosti.
3. Jsou tři Božské osoby: Otec, Syn, Duch Svatý – tyto osoby žijí v lásce a dávají nám tak příklad, abychom my žili s láskou k bližním.
Míru lásky ukazuje velikost oběti
4. Bůh Syn se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži zachránil a navěky spasil. Tato čtvrtá pravda nám ukazuje, jak velkou hodnotu má člověk v Božích očích, a jak moc je ochoten Bůh pro naši spásu obětovat. Nemělo by nás to nechat chladnými, ale podobně jako on bychom měli vzít vážně starost o naší spásu.
Teď je čas milosti
5. Duše lidská je nesmrtelná. To, co prožíváme zde na tomto světě je jen předehrou a obdobím zkoušky před životem věčným, někteří promeškávají současný život a ani si neuvědomují, že tím hazardují se svou věčností. Spása je prvořadý úkol každého z nás. Sám Pán Ježíš k tomu řekl, co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? A známé úsloví říká: Jenom jednu duši máš, proč tak málo o ni dbáš? Někdy je na místě říci některým, kteří setrvávají ve stavu vážného hříchu: Proč si k sobě tak krutý?
Jen ze své síly nenaděláme pro konečnou záchranu nic
6. Milost Boží je ke spáse nevyhnutelně potřeba. Nikdo z nás nezachrání sám sebe, potřebujeme k tomu Boží pomoc. Tu pomoc Bůh chce poskytnout. Často je jeho pomoc vázána na naši spolupráci. Jakou? Např. v modlitbě, v účasti na mši sv. a v dalších úkonech, které dávají Bohu najevo, že o jeho pomoc stojíme. Ta nejzásadnější pravda, která nás nemá naplňovat strachem, ale vést k správnému rozlišení je, že náš pozemský čas se krátí.
Zde ještě můžeme ovlivnit úplně všechno:
- usmířit se s druhými a s Bohem
- udělat zásadní kroky, abychom ze svého života odstranili hřích
- vykonat konkrétní dobré skutky atd.
Po smrti už nic ve svém životě neovlivníme – teď ještě ano
To vše však jen do okamžiku smrti, pak už nenaděláme vůbec nic. Občas tak přemýšlím, nad některými zemřelými, co by asi dali za to, kdyby se mohli, alespoň na hodinu vrátit do pozemského života. Jak by asi intenzivně zapracovali, aby vyřešili něco, s čím by nechtěli přestoupit před věčného soudce. My tu hodinu ještě máme, ale každý z nás máme jednu velkou jistotu, že se dožijeme až do své smrti. A tak nepromeškejme tento vzácný čas.
Už slyším námitky některých, kteří čtou tento můj článek a chtěli by diskutovat, ale o pravdě se nediskutuje, pravda se může buď přijmout anebo odmítnout a to se všemi důsledky, vždyť sám Ježíš Kristus o sobě řekl: „Já jsem Pravda a On je ten, kdo je vítěz a ten, před kým jednou bude každý z nás stát a skládat účty ze svého života. On je vítěz – jediný vítěz ať se to komu líbí nebo ne. Naštěstí je zde šance prosit o Boží milosrdenství. Pane, smiluj se.
Zakončím slovy, kterými končívali kazatelé při misiích zhruba před 150 lety:
Mysli si co chceš, dělej si co chceš, ale pamatuj, že jednou zemřeš, a souzen budeš.