17. ledna 1953 zemřel ve věku 83 let první český salesián,
který patřil ještě do první generace salesiánů formovaných Donem Boskem. Náležel k těm, kteří obdivuhodně naplnili své životy a rozšířili dílo ve prospěch mládeže do celého světa.
Bývalý provinciál českých salesiánů P. Ladislav Vik prohlásil: „P. Ignác Stuchlý byl nositelem pravé kultury, vychovatelem k nepomíjejícím hodnotám, kterými jeho srdce přetékalo. Když vychovával a učil, rozdával ze své plnosti. Nebyl jen
hlásnou troubou. Křesťanské pravdy, které hlásal, nejprve sám
vroucně prožíval. Neměl dvojí tvář. Proto měl u mládeže trvalý
výchovný úspěch, i když byl člověkem zcela prostým. Vychovával svou opravdovostí. Pod jeho vedením rostli z venkovských
a velkoměstských kluků kulturní lidé, vychovatelé a apoštolové pravé kultury.“
A kardinál František Tomášek o něm zase řekl: „Znal jsem
ho osobně. Mám za to, že by měl být dán za vzor kněze a vychovatele pro celý náš národ. A byl by to za dnešní mravní situace našeho národa především pro jeho mládež vzor velice aktuální, sympatický a potřebný.“
Toto dvojí svědectví nám představuje P. Stuchlého jako příklad autentického křesťanského života, příklad hodný vzpomínky i v dnešní době. Jaká byla pozemská pouť tohoto Božího služebníka, nám může napovědět i následující podrobný přehled
významných událostí jeho požehnaného života.
PRVNÍCH 55 LET ŽIVOTA
14. 12. 1869 – narozen v Boleslavi v kraji ratibořském v Horním Slezsku, diecéze Vratislav. Otec se jmenoval Šimon Stuchlý,
matka Marianna, rozená Procházková.
15. 12. 1869 – pokřtěn ve farním
kostele sv. Vavřince v Píšti v Moravském Slezsku.
1875–1883 – navštěvuje obecnou
školu v Píšti.
1883–1891 – pro chatrné zdraví pomáhá doma v hospodářství.
Léto 1891 – objevuje se zřetelné povolání k řeholnímu a kněžskému životu.
2. 8. 1891 – hledá radu u františkánů v Opavě, promlouvá s kaplanem
Pleschkou o řeholním a kněžském povolání. Jednoznačně se rozhoduje pro
kněžství.
Od září 1891 – začíná studovat
v klášteře u dominikánů v Olomouci, převorem je tam Angel Lubojacký.
Přibližně v říjnu 1891 – pobyt na faře v Dražovicích u Vyškova u faráře Antonína Cyrila Stojana, od něho pravděpodobně poprvé slyšel o Donu Boskovi.
Před Vánocemi 1891 – odjezd domů do Boleslavi.
Po Vánocích 1891 – pobyt na Svatém Kopečku u Olomouce u paní Bartákové v malé komunitě organizované P. Lubojackým.
1893–1894 – pokračuje ve studiích v Klimkovicích na gymnáziu, které založil P. Lubojacký. Nadějně započaté dílo však
po krátké době ztroskotalo. Ignác má 25 let, když je komunita studentů rozpuštěna. Ignác hledá, kde by mohl pokračovat
ve studiu, aby mohl dosáhnout vytčeného cíle – kněžství. Navštěvuje kláštery v Polsku, redemptoristy v Července, konvikt
ve Velkém Meziříčí, vykonal pouť na Svatý Hostýn, navštívil jezuity na Velehradě. Rozhodující nakonec byla návštěva u P. Josefa Klvače v Olomouci. Ten přihlašuje Ignáce k salesiánům do
Turína, za tři dny přichází telegram od hlavního představeného salesiánů Dona Ruy o přijetí.
8. 9. 1894 – Ignác přijíždí do Turína a je přijat Donem Ruou.
15. 9. 1894 – je připojen k polským aspirantům na Valsalice, od pololetí pokračuje příprava na noviciát v salesiánském
ústavu v Ivreji, intenzivní studium italštiny.
23. 8. 1895 – přijat rozhodnutím inspektoriální rady do noviciátu.
25. 8. 1895 – nástup do noviciátu, novicmistrem je Don
Colombara.
6. 11. 1895 – přijímá obláčku z rukou Dona Ruy.
29. 9. 1896 – věčné sliby do rukou Dona Ruy.
Školní rok 1896–1897 – klerik Stuchlý studuje filosofii a skládá s vyznamenáním zkoušky z agronomie na vysoké škole v Turíně (25. 5. 1897).
1897 – smrt otce a bratra Antonína.
Podzim 1897 – návštěva domova
a očekávání dopisu s pokyny pro další práci. Dopis s „poslušností“ pro salesiánský konvikt sv. Aloise v rakouské
Gorici (dnes Slovinsko) od Dona Barberise. Stává se učitelem a asistentem
v Gorici a začíná studium teologie (ředitel Don Scaparone).
7. 3. 1900 – udělena tonzura a čtyři nižší svěcení.
22. 9. 1900 – podjáhenské svěcení v Turíně.
22. 12. 1900 – jáhenské svěcení.
Prázdniny 1901 – jmenován prefektem v Gorici.
3. 11. 1901 – vysvěcen na kněze kardinálem Missiou.
4. 11. 1901 – primiční mše svatá
v Gorici. První rok jeho kněžství se vyznačuje tím, že si osvojil velikou lásku
k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu.
10. 10. 1910 – přijíždí jako prefekt do Lublaně na Rakovníku, má 41 roků. Zde ho čeká velká práce. Salesiánské dílo se
tam ocitlo ve velkých nesnázích, nastává velmi těžké období.
Při ústavu zřizuje a vede hospodářství, které umožňuje výživu
chlapců. Měsíčně jezdí do noviciátu na Radně konat duchovní
obnovu. V Lublani řídí práce při stavbě chrámu Panny Marie
Pomocnice, jehož stavba byla započata již v roce 1904. Když
skončila 1. světová válka, Don Stuchlý šel žebrat dům od domu, od vesnice k vesnici, aby udržel při životě komunitu a aby
se pokračovalo ve stavbě baziliky.
Jaro 1922 – jako delegát odjíždí na inspektoriální kapitulu,
konanou v Osvětimi, cestou se zastavil také doma v Boleslavi
a na některých místech na Moravě.
8. 9. 1924 –kardinálem Caglierem byl vysvěcen chrám Panny Marie Pomocnice v Lublani. Při této příležitosti se s kardinálem setkává i Don Stuchlý.
Podzim 1924 – jmenován ředitelem začínající oratoře na Kodeljevu (Mladinski dom).
POČÁTKY ČESKÉHO
SALESIÁNSKÉHO DÍLA
Po Vánocích 1924 – Don Ricaldone posílá Dona Stuchlého
do české komunity chlapců v Perose Argentina (Itálie) a připravuje podmínky pro přechod českého salesiánského díla do
naší vlasti.
25. 1. 1925 – Don Stuchlý přijíždí do Perosy Argentina, kde
byli hoši už od 13. 12. 1924. Formuje komunitu chlapců do konce školního roku 1926–1927.
Léto 1927 – Don Rinaldi, hlavní představený, posílá Dona
Stuchlého do Fryštáku. Po cestě se Don Stuchlý spolu se slovinskými poutníky zastavuje na Velehradě.
28. 9. 1927 – na svátek českého patrona, sv. Václava, přijíždí do Fryštáku chlapci z Itálie, ředitelem domu je jmenován
Don Kodžola, Don Stuchlý je prefektem.
POČÁTKY SALESIÁNSKÉHO DÍLA
V ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLICE
18. 8. 1928 – 14. 9. 1935 – Don Stuchlý je ředitelem salesiánského domu ve Fryštáku a inspektoriálním rádcem jugoslávsko-československé inspektorie.
Jaro 1934 – účastní se kanonizace Dona Boska v Římě.
14. 11. 1934 – salesiáni vstupují do Ostravy, ředitelem domu je jmenován Don Stuchlý, prefektem Don Trochta, který
začíná budovat dílo v Praze-Kobylisích.
14. 9. 1935 – je jmenován inspektorem samostatné československé inspektorie.
24. 1. 1936 – vláda ČSR schválila salesiánskou kongregaci
a dala jí povolení k působení v Československu.
1939 – rozdělení Československa na Protektorát Čechy a Morava a na autonomní stát Slovensko. Zodpovědnost za slovenské dílo přebírá Don Bokor – ředitel v Šaštíně, Don Stuchlý zajíždí na Slovensko málo, spíše jako host.
10. 1. 1940 – rozdělení inspektorie Dona Boska na českou
a slovenskou. Don Stuchlý zůstává inspektorem česko-moravské inspektorie s pěti centry: Fryšták, Ostrava, Praha, Brno
a Pardubice.
1940–1945 – koordinuje činnost všech salesiánských domů
a salesiánů vůbec v těžkých válečných podmínkách. Řada domů je na nátlak Němců zabrána pro válečné potřeby Říše. Don
Stuchlý prožíval se svými bratry dny úzkosti. Neustále opakoval: „Přijměme všechno z Božích rukou.“ Během tohoto období posiloval v bratrech skrze svou službu víru a naději.
1945–1948 – po skončení války obnovil aspirantát, noviciát, filosofický a teologický studentát. Otevřel domy pro mladé
dělníky. Je zaregistrováno 12 salesiánských domů.
16. 11. 1947 – při svěcení Dona Trochty na litoměřického
biskupa pronáší Don Stuchlý prorocká slova o budoucnosti díla.
24. 2. 1948 – ve svých 78 letech opouští úřad inspektora
(novým inspektorem se stává P. Antonín Dvořák) a vrací se
v tichosti do mateřského ústavu – do Fryštáku. Stává se zpovědníkem chlapců, hodně čte (vynahrazuje si to, na co neměl
nikdy moc času).
14. 12. 1949 – se dožívá 80 let života, v Přestavlkách proběhla skromná rodinná salesiánská oslava. Při ní projevili vděčnost za celou jeho životní práci také nový moravský metropolita arcibiskup Matocha, hlavní představený Don Ricaldone,
osobně Mons. Štancl a za salesiány Don Dvořák.
5. 3. 1950 – vážné onemocnění – první záchvat mrtvice. Od
té doby byl upoután na lůžko.
15. 3. 1950 – do salesiánských ústavů byli dosazeni vládní zmocněnci.
V noci ze 13. na 14. 4. 1950 – policií a milicí byly obsazeny
všechny salesiánské domy. Don Stuchlý je odvezen k sestrám
františkánkám do Zlína a potom převezen do Domova důchodců v Lukově u Fryštáku.
Leden 1953 – druhý mrtvicový záchvat.
17. 1. 1953 – ve 22.35 hod. Don Ignác Stuchlý umírá ve věku 83 let.
22. 1. 1953 – koná se pohřeb v kostele sv. Mikuláše ve Fryštáku, pohřben je na místním hřbitově.
20. 1. 2001 – uzavření diecézního procesu blahořečení.
29. 11. 2002 – římská Kongregace pro svatořečení vystavila dekret o platnosti tohoto procesu.
Přes všechna utrpení, životní těžkosti a pronásledování Don
Ignác Stuchlý nikdy o své víře nezapochyboval a vždy působil
na své okolí povzbudivě, byl radostné mysli.
Z časopisu Světlo 3/2013,
odkaz je ZDE.