„Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení.“ 1. Soluňským 4,3
Častokrát lidé řeší základní otázku: chtěl bych žít podle Boží vůle, jak ji mohu poznat? Svatý Pavel na to velmi jednoduše odpovídá:
Boží vůli je vaše posvěcení.
Jak to chápat? Není totiž až tak důležité, zda v jednotlivých detailech zvolíme tu anebo onu variantu, zda si oblečeme modrý nebo zelený svetr, ale mnohem důležitější je, skrze vše, co prožíváme, se posvěcovat – to má být naše trvalá autentická volba.
Jak a kdy se za daných okolností posvětit? Samozřejmě platí: konat dobro a nekonat zlo. Úplně základní pravidlo nám nabízí Desatero. Máme jistotu, že pokud jednáme v souladu s Desaterem, může to přispět k našemu posvěcení, ale platí to i naopak; jednat proti Desateru nás neposvěcuje, a tedy neplníme tím Boží vůli.
Dalším důležitým kritériem je, zda jednáme v souladu s pokorou, láskou a učením Církve. V neposlední řadě je zde důležitá instance, podle které budeme souzeni: a to je naše svědomí. Zde máme povinnost si svědomí vylaďovat podle základní normy a tou je pro nás Ježíš Kristus.
Jednat podle Boží vůle tedy znamená, v každé chvíli mít vůli se posvěcovat - zvážit různé varianty možného rozhodnutí, právě podle tohoto kritéria, a pak tak jednat.
Jak někteří z poznávání Boží vůle dělají hotovou vědu, tak ve skutečnosti platí, že podle těchto jednoduchých pokynů, lze Boží vůli poznávat a žít poměrně snadno a za všech okolností. Někdy si to žádá oběti, ale vím, tak jak to říkáme s dětmi, že platí:
Bez lásky a obětí,
do nebe se neletí.
V těžších případech, kdy se tíž orientujeme, co je pro nás skutečně Boží vůlí, se máme poradit s knězem, případně s člověkem, který žije poctivým duchovním životem a má k Bohu blíže než my, a tak může snadněji rozpoznat, co vede k našemu posvěcení.
Spolu s polskou blahoslavenou Sancjou Szymkowiak si proto častěji opakujme:
Vůle Boží – vůle má,
to co chce Bůh – to i já.
