Vstupní modlitba je modlitba, která nás má uvést do celé bohoslužby a má nás provázet po celý týden, proto je dobře se k myšlenkám ze vstupní modlitby vracet. K čemu nás má povzbuzovat vstupní modlitba 3. neděle adventní?
Všemohoucí Bože,
očekáváme s vírou slavnost narození tvého Syna
a prosíme tě: dej nám svou milost,
abychom se mohli radovat z naší spásy
a vděčně tě chválit.
Skrze tvého Syna…
Začalo to slovy „Všemohoucí Bože“. V adventu si máme víc uvědomovat, jak je Pán Bůh skutečně všemohoucí. On se může dokonce stát obyčejným člověkem. On může dokonce proměnit i to, co je ztraceno. A teď to pokračuje: „…očekáváme s vírou slavnost narození tvého Syna“. Advent je doba, kdy ta naše víra má růst. Tak jak znázorňuje barva fialová, že je to doba naděje a na dnešní neděli může přejít v růžovou, což připomíná to, že se blíží rozednění, tak máme také s tou vírou stále víc Pánu Bohu ve všem věřit. S vírou se připravujeme na slavnost Božího Syna.
Dále jsou tam tři prosby:
„…prosíme tě: dej nám svou milost“ – když Pán Bůh nedá svou milost, tak se člověk může snažit sebe víc a nedokáže vůbec nic. Prosíme proto s pokorou: Dej nám, Bože svou milost.
Ta druhá prosba „…abychom se mohli radovat z naší spásy“ V Kristu přichází spása, je nám nabídnuta a jinými slovy je to záchrana. Když si představíme někoho, kdo je už úplně ztracen a je zachráněn, tak jak jsme to mohli třeba sledovat s těmi zavalenými horníky, nebo s lidmi, kteří jsou už úplně ztraceni zdravotně a najednou se něco podaří, tak my máme zažívat, že v Kristu přichází spása. Ten, kdo je zachráněn, ten může mít radost, jen aby nám to docházelo.
A třetí prosba: „…abychom tě mohli vděčně chválit“ Když si uvědomujeme, co všechno pro nás Bůh koná, vykonal, tak je na místě vděčnost. A chválit Pána Boha – pro to jsme tady stvořeni. A čím víc prožíváme advent tak, jak máme, tím víc právě tady ten rozměr vděčného chválení může prozářit všechno to, co prožíváme.
