Další zamyšlení o mši svaté je nad vstupní modlitbou 3. neděle v mezidobí B.
Všemohoucí, věčný Bože,
veď nás, ať žijeme podle tvé vůle,
abychom zůstávali stále spojeni
s tvým milovaným Synem
a přinášeli hojný užitek.
Skrze tvého Syna ...
Modlitba začíná tím velkolepým oslovením Boha: „všemohoucí, věčný“. Tato sova nám napovídají, s kým máme tu čest. Obracíme se k tak mocnému, velikému, nekončícímu Pánu.
A dále jsou tam, když to zjednoduším, 3 prosby. První: „…veď nás, ať žijeme podle tvé vůle“. Žít podle Boží vůle je to nejlepší, jak můžeme žít. Boží vůle je dokonce lepší než všechny naše nápady, i když se nám to tak vždycky nemusí jevit. Proto, abychom žili podle Boží vůle, jsme také byli stvořeni. A tady prosíme: „Pane Boře, veď nás k tomu.
Druhá prosba: „…abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem“. Být stále spojený s Ježíšem Kristem znamená myslet na Něj, snažit se Ho následovat, být těmi, kteří mají podobné úmysly jak On, být těmi, kteří se snaží vidět Jeho pohledem to, co prožíváme. Abychom zůstávali stále spojeni. Zůstávat spojený je možno v myšlenkách i tehdy, když člověk pracuje i tehdy, když odpočívá i tehdy, když je sám mezi druhými. A třetí prosba „…přinášeli hojný užitek“. Co to je ten hojný užitek? Má být ovocem života podle víry: pokoj, láska, dobrota, odpuštění… Abychom takto ovlivňovali tento svět, ve kterém žijeme, abychom přinášeli jenom tento užitek a ne nějaký protichůdný a abychom nějaký užitek dávali, ne že čekáme, až budou lepší podmínky. Už teď abychom hojný užitek přinášeli.
K této modlitbě je dobré se vracet, promýšlet a třeba i opakovaně se ji pomodlit, aby to bylo něco, co bereme za své, co může utvářet náš život.