Přinášíme zamyšlení nad vstupní modlitbou ve mši svaté na 2. neděli v mezidobí B.
Vstupní modlitba:
Všemohoucí, věčný Bože,
ty řídíš všechno na nebi i na zemi;
vyslyš prosby svého lidu
a dej našim dnům svůj řád a mír.
Prosíme o to skrze tvého Syna ...
Modlitba se skládá ze 2 částí. V té první je připomenuto, ke komu se vůbec obracíme, jaký je Bůh – všemohoucí, On může úplně všechno. To se člověku až zatají dech. Věčný, tzn. vždycky byl, je a vždycky bude, je zcela stabilizovaný. A ještě je tam dodáno „ty řídíš všechno na nebi i na zemi“. Je to právě On, Bůh, kdo řídí jak světový řád, tak i úplně všechno, na co jsme schopni přijít. Po tomto úvodu následují dvě prosby o tři věci.
Ta první prosba „vyslyš prosby svého lidu“ nám připomíná, že každý máme něco na srdci, za něco prosíme, za někoho se modlíme, něco chceme Pánu Bohu svěřit. A víme, že naše prosby se naplní jedině, když je vyslyší Bůh. Proto Mu to zde konkrétně svěřujeme.
V té druhé prosbě jde konkrétně o dvě věci: „dej našim dnům svůj řád a mír“. Obrat „našim dnům“ nám připomíná, že ve srovnání s Bohem, který je věčný, je celý náš čas jen pár dnů. A prosíme zde o „řád a mír“. Řád je velmi důležitý. Říká se „zachovej řád a řád zachová tebe“. Vidíme úžasný Boží řád v celém stvoření a vědci ho s obdivem stále dále objevují i v nejmenších detailech jednotlivých atomů. Řád potřebujeme ale i my. Pořádek kolem sebe, pořádek v sobě, pořádek ve vztazích a správný poměr toho, čemu věnujeme čas a síly. Jde o to stanovit a dodržovat správný řád každého dne, aby byl vyrovnaný poměr modlitby, práce a odpočinku. A prosba o mír je zvlášť v této době mimořádně aktuální. Zejména, když slyšíme, jak Evropa věnuje obrovské prostředky na zbrojení a myslí tím, že zastrašováním udrží mír. Papež František však opakuje, že když už jsou někde zbraně, tak je to jen otázka času, kdy se použijí. Prosíme tedy za mír, aby nebyla válka. Tato prosba je však mnohem širší. Jde i o mír a pokoj v našem srdci. Pokoj s našimi bližními, pokoj s Bohem, pokoj sami se sebou. Kdo může mít v srdci pokoj? Ten, kdo ví, že je se všemi usmířen, a že se nemusí ničím zneklidňovat, protože vše má v pořádku. Vždyť dělá to, co má.