Tomu, kdo se nás ptá na naši víru, můžeme slovy velkého vyznání víry přiblížit krásu a velikost obdivuhodného Božího díla. Následující článek dýchá radostí z oblažujícího poznání
těchto tajemství.
Krédo: Úžas nad velkými Božími skutky
První setkání: radost
z Boha. Bůh je dobrý.
Bůh je krásný! Bůh je
opravdový.
Moje srdce tančí a jásá v mém těle, když to vyslovuji:
„Věřím v Boha!“ A nová radost
se rozlije, když někdo vedle mne
s tím souhlasí: „Věřím v Boha!“
Moje víra miluje tato slova, která se zrodila v mladé církvi uprostřed modlitby, bojů, utrpení,
myšlení a zápasů a především
nasloucháním Božímu Duchu:
Credo! Věřím v Boha.
Chtěl bych před námi všemi
krátce rozvinout Krédo, které našlo své místo ve mši svaté, které zaznívá v chorálovém zpěvu
a vtisklo se tak do duše. V tomto velkém vyznání víry je skryta zvláštní radost ze všeho, co
Bůh je, co učinil, a z krásy, která to všechno objímá.
Pojďme spolu světem, který
se zde otevírá. Je to úžasné patření na toto putování, na vysoké vrcholy, klidné rozhlédnutí
beze spěchu na hlubiny, do kterých mohu shlížet a na které se
nemohu vynadívat: „Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného.“
Moje víra ví, jak zcela jiná
vysvětlení o původu světa existují, ale ty ji nemohou zmást.
Její kořeny leží hlouběji. Ve víře poznávám, že svět byl stvořen
Božím slovem a z neviditelného povstalo všechno viditelné.
V tomto neviditelném světě
vzklíčila síla, která nás provádí
úžinami a nese všechny viditelné věci. Dietrich Bonhoeffer to
zažil velmi intenzivně a vyjádřil takto: „Když se nyní kolem
nás šíří ticho, dává nám slyšet
onen plný hlahol světa, který se
kolem nás neviditelně šíří jako
zpěv chvály všech tvých dětí.“
Když byl nedlouho nato krátce před očekávaným vysvobozením z koncentračního tábora
v Buchenwaldu odváděn na popravu, řekl svým přátelům spoluvězňům: „To je konec. Nyní
začne můj život.“
Cílem Kréda je život budoucího světa. Tam máme své občanské právo a svou vlast. Tam
nás předešel Pán, aby nám připravil místo. Tam touží naše víra, ale odtamtud také čerpá sílu pro všechno, co je třeba nyní
přemáhat. Hodit svou kotvu tam
nečiní člověka neschopným pro
svět. Nikoliv, chrání před vyhořením, zničením, činí schopným
a silným pro tento život.
Protože Bůh je život. Bůh je
společnost. Bůh má Syna, svůj
obraz, všechnu svou radost, své
dokonalé Ty, příjemce jeho proudící lásky, který je veškerou jeho
radostí: „Věřím v jednoho Pána
Ježíše Krista, jednorozeného Božího Syna, který se zrodil z Otce přede všemi věky, Bůh z Boha, světlo ze světla, pravý Bůh
z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem,
skrze něho všechno je stvořeno.“
On je Jediný, Jedinečný, Obraz a pojem veškeré lásky, radosti a blaženosti.
A tento drahocenný poklad
posílá Bůh k nám! V tom je obsažena naše skutečná hodnota,
kterou tak mnozí lidé vůbec neznají. „On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze
Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.“
Odtud přichází skutečný život do našeho světa ke každému, kdo věří.
To je velký a úžasný Boží
plán. Hoden úžasu je také proto, že hlavní aktér ještě nebyl plně představen a je o něm řeč jen
jako mimochodem: Duch Svatý.
Všechno, co je nyní historicky datováno a popsáno, vykonal
Ježíš skrze Něho: „Byl za nás
ukřižován pod Pontským Pilátem, umřel a pohřben jest. Třetího dne vstal z mrtvých podle
Písma, vstoupil na nebesa, sedí
po pravici Otce.“
Věčný plán Otce se rozvíjí
přímočaře, bez obav, že se mu
vysmějí jako snu a mýtu. Víra
zde nachází neomylně radostný a cílevědomý život i na této
kolísající zemi. Ano, věřím v Boha. Věřit Mu mi dává klid, jistotu a radost, mně a také tobě zde
po mém boku.
Když takto leží před očima
cíl našeho světa, obrací Krédo naši pozornost ke skrytému
Režiséru dějin, vysoké, vznešené a plně tomuto blaženému cíli oddané Osobě, která tak ráda zůstává v pozadí, jen když
je Bůh milován a člověk v Něm
a s Ním smířen.
„Věřím v Ducha Svatého, Pána a Dárce života.“ On je Pánem situace, Pánem každé situace, takže tvoří ze smrti život.
On „vychází“ a má svůj původ v proudící lásce mezi i oběma Milujícími se, kteří jsou nestvoření, jejich láska nepomíjí
a jejich proudící, blažená a zářící láska je právě On, Duch Svatý,
Osoba Láska bez konce.
„Který z Otce i ze Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků.“
Ano, skrze slabé lidi řídil
a vedl dějiny. Zplodil Knihu
knih, Bibli, shromáždil ji a autorizoval.
Ovšem jakožto vpravdě Mocný a Velký Bůh tak rád ustoupí
zpět a je spokojen, když věčný
plán roste a dějiny přijímají jeho cestu. Vede nás od Ježíšem
připraveného díla ve světě dále. Vede církev časem a je jejím
Zdravím a Lékem. To, co je pro
pouhý lidský zrak mrtvé, tomu
dává život:
„Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku.“
To budoucí přichází. Svět tam,
kde má alespoň jiskru lásky, bude žít. Víra je schopná z toho budoucího již nyní čerpat životní sílu. Nebeské království je již mezi
námi. Tak jako přehojná sluneční energie všem dopředu hledícím dává příslib a podněcuje je
k jednání, podobně rozpíná víra
ve zcela jiné dimenzi široce svá
křídla a přijímá naději a lásku,
nejsilnější energii světa.
VISION 2000 – 4/2012
Překlad -lš-
Z časopisu Světlo 33/2012,
odkaz je ZDE.